Každý, kdo dohrál Astro's Playroom tak nějak tušil, že tu existuje potenciál na něco mnohem většího. A ano, tam kde Playroom působí jako techdemo pro PS5 a Dualsense, u nového dílu všechny tech fíčury doplňují skvělou hratelnost.
Astro Bot mi připomněl, proč jsem vůbec kdy začal hrát videohry. Plošinovky jako core videoherní žánr ustoupil velkým story driven akčňárnám. To všehovšudy nemusí být špatně, i já mám takový hry rád. Ale vždy u nich rychle prokoukne, jak jde hlavně o tu story, zatímco gameplay se smrskne na překombinovaný ovládání jednoho a téhož. Astro se ovládá dvěma tlačítky a situačně jedním nebo dvěma triggery a během necelých 12 hodin na hráče vyvalí tolik mechanik, že každá 100+ hodinová openworld hra může závidět. Vždycky si vzpomenu na Cušimu, kde je 150 kombinací tlačítek pro vykonávání jedné činnosti. V jednoduchosti je prostě krása a díky příjemnýmu jednoduchýmu ovládání je Astro instantně moje topka minimálně tento rok.
Ono je textem hrozně těžký popsat, proč zrovna plošinovka s dětským art stylem si ode mně odnáší plnou palbu v hodnocení. Není to jen to responzivní výborný ovládání. Je to krásná ostrá grafika, doslova 0 glitchů a 0 bugů. Haptika v DualSense dělá divy. Jakože Asobi nejspíš vymetlo úplný zákoutí možností, co ten ovladač dokáže pomocí různých vibrací hráči předat. Prostředí, ve kterém se pohybujete, je plně interaktivní, doslova každý list, o který se opřete, se ohýbá, každý povrch, na který šlápnete, má specifický zvuk, každý ořech, jablko, krystal nebo střep má svoji fyziku a v levelu zůstává, i když takových malých objektů je na obrazovce několik stovek nebo tisíc. A všechno, čeho se dotknete se nějak projevuje haptikou. Za ty roky s PS5 je jasný, že Astro bude ta jediná hra, kde si člověk užije DualSense na plno.
Nejlepší na Astrovi je, že i po 10 hodinách vám představí nějakou novou mechaniku, kterou využije klidně i jen na část úrovně. To množství abilit, který si chcete užít víc než jednou je ve hře opravdu hodně. Nechci je schválně prozrazovat, protože jejich objevování je největší kouzlo hry, ale jen řeknu, že chci DLC s houbičkou do vody. Jako wtf, že tak legrační fíčurka je jenom v jednom levelu. Levelů je jinak celkem obří množství, jen těch plnohodnotných bude kolem 40 a jednou tolik potom menších výzev, které jsou mimochodem někdy překvapivě dost těžké.
Nebudu se tvářit, jak je to nejoriginálnější hra ever, jsem Nintendem nepolíbený a tak nějak tuším, že tam mají plošinovky víc prostoru než na ostatních platformách. Ale je dostatečně originální pro mě. Je to ve všech směrech výborná hra, která na plno využívá potenciál své platformy. Je to nejlepší plošinovka, kterou jsem hrál.
Astro Bot mi připomněl, proč jsem vůbec kdy začal hrát videohry. Plošinovky jako core videoherní žánr ustoupil velkým story driven akčňárnám. To všehovšudy nemusí být špatně, i já mám takový hry rád. Ale vždy u nich rychle prokoukne, jak jde hlavně o tu story, zatímco gameplay se smrskne na překombinovaný ovládání jednoho a téhož. Astro se ovládá dvěma tlačítky a situačně jedním nebo dvěma triggery a během necelých 12 hodin na hráče vyvalí tolik mechanik, že každá 100+ hodinová openworld hra může závidět. Vždycky si vzpomenu na Cušimu, kde je 150 kombinací tlačítek pro vykonávání jedné činnosti. V jednoduchosti je prostě krása a díky příjemnýmu jednoduchýmu ovládání je Astro instantně moje topka minimálně tento rok.
Ono je textem hrozně těžký popsat, proč zrovna plošinovka s dětským art stylem si ode mně odnáší plnou palbu v hodnocení. Není to jen to responzivní výborný ovládání. Je to krásná ostrá grafika, doslova 0 glitchů a 0 bugů. Haptika v DualSense dělá divy. Jakože Asobi nejspíš vymetlo úplný zákoutí možností, co ten ovladač dokáže pomocí různých vibrací hráči předat. Prostředí, ve kterém se pohybujete, je plně interaktivní, doslova každý list, o který se opřete, se ohýbá, každý povrch, na který šlápnete, má specifický zvuk, každý ořech, jablko, krystal nebo střep má svoji fyziku a v levelu zůstává, i když takových malých objektů je na obrazovce několik stovek nebo tisíc. A všechno, čeho se dotknete se nějak projevuje haptikou. Za ty roky s PS5 je jasný, že Astro bude ta jediná hra, kde si člověk užije DualSense na plno.
Nejlepší na Astrovi je, že i po 10 hodinách vám představí nějakou novou mechaniku, kterou využije klidně i jen na část úrovně. To množství abilit, který si chcete užít víc než jednou je ve hře opravdu hodně. Nechci je schválně prozrazovat, protože jejich objevování je největší kouzlo hry, ale jen řeknu, že chci DLC s houbičkou do vody. Jako wtf, že tak legrační fíčurka je jenom v jednom levelu. Levelů je jinak celkem obří množství, jen těch plnohodnotných bude kolem 40 a jednou tolik potom menších výzev, které jsou mimochodem někdy překvapivě dost těžké.
Nebudu se tvářit, jak je to nejoriginálnější hra ever, jsem Nintendem nepolíbený a tak nějak tuším, že tam mají plošinovky víc prostoru než na ostatních platformách. Ale je dostatečně originální pro mě. Je to ve všech směrech výborná hra, která na plno využívá potenciál své platformy. Je to nejlepší plošinovka, kterou jsem hrál.
