Příběh československých legionářů v Rusku je mi dobře znám a hodně jsem o něm četl, proto jsem se na tuhle hru neskutečně těšil a měl od ní obrovské očekávání, obzvlášť když bylo oznámeno, že se hra podobá legendárním Commandos, které mám taktéž dost rád. Jakmile jsem si pořídil nový počítač, tohle byla první pařba, po které jsem sáhnul (dokonce za plnou cenu). Brzy jsem ovšem zjistil, že má očekávání byla značně přehnaná a hra je zkrátka nedokázala naplnit. Když jsem po nějakých sto hodinách hraní konečně dorazil do Vladivostoku, uvědomil jsem si, že snad žádná jiná hra ve mně nevzbudila tak rozporuplné pocity jako právě Last Train Home. Na jednu stranu je tahle gamesa neskutečně zábavná a dokáže skvěle vtáhnout do děje, na druhou stranu obsahuje nespočet nedostatků, které vám hraní dokážou hodně znepříjemnit či dokonce otrávit. Nejvíc mi pilo krev tohle:
1) Nevyužití potenciálu skutečného příběhu – Hra se příběhem skutečných legionářů inspiruje opravdu dost volně a některé historické události jsou značně zjednodušené, což se samozřejmě dá pochopit. Tvůrci od začátku deklarují, že Last Train Home není historicky věrné, ale přijde mi opravdu škoda, že se ve hře neustále opakují stejné situace (např. překážka na trati je asi tak 20x za hru „spadlý“ strom), přitom skutečný příběh legionářů nabízí hromadu nejrůznějších dobrodružství, která se do hry klidně mohla zakomponovat.
2) Stále stejné okolí při jízdě vlakem – Hra se odehrává ve dvou různých režimech. Za mě je mnohem zábavnější režim misí. Naopak režim jízdy vlakem je díky stále stejné krajině, dokola se opakujícím situacím a lokacím (tzv. bodům zájmu) jedna velká nuda. Zpočátku to sice vypadá, že je tam toho hodně, co objevovat, ale už po pár hodinách hraní vám dojde, že stále stejné prostředí a situace vás budou provázet až do konce hry.
3) Moc textů namísto videí – Chvílemi člověk neví, jestli čte knížku nebo hraje hru. Těch textů je tam opravdu strašně moc a častokrát vyprávějí děj nebo popisují akční scény, což jsou situace, kdy bych uvítal spíše video, ale toho se ve hře dočkáme jen párkrát, což je fakt škoda.
4) Ovládání – Hra se ovládá v podstatě jen myší (klávesnici prakticky nepotřebujete), přesto jsem dost bojoval s tím, že některé akce se provádějí levým a jiné zase pravým tlačítkem. Možná je to jen můj problém, ale pořád se mi to pletlo a nedokázal jsem si na to zvyknout.
5) Hloupé chování nepřátel – I ve pětadvacet let starém Commandos byli protivníci chytřejší než tady. Tady můžete klidně 50 metrů od rudého vojáka začít střílet a on si vůbec nevšimne, že se něco děje, i kdyby si vás všimnul, stačí vám popojít jen o pár metrů dál a on vás nechá být. Také je divné, že mrtvoly zabitých vojáků okamžitě mizí a vaše nepřátele vůbec nevzrušuje, že v místě, kde ještě před pár minutami měli deset živých hlídek, je teď jen deset kaluží krve a dál beze změny chodí sem a tam, jak kdyby se nic nedělo.
6) Nepřepínání kamery – Z podobných her je člověk zvyklí, že když klikne na ikonku vybraného vojáka, tak začne hrát za jeho postavu a zároveň se vám na něj přepne i kamera. V Last Train Home se hra na vybraného vojáka sice přepne, ale kamera už nikoliv, takže si toho vojáčka na mapě musíte najít hezky ručně, což je docela zdržovačka.
7) Bugy – Naštěstí je jich ve hře minimum, ale občas člověk natrefí na rudého vojáka, co nejde zabít nebo se k němu nelze dostat, přestože k němu cesta vede.
8) Automatické střílení – Jakmile vypnete tichý režim, začnou vám vojáci automaticky střílet kolem sebe, pokud mají na koho, což je věc, která občas dokáže nepříjemně narušit hru.
9) Konec bez udání důvodů – Tohle je snad noční můra každého hráče. Máte skvěle rozehranou hru a najednou vám na obrazovku skočí obrázek s odplouvající lodí a nápisem, že jste nesplnili cíl cesty a hra končí nezdarem. Ani slovo o tom, co jste vlastně udělali špatně. Během hraní se mi to stalo dvakrát a je to dost nepříjemné, protože ne vždy je zřejmé, co se vlastně pokazilo a hráč potom neví, co má při dalším pokusu udělat jinak.
10) Svoboda a Hlavatá – Oproti ostatním nedostatkům je tohle detail, ale mě existence těchto dvou „vypravěčů“ neskutečně irituje. Vůbec nechápu, jaký má jejich přítomnost smysl, protože oni nejsou součástí posádky vlaku, ale zároveň jsou přítomni v každé misi, což podle mě dojem ze hry trochu kazí.
Když to všechno shrnu Last Train Home je za mě zábavná, ale trochu odfláknutá hra. Nejvíc mě mrzí ten nevyužitý potenciál, protože samotný příběh má obrovskou sílu a nápad, jak hru zpracovat je také skvělý. Bohužel to finální provedení má hromadu nedostatků, které to celé stahují dolů, což je obrovská škoda, protože stačilo více úsilí a mohla to být hra roku.
