Hodnocená verze We Love Katamari Reroll+ Royal Reverie v rámci Gamepassu.

Chytlavost Katamari Damacy nelze pochopit, než to člověk začne hrát. Nabalovat věci na kuličku, aby po uplynutí časového limitu, splnila požadované podmínky jako je velikost nebo skladba věcí, nezní moc zábavně, ale opak je pravdou. Je to zábavné, chytlavé, návykové a svým způsobem i relaxační. Je to totiž tak roztomile japonsky divné. Od grafického ztvárnění, přes ulítlý hudební a zvukový doprovod, až po podivně vyprávěný příběh. Každá věc/člověk/zvíře dělá při nabalení zvuk, takže do doprovodu j-popových bangerů to neustále mňouká, troubí, pípá, lupe a různě řve. Tím, jak se katamari v průběhu hry zvětšuje, je možno nabalovat větší a větší věci, což vyvolává z nějakého důvodu, neskutečnou radost. Levely jsou celkem rozmanité. Někde se nabalují mraky, aby se vyjasnilo, někde světlušky, aby si čtenář mohl počíst knížku i v noci anebo vykrmujeme zápasníka sumo, aby porazil nepřítele.

Stylizace spolu s vyprávěním příběhu mi příliš nesedly. Na spektru japonské divnosti je to pro mě za hranou vkusu a líbivosti.

Základní obtížnost není příliš vysoká, jediný reálný problém, jsem měla s kempovacím levelem, kdy nesmělo katamari přestat hořet, ale na cca pátý pokus se mi kolo povedlo dokončit.

K ovládání hry je nutný gamepad a vše se dělá přes analogové páčky. Ze začátku to chce trochu cviku, ale po pár desítkách minut ovládání přejde do krve.

A to nejlepší na konec. Když odcházíte ze hry, tak vám všechny postavičky mávají na rozloučenou. Cuteness overload.