No co to je tohle? Jsem si mylně myslel, že si jdu zahrát walking simulátor a budu pobíhat někde v lese, nebo na vesnici a občas si přečtu nějaký papírek, co tu někdo zanechal a ono ne :) Nebo teda jo, ale asi tak o 356 stupňů jinak, než jsem čekal. Jo, tohle se člověku někdy stane, když o hře ví jen to, že je populární a vypadá pěkně.

Na ploše celovečerního filmu a jednoho neuvěřitelného baráku kdovíkde se odehrává poslední cca století rodiny Finchových a už při vstupu do domu je jasné, že tahle rodina byla v nečem zvláštní. Každý člen rodiny má vlastní příběh, který je vyprávěn formou jedinečné minihry v délce 2-15 minut. Každá je úplně jiná, ale každá končí vlastně stejně a zároveň jinak. Nejvíce mě zaujal příběh Molly, její komentář byl krásně děsivý a její proměny především v sovu a žraloka pro mě zůstanou nezapomenutelné. Další zajímavé příběhy a jejich zpracování nabízí Barbara a její komiksové vyprávění o halloweenské příšeře a ten skoro poslední od Lewise, který je prezentován tak, jak jsem si ani do té chvíle nedokázal představit, že je ve hrách možné.

Celá hra je vlastně soubor miniher, protože procházení po domě je spíše pro budování emocí, prezentaci rodiny na různých fotkách a dokumentech a pro komentáře samotné Edith. Ale ty minihry jsou to potřebné koření. Je vlastně neuvěřitelné, že hra zabere jen málo přes 2 hodiny, protože emočně se to člověku zdá snad jako hodin 5. Doteď jsem vlastně žádný walking simulátor nedohrál (Dear Esther a The Vanishing of Ethan Carter jsem jen rozehrál a nikdy nedokončil), ale jestli je více z nich takhle emočně naládovaných, tak bych asi měl pomalu začít :) Minimálně Firewatch mám už dlouho v plánu.

Ale "Edita Pěnkavová" nasadila laťku teda obrovsky vysoko. Kdo, nebo co ji překoná?