Herní výzva 2024 - Cesta do pravěku
Ubisofťárna jak vyšitá, kde máme naše oblíbené obsazování pevností, mapu přeplněnou fetch questy, stovky collectibles, sbírání tisíce surovin, vylézání na vrcholky, nepřítele nebo zvíře doslova na každém kroku, prostě poměrně velkou open world mapu přeplněnou contentem. Bohužel, velkou část toho je klasické copy paste. Ale i tak to může být vlastně solidní zábava.
Zastavil bych se nejprve u té „přeplněnosti“ mapy. Ono to na první dobrou zní vlastně fajn, ty jo, ono tady toho jde dělat fakt velká spousta a nikdy se nebudu nudit. Nicméně, jakmile 80% náplně tvoří dělání činností bez nějaké tváře nebo příběhu kolem, tak se z toho po čase stane nutná znouzecnost. Naštěstí pro hru samotnou se jedná o zábavu na nějakých 25-30 hodin i s tím, že plníte většinu nepovinných věcí, a tak vás to akorát začne ubíjet, ale vy už to vlastně máte za sebou.
I tak bych si dovedl představit ubrat tak 50% vedlejších misí a sbírání věcí a naopak obohatil svět vedlejšími příběhy, které by měly tvář a nějakou zapamatovatelnost. Nikdo nechce vést ty samé 4 lidi z bodu A do bodu B, dobývat po dvacáté úplně stejný způsobem základnu bez toho, aby to mělo nějaký výsledek kromě zdrojů a skill pointů.
Další slabinou té přeplněnosti je to, že to hrozně zabíjí survival prvek, stealth a obecně exploring. Vy chcete chvíli cestovat v klidu, bez vzrušení, bez toho, aby na vás vyběhlo 5 neandrtálců, 2 tygři, smečka vlků, když si zrovna natrháváte 156 květinu do zásoby. Úplně to pak zabíjí nějaké větší napětí a nasávání prostředí kolem vás. Po čase to totiž dospěje jen k tomu, že slepě jedete a ignorujete vše kolem.
Ale, avšak, však, za mě se i přesto jedná o velmi solidní herní zážitek, a to především z jednoho prostého důvodu. To zasazení je prostě boží a vlastně i velmi fajnově zpracované. Je strašně super lovit a ochočovat šavlozubé tygry, jezdi na mamutovi, budovat první lidské vesničky, bojovat o evoluční nadvládu s neandrtálci. Mapa je fajn, přináší dostatečnou různorodost prostředí, ale zároveň si drží nějakou konzistenci v návaznosti jednotlivých lokací.
Příběh je jednoduchý, jak samotní naši předci, ale vlastně úplně v pohodě. Nějak extra nevzbuzuje hráčovou zvědavost, ale dostatečně udržuje pozornost, abychom hrou prošli. Docela dobře se tu dá nadávkovat fetch questy s hlavní příběhem, abyste byli stále v obraze, dostatečně nasbírali skill pointy a úplně se neunudili. Hlavní příběh může mít tak 10 hodin, dalších 15 necháte pro průměrné vyluxování, aby si vás hra ještě udržela. Ideální doba, aby hra stále ještě bavila. Jo a postavy mě hodně bavily.
Souboje jsou také zajímavý oříšek. První polovina hry je hrozně fajn v tom směru, že budete muset rozmýšlet taktiku, soupeři budou dostatečnou výzvu a vy se nebudete moci pouštět do soubojů bez hlavě. Problém může být i nedostatek surovin na zbraně, a i ty je třeba lehce brát na mysl. Od druhé poloviny se z vás stane dostatečně silný zabiják, kdy už nad souboji nepřemýšlíte a vším procházíte jako nůž máslem. Nechám na každém, zdali mu to vyhovuje či ne. Někdy je fajn se cítit jako Rambo, jindy to zase sklouzne k tomu, že jakýkoliv souboj je povinná nutnost a vlastně to zabíjí samotné mechaniky hry, které jsou zde vlastně dost zajímavé.
Soubojové možnosti tu jsou totiž dostatečně bohaté a zajímavé. Většinu soubojů můžete projít bez toho, aniž byste vy osobně reálně někoho zabili. Vše za vás může udělat sovička a třeba šavlozubý tygr. Vy jste jen v roli důstojníka, který udílí rozkazy. Další variantou je samozřejmě stealth, kdy si zašpiníte ruce, případně využívání různých bomb, pastí. Nebo si můžete užít umlácení soupeřů palicí a prošpikování jejich hlav svým oštěpem. Jo, souboje jsou zábavné.
Takže jo. Jedná se o ubisofťárnu se vším všudy, jak je máme rádi a zároveň je proklínáme. Jednou za rok si takový styl hry rád zahraji. A ačkoliv mám spoustu výhrad, tak to hlavní se povedlo, při hraní jsem se bavil a o to tu běží především.
