Kate Walkerová pokračuje se svými přáteli na cestě do bájné země Syberia, kde údajně stále žijí mamuti. Cesta navazuje přesně tam, kde v předchozím díle skončila. Co se tedy změnilo?

Co zůstalo stejné

Grafika se od minule vůbec nezměnila. Stále je svým způsobem kouzelná a doplňuje celkovou atmosféru hry. Lokace jsou pochopitelně jiné, styl se však nemění. Stejně tak se nezměnilo ovládání a přecházení mezi lokacemi. Práce s inventářem je stále přijemná. Zbytečné předměty mizí, žádné kombinování předmětů v rámci inventáře taky nehrozí. V jednom případě se pouze samy dvě komponenty spojí do jedné.

Co se zlepšilo

Z mého hlediska chování a motivy postav dávají o trochu větší smysl, než v předchozím díle. Potkáváme se s veteránem války, zlými ruskými bratry, chytrou holčičkou a klasicky namyšlenými "všechno vím, všechno znám" kněžími. Samotná lokace opatství patří mezi ty lepší a zábavnější, do kterých zavítáte.
Práce s emocemi a emotivními scénami zde za mě funguje také o něco lépe, než v prvním díle. Občas začne jít do tuhého a musí se činit těžké úkony (Odpočívej v křemíkovém nebi, Oscare). Hans Voralberg nemá po cestě na růžích ustláno (má ale ustláno na spousty jiných předmětech) a tím pádem i Kate má spoustu práce. Dočká se vysněné Syberie?

Co se zhoršilo

Jelikož první odpovědí by bylo 'Moje hodnocení', je potřeba si říci proč. Prvním důvodem je zhoršený pixelhunting. Ve většině případů jsem věděl ihned, co mám dělat. Problém byl najít konkértní místo, s kterým je potřeba interagovat. Stále ve hře nejsou zvýrazněna aktivní místa, což by nevadilo, kdyby byla aspoň vidět! Nejhorší situace je ve chvíli, kdy máte do čutory nabrat vodu. Ani po shlednutí návodu jsem zpropadený hák, na který je potřeba čutoru pověsit, neviděl. Nebyl vidět na samotné obrazovce a místečko bylo upravdu titěrné. Jindy není vidět místo, kam je potřeba strčit klíč. A to ani nemluvím o rampouchu, který je třeba sestřelit. Jednak vás to musí napadnout, a druhak to nesmíte vzdát po tom, když vyzkoušíte všechna možná místa a to aktivní stále ne a ne najít.
Druhým důvodem je nadměrně zbytečné běhání z místa na místo. Například máte medvědovi ulovit rybu. Víte, že losos má rád žáby. Jenže máte dvě zelené návnady a tři místa, kam je vhodit. Vyzkoušíte. Dle popisu vidíte, že máte špatnou rybu. Jenže ji nemůžete pustit a chytat znovu. Musíte ji v dlouhé animaci vložit do pasti na ryby, přejít dvě lokace, zdlouhavou animací hodit medvědovi, který jí nechce, a pak zase lovit zpět. Když se mi toto stalo několikrát, moje příčetnost se o něco snížila.
A poté nekonečné chození v Yukolské vesnici. Nepřehledná lokace, cestujete bezcílně tam a zpět, musíte dělat úkony v přesném pořadí (ne vždy mi to dávalo smysl, ale to může být můj problém) a zase běžet jinam... A cestou se ztratíte.

Závěrem

Druhá Syberia je stále zábavnou adventurou s příjemnou hlavní hrdinkou a milým příběhem, kouzelnou atmosférou s emotivními chvilkami. Ne vše ale jde tam plynule a přirozeně, jako v prvním díle, a hra dokáže i místy frustrovat. Mnoho vylepšení se nekoná, příběh je však zakončen uspokojivě a doporučuji si jím projít.