Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři všech remasterů, Night Dive Studios, čelili… Proč? Protože Doom je modla. Kromě toho, že se může pochlubit konverzemi, které lze rozběhnout snad úplně na všem, čím proudí elektřina, tak Doom disponuje i ohromným množstvím fanoušky vytvořených levelů a modů, které nelze jen tak překonat a to ani, když jste profesionální vývojářské studio.
Přesto Night Dive opět překonali sami sebe, když dokázali vzdát hold originálu, vyslovit nebývalý respekt fanouškovské tvorbě a navrch přidat i něco nového a překvapivě užitečného. Z kompilace, netradičně kombinující názvy obou hlavních předloh DOOM + DOOM II, je cítit, že jejím cílem není jen jednohubkový nostalgický návrat do raných 90. let, ale také dosažení určité trvanlivosti. Ač nepatřím mezi ty, kteří by využili integrovaný prohlížeč fanouškovského obsahu, je třeba takovou featurku ocenit.
Osobně jsem více těžil z upgradovaného multiplayeru. Tvůrci se nechali slyšet, že naprogramovat do hry možnost plynulé řežby až 16 hráčů s možností samovolného připojování a odpojování v průběhu matche nebylo vůbec jednoduché. Líbí se mi, že si můžu kdykoli během pár vteřin založit hru na jedné z nových a docela zábavných deathmatchových map, chvíli si zastřílet a kdykoli to zase vypnout. S myšlenkou instantní, „namátkové“ řežby pro chvilkové rozptýlení původně přišel Quake Live, když v roce 2010 ještě běžel v internetovém prohlížeči. Ani ten však neumožňoval hráčům běžně/zdarma zakládat hry (servery).
Pokud však nejste multiplayerový typ, zbývá tady ještě zbrusu nová epizoda Legacy of Rust o rozsahu pěkných 4-6 hodin. Úrovně jsou rozlehlejší, variabilnější a s hromadou záludných secretů. K mému překvapení využívají spíše stísněné prostory, v kterých není vždy snadné manévrovat. Tvůrcům muselo být jasné, že megalomanské mapy typu Okuplok nelze překonat, to tedy nebylo cílem. Přesto závěr kampaně s několika desítkami Tyrantů (slabší verze Cyberdemona), Arch Vilů a Vassagů (nový démon házející oheň) byl parádní. U zbraní mě trochu zklamalo, že plamenoment i kuš zde nejsou navíc, ale nahrazují plasmu a BFG. S managementem výzbroje se uměla lépe vypořádat PC verze Doom 64.
Jakkoli se jedná o povedený remaster, nad pár věcmi si musím postesknout. V prvé řadě ten, kdo hrál Brutal Doom nebo Doom II Ray Traced, nebude z old school vizuálu nadšený. Chápu potřebu zůstat věrný originálu, ale co takhle možnost přepínat mezi původní a „brutal“ verzí v menu? Ze stejného důvodu bych uvítal možnost zapnutí freelooku, byť chápu, že to umělé rozhlížení ve 2,5D enginech nevypadá dobře. Jde čistě jen o více možností, kterými by remaster dorovnal to, co již fanoušci ve svých projektech dotáhli k dokonalosti…
Přesto Night Dive opět překonali sami sebe, když dokázali vzdát hold originálu, vyslovit nebývalý respekt fanouškovské tvorbě a navrch přidat i něco nového a překvapivě užitečného. Z kompilace, netradičně kombinující názvy obou hlavních předloh DOOM + DOOM II, je cítit, že jejím cílem není jen jednohubkový nostalgický návrat do raných 90. let, ale také dosažení určité trvanlivosti. Ač nepatřím mezi ty, kteří by využili integrovaný prohlížeč fanouškovského obsahu, je třeba takovou featurku ocenit.
Osobně jsem více těžil z upgradovaného multiplayeru. Tvůrci se nechali slyšet, že naprogramovat do hry možnost plynulé řežby až 16 hráčů s možností samovolného připojování a odpojování v průběhu matche nebylo vůbec jednoduché. Líbí se mi, že si můžu kdykoli během pár vteřin založit hru na jedné z nových a docela zábavných deathmatchových map, chvíli si zastřílet a kdykoli to zase vypnout. S myšlenkou instantní, „namátkové“ řežby pro chvilkové rozptýlení původně přišel Quake Live, když v roce 2010 ještě běžel v internetovém prohlížeči. Ani ten však neumožňoval hráčům běžně/zdarma zakládat hry (servery).
Pokud však nejste multiplayerový typ, zbývá tady ještě zbrusu nová epizoda Legacy of Rust o rozsahu pěkných 4-6 hodin. Úrovně jsou rozlehlejší, variabilnější a s hromadou záludných secretů. K mému překvapení využívají spíše stísněné prostory, v kterých není vždy snadné manévrovat. Tvůrcům muselo být jasné, že megalomanské mapy typu Okuplok nelze překonat, to tedy nebylo cílem. Přesto závěr kampaně s několika desítkami Tyrantů (slabší verze Cyberdemona), Arch Vilů a Vassagů (nový démon házející oheň) byl parádní. U zbraní mě trochu zklamalo, že plamenoment i kuš zde nejsou navíc, ale nahrazují plasmu a BFG. S managementem výzbroje se uměla lépe vypořádat PC verze Doom 64.
Jakkoli se jedná o povedený remaster, nad pár věcmi si musím postesknout. V prvé řadě ten, kdo hrál Brutal Doom nebo Doom II Ray Traced, nebude z old school vizuálu nadšený. Chápu potřebu zůstat věrný originálu, ale co takhle možnost přepínat mezi původní a „brutal“ verzí v menu? Ze stejného důvodu bych uvítal možnost zapnutí freelooku, byť chápu, že to umělé rozhlížení ve 2,5D enginech nevypadá dobře. Jde čistě jen o více možností, kterými by remaster dorovnal to, co již fanoušci ve svých projektech dotáhli k dokonalosti…
