Jak dobře a výstižně shrnout tuto jízdu, když jsem plný pocitů, ještě teď se klepu ze souboje proti Kosovi a emoce se ve mě přelévají? Těžko, ale můžu tu vysypat myšlenky, co se mi hodní teď hlavou. 

Tuhle hru jsem rozehrál někdy před 3,5 lety. V momentě mě pohltila. Geniální level design, který v mém osobním žebříčku žádná jiná hra nepřekonala. Open world, který je vymezen určitými větvícími se koridory tu je doveden k dokonalosti. Neustále máte pocit, že se ztrácíte, ale zároveň pořád cítíte nějaký progres. A hele, tyhle dveře jsem ještě neotevřel, tady ten žebřík jsem minule nesundal, kam mě zavede, když skočím.. "YOU DIED". 

Zní to možná absurdně, ale exploring u mě byl tím hlavním tahounem celé hry. Jasný, souboje jsou možná ještě o stupýnek lepší, ale to všichni tak nějak tuší. Ale říct to musím. Souboje jsou skvělé. V žádné jiné hře jsem neměl takový pocit, že se neustále zlepšuji a učím se něco nového. Ale zároveň přijde vždy ještě větší frajer, co mě v tom zas a znova vymáchá. Ale já se kousnu, naskilluji a ten úsměv ze ksichtu mu vymažu.

Je to strašně zvláštní, ale u téhle hry jsem se vztekal minimálně. Ta hra je totiž hrozně férová. Když vás něco sejme, když vás něco 20x sejme, tak je to jen a jen vaše chyba. A vy v tu chvíli víte, že to můžete udělat lépe a když se kousnete, tak pak i lépe uděláte. A ten pocit? K nezaplacení. Vlastně i úplný soulsový začátečník s trochou vůle si hru může (pár slz a kapek krve included) podmanit. Asi bych to neměl říkat, ale třeba finální bosse jsem dal na první pokus jen díky spamování rychlého útok a thats it. I v tomto směru vás hra párkrát překvapí a ten pocit je vlastně podobně super, jako když překonáte zdánlivě nepřekonatelnou překážku v podobě dvoutisícého pokusu.

A vizuální stránka? To je lovecraftský porno! Vizuálně je to nádherné, trochu to degraduje nestabilních 30 FPS na PS4, ale jednotlivé lokality, vizuály, designy bossů! Uhmmm, nádherný a když to ještě podtrhne geniální soundtrack, tak tu máte další z důvodů, proč to prostě musí každý správný hráč aspoň vyzkoušet. K tomu si přičtěte neustálou mysteriózní atmosféru, záhadnost, strach, úzkost. Vy nebudete moc tušit, co se kolem vás děje, ale kolem sebe máte velké množství hintů, které po kousíčkách vyplňují mezery v příběhu.

Ano, ta hra bude místy bolet, je to náročné, ale vlastně ne až tak, jak si každý myslí. Chce to jen o trochu víc trpělivost, než je člověk zvyklý, spíš se uklidnit, než se rozohnit a voila, budete mít jeden z nejsilnějších herních zážitků, které můžete zažít. Aspoň já měl!