Herní výzva 2024 – 7. Ve stínu pixelů (Hardcore)
Na úvod bych chtěl zmínit, že ačkoliv již dlouhá léta slýchám o této sérii ze všech stran (ať už pozitivní nebo negativní informace), nikdy jsem žádný z dílů nehrál ani neviděl. Do hry jsem tedy vstupoval jako úplný nováček v sérii. Jak tedy hra vypadá z pohledu sérií nepolíbeného hráče?
Ještě před vydáním hry, jsem tento díl vyhlížel s pocitem, že by to konečně mohl být ten pravý vstupní bod.. Když došlo k vydání, hra dle recenzí nezklamala ale ani se nejednalo i žádný zázrak. Z prvních trailerů a recenzí jsem si hru stále více a více přirovnával k pár let starému Call of Cthulhu, které mi kdovíjak povedené zrovna bohužel nepřišlo. Z tohoto důvodu jsem se ke hře dostal až „po nějaké té slevě“. Mohu říci, že si trpělivost nevyčítám, právě naopak…
V porovnání s Call of Cthulhu, jsem asi nemohl být blíže. Ve výsledku co dané hry liší je především pohled (third/first person) a to, že v Alone in the Dark se bez zbraně takřka neobejdete. Další velkou inspiraci vidím v sérii Resident Evil a to především v poszupném odemykání dveři a objevování dalších a dalších lokací v hlavní budově. Opakuji, původní díly jsem nehrál, popisuji spíše podobnost.
Atmosféra hry by se dala krájet a první setkání s vizí působí opravdu dost hororově a strašidelně. Grafická stránka hry je také povedená a dává hře své kouzlo. Strach se bohužel postupem hry vytrácí a nebýt mé arachnofobie, asi bych se v průběhu celé hry ani nelekl. Velmi zajímavým prvkem hratelnosti je postupně se vyvíjející „hlavní základna“ vila Derceto. Změny jsou patrné a vyvíjí se s příběhem. Určitě potěší, že příběhová linka je protnuta několika misemi mimo Derceto a zavede hráče do jiných dob i míst například do Egypta, na starý parník v bažině nebo do zákopů první světové války.
Co se příběhu týče, tady jsem byl bohužel zklamán asi nejvíce. Celou dobu jsem moc nevěděl, co vlastně od příběhu čekat a jeho vyvrcholení, bych opět přirovna k Call of Cthulhu a shrnul ve stylu WFT?! momentu. Bohužel, ne z důvodu nadšení. Postavy krom hlavní dvou postav, mezi kterými si lze na začátku hry vybrat, nenadchly. Hratelné postavy přeci jen nějáké to kouzlo mají a jejich alespoň mírně odlišený průběh hrou je určitě pozitivum. Avšak k okamžitému startu nového průběhu za druhou postavu určitě nedonutí.
Jako poslední bych určitě zmínil soubojový systém. Nejedná se o nic příliš propracovaného, ale do hry tohoto typu poměrně sedí. Zbraní je tak akorát a poměrně povedený je také „pocit ze střelby“ který by mohlo závidět i kde jaké FPS. Zbraně kopou, zvuky jsou proměnné podle toho, kde se postava během střelby nachíází a do čeho střílí. Trochu přehnané jsou bossfighty, které působí až jako zbytečné vytrhnutí z atmosféry a příběhu.
Hodnotit tento můj první seznamovací kurz se sérií je poměrně obtížné. Atmosféra a hratelnost jsou určitě nejlepší prvky celé hry. Naopak příběh a strach alespoň v mém případě hře celkem chybí, což je bohužel to, na co jsem u této série spolehál nejvíce. I přes to si však případný další díl ujít určitě nenechám.
Hodnocení: 75 %
Na úvod bych chtěl zmínit, že ačkoliv již dlouhá léta slýchám o této sérii ze všech stran (ať už pozitivní nebo negativní informace), nikdy jsem žádný z dílů nehrál ani neviděl. Do hry jsem tedy vstupoval jako úplný nováček v sérii. Jak tedy hra vypadá z pohledu sérií nepolíbeného hráče?
Ještě před vydáním hry, jsem tento díl vyhlížel s pocitem, že by to konečně mohl být ten pravý vstupní bod.. Když došlo k vydání, hra dle recenzí nezklamala ale ani se nejednalo i žádný zázrak. Z prvních trailerů a recenzí jsem si hru stále více a více přirovnával k pár let starému Call of Cthulhu, které mi kdovíjak povedené zrovna bohužel nepřišlo. Z tohoto důvodu jsem se ke hře dostal až „po nějaké té slevě“. Mohu říci, že si trpělivost nevyčítám, právě naopak…
V porovnání s Call of Cthulhu, jsem asi nemohl být blíže. Ve výsledku co dané hry liší je především pohled (third/first person) a to, že v Alone in the Dark se bez zbraně takřka neobejdete. Další velkou inspiraci vidím v sérii Resident Evil a to především v poszupném odemykání dveři a objevování dalších a dalších lokací v hlavní budově. Opakuji, původní díly jsem nehrál, popisuji spíše podobnost.
Atmosféra hry by se dala krájet a první setkání s vizí působí opravdu dost hororově a strašidelně. Grafická stránka hry je také povedená a dává hře své kouzlo. Strach se bohužel postupem hry vytrácí a nebýt mé arachnofobie, asi bych se v průběhu celé hry ani nelekl. Velmi zajímavým prvkem hratelnosti je postupně se vyvíjející „hlavní základna“ vila Derceto. Změny jsou patrné a vyvíjí se s příběhem. Určitě potěší, že příběhová linka je protnuta několika misemi mimo Derceto a zavede hráče do jiných dob i míst například do Egypta, na starý parník v bažině nebo do zákopů první světové války.
Co se příběhu týče, tady jsem byl bohužel zklamán asi nejvíce. Celou dobu jsem moc nevěděl, co vlastně od příběhu čekat a jeho vyvrcholení, bych opět přirovna k Call of Cthulhu a shrnul ve stylu WFT?! momentu. Bohužel, ne z důvodu nadšení. Postavy krom hlavní dvou postav, mezi kterými si lze na začátku hry vybrat, nenadchly. Hratelné postavy přeci jen nějáké to kouzlo mají a jejich alespoň mírně odlišený průběh hrou je určitě pozitivum. Avšak k okamžitému startu nového průběhu za druhou postavu určitě nedonutí.
Jako poslední bych určitě zmínil soubojový systém. Nejedná se o nic příliš propracovaného, ale do hry tohoto typu poměrně sedí. Zbraní je tak akorát a poměrně povedený je také „pocit ze střelby“ který by mohlo závidět i kde jaké FPS. Zbraně kopou, zvuky jsou proměnné podle toho, kde se postava během střelby nachíází a do čeho střílí. Trochu přehnané jsou bossfighty, které působí až jako zbytečné vytrhnutí z atmosféry a příběhu.
Hodnotit tento můj první seznamovací kurz se sérií je poměrně obtížné. Atmosféra a hratelnost jsou určitě nejlepší prvky celé hry. Naopak příběh a strach alespoň v mém případě hře celkem chybí, což je bohužel to, na co jsem u této série spolehál nejvíce. I přes to si však případný další díl ujít určitě nenechám.
Hodnocení: 75 %
Pro: Atmosféra hry, změny prostředí, souboje, pocit ze střelby.
Proti: Pocit strachu postupně vyprchá, od příběhu jsem čekal trochu víc, bossfighty.