Ubisofťárna jak vyšitá, kde máme naše oblíbené obsazování pevností, mapu přeplněnou fetch questy, stovky collectibles, sbírání tisíce surovin, vylézání na vrcholky, nepřítele nebo zvíře doslova na každém kroku, prostě poměrně velkou open world mapu přeplněnou contentem. Bohužel, velkou část toho je klasické copy paste. Ale i tak to může být vlastně solidní zábava.
Zastavil bych se nejprve u té „přeplněnosti“ mapy. Ono to na první dobrou zní vlastně fajn, ty jo, ono tady toho jde dělat fakt velká spousta a nikdy se nebudu nudit. Nicméně, jakmile 80% náplně tvoří dělání činností bez nějaké tváře nebo příběhu kolem, tak se z toho po čase stane nutná znouzecnost. Naštěstí pro hru samotnou se jedná o zábavu na nějakých 25-30 hodin i s tím, že plníte většinu nepovinných věcí, a tak vás to akorát začne ubíjet, ale vy už to vlastně máte za sebou.
I tak bych si dovedl představit ubrat tak 50% vedlejších misí a sbírání věcí a naopak obohatil svět vedlejšími příběhy, které by měly tvář a nějakou zapamatovatelnost. Nikdo nechce vést ty samé 4 lidi z bodu A do bodu B, dobývat po dvacáté úplně stejný způsobem základnu bez toho, aby to mělo nějaký výsledek kromě zdrojů a skill pointů.
Další slabinou té přeplněnosti je to, že to hrozně zabíjí survival prvek, stealth a obecně exploring. Vy chcete chvíli cestovat v klidu, bez vzrušení, bez toho, aby na vás vyběhlo 5 neandrtálců, 2 tygři, smečka vlků, když si zrovna natrháváte 156 květinu do zásoby. Úplně to pak zabíjí nějaké větší napětí a nasávání prostředí kolem vás. Po čase to totiž dospěje jen k tomu, že slepě jedete a ignorujete vše kolem.
Ale, avšak, však, za mě se i přesto jedná o velmi solidní herní zážitek, a to především z jednoho prostého důvodu. To zasazení je prostě boží a vlastně i velmi fajnově zpracované. Je strašně super lovit a ochočovat šavlozubé tygry, jezdi na mamutovi, budovat první lidské vesničky, bojovat o evoluční nadvládu s neandrtálci. Mapa je fajn, přináší dostatečnou různorodost prostředí, ale zároveň si drží nějakou konzistenci v návaznosti jednotlivých lokací.
Příběh je jednoduchý, jak samotní naši předci, ale vlastně úplně v pohodě. Nějak extra nevzbuzuje hráčovou zvědavost, ale dostatečně udržuje pozornost, abychom hrou prošli. Docela dobře se tu dá nadávkovat fetch questy s hlavní příběhem, abyste byli stále v obraze, dostatečně nasbírali skill pointy a úplně se neunudili. Hlavní příběh může mít tak 10 hodin, dalších 15 necháte pro průměrné vyluxování, aby si vás hra ještě udržela. Ideální doba, aby hra stále ještě bavila. Jo a postavy mě hodně bavily.
Souboje jsou také zajímavý oříšek. První polovina hry je hrozně fajn v tom směru, že budete muset rozmýšlet taktiku, soupeři budou dostatečnou výzvu a vy se nebudete moci pouštět do soubojů bez hlavě. Problém může být i nedostatek surovin na zbraně, a i ty je třeba lehce brát na mysl. Od druhé poloviny se z vás stane dostatečně silný zabiják, kdy už nad souboji nepřemýšlíte a vším procházíte jako nůž máslem. Nechám na každém, zdali mu to vyhovuje či ne. Někdy je fajn se cítit jako Rambo, jindy to zase sklouzne k tomu, že jakýkoliv souboj je povinná nutnost a vlastně to zabíjí samotné mechaniky hry, které jsou zde vlastně dost zajímavé.
Soubojové možnosti tu jsou totiž dostatečně bohaté a zajímavé. Většinu soubojů můžete projít bez toho, aniž byste vy osobně reálně někoho zabili. Vše za vás může udělat sovička a třeba šavlozubý tygr. Vy jste jen v roli důstojníka, který udílí rozkazy. Další variantou je samozřejmě stealth, kdy si zašpiníte ruce, případně využívání různých bomb, pastí. Nebo si můžete užít umlácení soupeřů palicí a prošpikování jejich hlav svým oštěpem. Jo, souboje jsou zábavné.
Takže jo. Jedná se o ubisofťárnu se vším všudy, jak je máme rádi a zároveň je proklínáme. Jednou za rok si takový styl hry rád zahraji. A ačkoliv mám spoustu výhrad, tak to hlavní se povedlo, při hraní jsem se bavil a o to tu běží především.
Final Fantasy XV: Episode Ignis
Pro: zasazení, variability v soubojích, mapa, celkově zpracování té doby, zvířecí companioni
Proti: zaplněnost mapy generickým obsahem, nudný až otravný crafting, obecná UBI šablonovitost bez větší invence