Evolution GT vypadá na zajímavou videohru, která je od Milestone a sršící mnoha aspekty, činicí ji unikátní. Zvyšování úrovně hráče, získávání bodů, obdržení lepšího vybavení, investování do vlastností postavy, celkem asi devět různých parametrů. Rozostřený obraz, spíše až zamlžený a znemožňující vidět před sebe. Realistický jízdní model, včetně poškození vozidla. Tuhý styl ovládání, brzdná dráha je delší, zvládnout zatáčky je kumšt. Z poškozeného auta se kouří, pakliže je na odpis, soutěž končí. Hra nedisponuje dostupnou širokoúhlou opravou. A její možnosti pohledů kamer mě zklamaly. To nejspíše souvisí s chybným FoV. U jedné perspektivy je hůře vidět na silnici. Uplatněn pohled zpoza vozu, co byl víc z dálky, a auto působilo ok.

Jak zmiňuje endura, u pár vozidel je problém s nimi rozumně jet. A získat minimálně bronz mi dělalo potíže. Jinak je pocit z jízdy fajn. Zde je dostatečný prostor delších úseků, bez jakýchkoliv zatáček, čímž se lze adekvátně rozjet. Pak je důležité si hlídat výskyt zatáček a co nejvíce u nich zpomalit. V první sezóně jsem si oblíbil trať č. 1, nejsnazší, co jen lze. Rekord zajetí kola je u mě 54.99 sec. Body jdou nastřádat i opakovaně, za již absolvovanou a vyhranou trať, to mě motivovalo k dalšímu posunu, jak v bodech, tak v úrovních i v upgradování schopností mé postavy řidiče. Je žádoucí mít ty dovednosti vylepšené, co nejvíce, jelikož mají zásadní dopad na hratelnost. Šlo samozřejmě o tu škálu čísel a posuvníků, ale i o nabíhání proužku s těmi vlastnostmi.

Zkoušeno mnohonásobné opakování a sledování těch přísunů, nakolik smysluplné to je. Ale stává se to dál a dál dost repetitivní a výše bodů se snižuje, i když ne vždy, ale max. 300 za daný závod, s tím je obtížné neustále docílit požadovaných hodnot. A zatímco mám já level 18, mí soupeři si hoví na 28. I když už mám na dohled Season 2, stále zakotveno v té první. Abych jezdil oblíbený úsek a přispíval k nějakému zvýšení. Spuštění kariéry mělo něco do sebe. Inovativní formou mi reálný závodník názorné představuje instrukce, o co a jak ve hře jde. To plynule přecházelo v ostrou jízdu. V kariéře je více voleb, jak se v ježdění vyřádit. Trénink, v němž jezdím, dokud není auto zničené. Za splněné závody je odměnou zisk jedné ze tří cenných medailí.

Quick Race je k tomu, abych si vybral daný model automobilu, určil mu barvu a trať, jíž chci jet. A při ježdění se bavil jelikož v něm odpadá model poškození a stres jezdce. To dává prostor k absentování ukazatele výdrže. Rázem čirá radost vidět, že se nemusím na ty věci z hlavního režimu hry nijak soustředit. V kariéře se nachází i výzvy, oplývající specifickými úkoly, jichž je 29. Aby se v hraní dalo dostávat dále, je to podmíněno vstupem do až čtvrté sezóny, to uzavírá možnost návratu do těch již splněných. Je tak důležité si v každé sezóně najít vyhovující pasáž s ježděním, v níž jde snáze nahánět body. Londýn mi přišel snadný natolik, že byl důvod jej četněji preferovat, ve snaze pokoření max. levelu 40 a bodů kolem 78 000. Tím skončily žně v podobě skill pointů a vylepšování závodníka. Něco přidává i ubírá též jeho oblečení.

Jak vlastně mé zápolení o první místo probíhá, v Laguna Seca se koná event č. 4, rozhodující o tom, zda budu králem zmíněného šampionátu v Amateur Season, momentálním pořadím druhá v kariéře, v němž zkoušeny různé taktiky na soupeře. Asi 50x, nedařilo se skoro nic, než se zuřivě rozjet ze startu a napálit to do nich, když vybírali v jednom chmulu zatáčku. A pak trpělivě spoléhat na to, že v zatáčce udělám její správné vybrání, zůstanu na vozovce, rozjedu se a všechny předjedu. K tomu i ta psychologická, znervózňující strategie, na ty přede mnou. Nyní je stěžejní jet alespoň jedno kolo v čele. Občas to ale i tak v nějaké zatáčce zvorám, mám mžiky před očima, ale nesmí mě jich předjet dost na to, abych mé zaváhání mohl rychle vykompenzovat. Vzájemné dorážení způsobuje onu nervozitu a to umožňuje tu dobu využít k mé lsti.