Hra, co mě přiměla si uvědomit, že už tolik času hraní věnovat nechci.

Byla to moje první Souls hra, kterým jsem se ze strachu z pověstné obtížnosti vyhýbal a v tom mě Surge nadchl.
Nutnost dávat pozor, zlepšovat se, učit se boj s protivníky a bossy, to vše mě bavilo.
Příběh jel celkem zajímavě na pozadí a pomalu se člověk dozvídal, co se vlastně stalo.

Avšak celou dobu jsem se nemohl ubránit pocitu, že kdyby to nebyla má první souls-like, nebyl bych z ní tak unešený.
Zároveň mě v pozdějších úrovních začal štvát spletitý level design, který možná působí na první pohled realisticky, avšak proplétání se spoustou identických údržbářských chodem mě vlastně po čase náramně přestalo bavit.
I boje s protivníky se začaly brzy opakovat.
Říkal jsem si, že jistě bych mohl ještě hromadu grindovat, procházet a memorizovat si ten level abych se dokázal z té změti vymotat... Ale když má člověk v zásobě tolik super her, proč?

Jinak je to graficky celkem pěkné, skládání zbrojí z ukořistěných kousků se mi také líbila.
Avšak i zde to má své "ale".
Brzy bude vaším hlavním protivníkem kamera a porušování BOZP na pracovišti.
Budete na některých místech padat do strží protože tam není zábradlí a váš avatar musí dokončit pohyb útoku a skončit jak v klasickém animáku ve vzduchu.
Stejně tak vás po chvíli zradí mechanismus zaměřování, který umožňuje vést precizní útoky, ale zároveň se občas zaměří na něco, na co útočit nechcete a úhel kamery znemožní přepnout.

Raději se vrátím třeba k rogue-lite hrám jako je Risk of Rain.

Výzva 2024 - nedokončeno