Dohráno podruhé, zážitek skvělý jako při prvním hraní. LOTR mi byl do té doby celkem ukradený, nezajímal jsem se o filmy, kniha i příběh jako takový mi byl celkem ukradený, moc to nežeru, ale hra je světe div se skvělá a dle mého jedna z nejlepších her podle filmu.

Grafika skvělá i po letech, hudba je nádherná a nádherně dokresluje atmosféru, která mě, i přes nezájem o LOTR jako takový, pohltila, nejvíce jsem si oblíbil hudbu z mapy světa, krása. Mapa světa je parádní, obsahuje hodně misí, které nabízí jak poctivou strategickou část, tak následování příběhu z pohledu hrdinů. Hodně se mi líbilo použití filmových záběrů a fotek v pospisu jednotek, moc pěkně udělaný. Zvuky hrdinů a jednotek křičících v boji jsou super, mají kvalitu, zní skutečně jako by byly v otevřeném prostoru. Jednotek neni moc, ale maji šmrnc :) Nejvíc jsem si oblíbil Rohanskou těžkou jízdu, která válcovala nepřátele jako zákon káže, když už z dálky byl slyšet dusot kopyt těžký jízdy, hned byla situace veselejší :) Systém upgradů je super, sice jich mohlo být více, ale i to málo co je je v pohodě a hlavně upgrady byly znát. Ohnivé šípy či zvýšení obrany byly na účinku opravdu znatelně vidět.

Nejvíce ale oceňuji systém levelování jednotek. Celou dobu hry jsem si od prvních dvou misí pěstoval těžkou jízdu i lučištníky a skutečně jsem měl motivaci si tyto jednotky udržet a chránit a ne je jen tak bezhlavě posílat do boje, statistiky v závěru mise pak ukazovaly velice zajímavá čísla o počtech zabitých a veteráni se opravdu vyplatili. Přiznám se , že nejdříve jsem byl lehce zmaten systémem kempů a speciálních ploch na kterých šlo stavět, bál jsem se že mě to bude omezovat byl jsem zvyklý na klasické stavění budov, ale pak jsem si to oblíbil a přišlo mi to v pohodě. Mise byly kvalitní, ty s hrdiny mě sice moc nebavily a vždy jsem je přetrpěl, protože nešlo o moc velkou akci, ale mise s obranou Minas Tirith, Helmova chrámu (tady si nejsem jistý názvem), závěrečným útokem na Black Gate byly ty nejlepší, stovky jednotek, obléhací stroje a monstrózní Mumakil, to byl zážitek. Zvuk rohů, které oznamovaly útok jsem si fakt zamiloval. Líbilo se mi také, že každá jednotka měla své protiklady, takže najet těžkou jízdou na bandičku kopijníků, to bylo na pěst. Zuřící trol mezi skupinkou vojáků dokázal nadělat velkou paseku stejně jako hroutící se Mumakil, který se se vší parádou poroučel k zemi přímo v chumlu mých či nepřátelksých vojáků. Speciální jednotky jako Enti byly fakt kulervoucí, dvojí mod útoku na blízko či útok skálou na dálku byl výborný, z mise s útokem na přehradu mám skvělé zážitky.

Speciální funkce zpřístupněné skrze power pointy získané zkušenostmi z bojů či obsazování teritorií měly hodně do sebe, hlavně uzdravování či v pozdějších fázích hry v podobě gigantických orlů.

Jediné co bych asi vytknul je AI, nepřátelské jednotky moc rozumu nepobraly a ty mé už vůbec ne, nechat jednotky bez dozoru byl dost průser, přitom by stačilo nastavit stupeň agrese a další atributy, aby se jednotky vracely zpět na místo a neutíkaly stále více směrem k nepříteli.

Pro mě tato hra byla jednoznačně překvapení už pro to mně ne příliš přitažlivé univerzum LOTRa na které se po téhle hře dívám už jinak, ale hlavě proto, že hry podle her většinou končí v propadlišti dějin.