PS: Ostatní přispěvovatelé se podělili o svou herní strategii a výsledek, tak já také dodám, že do Vladivostoku jsem dojel s docela velkou rezervou jídla, paliva i dalších surovin a navíc s pohodlnou časovou rezervou. Vsadil jsem na strategii dvou skladovacích vagónů (vylepšených na maximální kapacitu) a z každé mise jsem si odnesl všechny suroviny, které na dané mapě byly. Myslím si, že se vyplatilo prohledat každou mapu do posledního temného koutu a vzít všechno, co na ni najdu.
1) Nevyužití potenciálu skutečného příběhu – Hra se příběhem skutečných legionářů inspiruje opravdu dost volně a některé historické události jsou značně zjednodušené, což se samozřejmě dá pochopit. Tvůrci od začátku deklarují, že Last Train Home není historicky věrné, ale přijde mi opravdu škoda, že se ve hře neustále opakují stejné situace (např. překážka na trati je asi tak 20x za hru „spadlý“ strom), přitom skutečný příběh legionářů nabízí hromadu nejrůznějších dobrodružství, která se do hry klidně mohla zakomponovat.
2) Stále stejné okolí při jízdě vlakem – Hra se odehrává ve dvou různých režimech. Za mě je mnohem zábavnější režim misí. Naopak režim jízdy vlakem je díky stále stejné krajině, dokola se opakujícím situacím a lokacím (tzv. bodům zájmu) jedna velká nuda. Zpočátku to sice vypadá, že je tam toho hodně, co objevovat, ale už po pár hodinách hraní vám dojde, že stále stejné prostředí a situace vás budou provázet až do konce hry.
3) Moc textů namísto videí – Chvílemi člověk neví, jestli čte knížku nebo hraje hru. Těch textů je tam opravdu strašně moc a častokrát vyprávějí děj nebo popisují akční scény, což jsou situace, kdy bych uvítal spíše video, ale toho se ve hře dočkáme jen párkrát, což je fakt škoda.
4) Ovládání – Hra se ovládá v podstatě jen myší (klávesnici prakticky nepotřebujete), přesto jsem dost bojoval s tím, že některé akce se provádějí levým a jiné zase pravým tlačítkem. Možná je to jen můj problém, ale pořád se mi to pletlo a nedokázal jsem si na to zvyknout.
5) Hloupé chování nepřátel – I ve pětadvacet let starém Commandos byli protivníci chytřejší než tady. Tady můžete klidně 50 metrů od rudého vojáka začít střílet a on si vůbec nevšimne, že se něco děje, i kdyby si vás všimnul, stačí vám popojít jen o pár metrů dál a on vás nechá být. Také je divné, že mrtvoly zabitých vojáků okamžitě mizí a vaše nepřátele vůbec nevzrušuje, že v místě, kde ještě před pár minutami měli deset živých hlídek, je teď jen deset kaluží krve a dál beze změny chodí sem a tam, jak kdyby se nic nedělo.
6) Nepřepínání kamery – Z podobných her je člověk zvyklí, že když klikne na ikonku vybraného vojáka, tak začne hrát za jeho postavu a zároveň se vám na něj přepne i kamera. V Last Train Home se hra na vybraného vojáka sice přepne, ale kamera už nikoliv, takže si toho vojáčka na mapě musíte najít hezky ručně, což je docela zdržovačka.
7) Bugy – Naštěstí je jich ve hře minimum, ale občas člověk natrefí na rudého vojáka, co nejde zabít nebo se k němu nelze dostat, přestože k němu cesta vede.
8) Automatické střílení – Jakmile vypnete tichý režim, začnou vám vojáci automaticky střílet kolem sebe, pokud mají na koho, což je věc, která občas dokáže nepříjemně narušit hru.
9) Konec bez udání důvodů – Tohle je snad noční můra každého hráče. Máte skvěle rozehranou hru a najednou vám na obrazovku skočí obrázek s odplouvající lodí a nápisem, že jste nesplnili cíl cesty a hra končí nezdarem. Ani slovo o tom, co jste vlastně udělali špatně. Během hraní se mi to stalo dvakrát a je to dost nepříjemné, protože ne vždy je zřejmé, co se vlastně pokazilo a hráč potom neví, co má při dalším pokusu udělat jinak.
10) Svoboda a Hlavatá – Oproti ostatním nedostatkům je tohle detail, ale mě existence těchto dvou „vypravěčů“ neskutečně irituje. Vůbec nechápu, jaký má jejich přítomnost smysl, protože oni nejsou součástí posádky vlaku, ale zároveň jsou přítomni v každé misi, což podle mě dojem ze hry trochu kazí.
Když to všechno shrnu Last Train Home je za mě zábavná, ale trochu odfláknutá hra. Nejvíc mě mrzí ten nevyužitý potenciál, protože samotný příběh má obrovskou sílu a nápad, jak hru zpracovat je také skvělý. Bohužel to finální provedení má hromadu nedostatků, které to celé stahují dolů, což je obrovská škoda, protože stačilo více úsilí a mohla to být hra roku.
PS: Ostatní přispěvovatelé se podělili o svou herní strategii a výsledek, tak já také dodám, že do Vladivostoku jsem dojel s docela velkou rezervou jídla, paliva i dalších surovin a navíc s pohodlnou časovou rezervou. Vsadil jsem na strategii dvou skladovacích vagónů (vylepšených na maximální kapacitu) a z každé mise jsem si odnesl všechny suroviny, které na dané mapě byly. Myslím si, že se vyplatilo prohledat každou mapu do posledního temného koutu a vzít všechno, co na ni najdu.
The Saboteur
Pro: Příběh, zábavnost
Proti: Nevyužitý potenciál skutečného příběhu, nezáživné okolí při cestě vlakem, hloupé chování nepřátel, bugy