Od dohrání skvělého Wolfenstein: The New Order uteklo moře času a The Old Blood mi jasně připomněl, proč mám ze "současných" FPS nejradši právě sérii Wolfenstein společně se dvojicí peckových DOOM her. The Old Blood je takový "půldíl", jež toho příliš nového nepřináší, ale po letité pauze mě hratelnost opět náramně bavila.
Líbí se mi, jakým způsobem přistupuje série k historii. Nebere se úplně vážně, ale na druhou stranu hrůzy Druhé světové války ani nevkusně nezlehčuje. I The Old Blood tak funguje jako připomínka doby, která se snad již nikdy nevrátí. Příběh samotný je na střílečku naprosto v pohodě. Dvojice záporáků se opět povedla a je uspokojivé když tyto zrůdy vydechnou naposledy. Pro další postavy příliš prostoru není a to včetně protagonisty B. J. Blazkowitche. To je ale spíše jen konstatování, ne vyložený zápor.
Pro FPS je podle mě naprosto stěžejní kvalitní leveldesing a alespoň solidní pocit ze střelby. Oba tyto aspekty The Old Blood splňuje. Střelba je zpracována spíše arkádově než realisticky, zábavě to však vůbec neškodí. Zpočátku jsem měl obavy, že bude hra přehnaně krátká. Osm kapitol přeci jen není kdovíjaký balík misí. Na vyšší obtížnosti (tentokrát jsem srabácky z Über ubral...) se ale nedá hra bezmyšlenkovitě prosvištět. Pro zájemce je navíc připravena i sada misí z původních her. Jen je k tomu potřeba najít postýlku, která retro dobrodružství spustí.
Novinek je pomálu. Vlastně mi přišlo, že hraju prostě to samé jako v The New Order. Zbraně jsou poměrně standardní, ale díky dobrému gunplayi je s nimi skvělá zábava. Jedinou výjimkou je snad jen trochu slabá dvouhlavňová brokovnice. K té se dostanete až v druhé půlce hry a bohužel ve srovnání třeba se svou sestřičkou ze série DOOM za moc nestojí. Dokázal bych si přeci jen představit trochu pestřejší repertoár. Stačily by jeden či dva kvéry navíc a hra by byla hned pestřejší. Nabízí se třeba kanón na bázi elektrické energie, když už si tady hrajeme s alternativní historií zavánějící dieselpunkem.
Bavilo mne odemykat perky, hledat ukrytá tajemství a kosit nacistické sráče dvěma samopaly naráz. Sesbíral jsem vše, z výzev jsem však na kýženou zlatou medaili splnil jen některé. Je to celkem fuška a nakonec začala zábava trpět neustálým opakováním jednotlivých arén ve snaze dosáhnout požadovaného skóre. The Old Blood pokračuje v cestě, kterou vyšlapal The New Order. Víc než regulérní díl ho lze označit spíše za samostatně vydaný datadisk. Svému předchůdci však rozhodně nedělá ostudu.
Hodnocení na DH v době dohrání: 78 %; 285. hodnotící; digitální verze PSN
Líbí se mi, jakým způsobem přistupuje série k historii. Nebere se úplně vážně, ale na druhou stranu hrůzy Druhé světové války ani nevkusně nezlehčuje. I The Old Blood tak funguje jako připomínka doby, která se snad již nikdy nevrátí. Příběh samotný je na střílečku naprosto v pohodě. Dvojice záporáků se opět povedla a je uspokojivé když tyto zrůdy vydechnou naposledy. Pro další postavy příliš prostoru není a to včetně protagonisty B. J. Blazkowitche. To je ale spíše jen konstatování, ne vyložený zápor.
Pro FPS je podle mě naprosto stěžejní kvalitní leveldesing a alespoň solidní pocit ze střelby. Oba tyto aspekty The Old Blood splňuje. Střelba je zpracována spíše arkádově než realisticky, zábavě to však vůbec neškodí. Zpočátku jsem měl obavy, že bude hra přehnaně krátká. Osm kapitol přeci jen není kdovíjaký balík misí. Na vyšší obtížnosti (tentokrát jsem srabácky z Über ubral...) se ale nedá hra bezmyšlenkovitě prosvištět. Pro zájemce je navíc připravena i sada misí z původních her. Jen je k tomu potřeba najít postýlku, která retro dobrodružství spustí.
Novinek je pomálu. Vlastně mi přišlo, že hraju prostě to samé jako v The New Order. Zbraně jsou poměrně standardní, ale díky dobrému gunplayi je s nimi skvělá zábava. Jedinou výjimkou je snad jen trochu slabá dvouhlavňová brokovnice. K té se dostanete až v druhé půlce hry a bohužel ve srovnání třeba se svou sestřičkou ze série DOOM za moc nestojí. Dokázal bych si přeci jen představit trochu pestřejší repertoár. Stačily by jeden či dva kvéry navíc a hra by byla hned pestřejší. Nabízí se třeba kanón na bázi elektrické energie, když už si tady hrajeme s alternativní historií zavánějící dieselpunkem.
Bavilo mne odemykat perky, hledat ukrytá tajemství a kosit nacistické sráče dvěma samopaly naráz. Sesbíral jsem vše, z výzev jsem však na kýženou zlatou medaili splnil jen některé. Je to celkem fuška a nakonec začala zábava trpět neustálým opakováním jednotlivých arén ve snaze dosáhnout požadovaného skóre. The Old Blood pokračuje v cestě, kterou vyšlapal The New Order. Víc než regulérní díl ho lze označit spíše za samostatně vydaný datadisk. Svému předchůdci však rozhodně nedělá ostudu.
Hodnocení na DH v době dohrání: 78 %; 285. hodnotící; digitální verze PSN
VED
Pro: Skvělý pocit ze střelby; dobrý leveldesign; funkční krycí systém; záporáci jsou správné svině (a B. J. už na ně vaří vodu); úrovně z původních her
Proti: Zbraně by mohly být rozmanitější; minimum inovací; nic moc závěr