Za vámi zavřené dveře přechodové komory, v ruce nabitá pistole, před vámi terminál se zprávou od palubního počítače a hangár plný nepřátelských mimozemšťanů. Tak začíná boj o záchranu kolonizační lodě UESC Marathon.
Marathon je klon Doomu původně vydaný pro počítače Apple Macintosh. Tak lze nejlépe shrnout technické možnosti původního enginu a základní hratelnost. Navíc je tu ale řada nových prvků, které byly v roce 1994 přímo revoluční. Například rozhlížení pomocí myši, realistické nabíjení zbraní, dva režimy střelby, plošinkové hlavolamy a především příběhové úkoly, které si přečtete na počítačových terminálech umístěných v různých částech většiny map.
Mimozemská armáda se skládá z několika ras s různými zbraněmi, výhodami a slabinami. Nepřátelé nejsou příliš chytří, takže střelci občas pálí svým spolubojovníkům do zad, ale dovedou vás pronásledovat přes celou mapu a občas se nějaký zatoulaný mimozemšťan objeví za vámi, když to nejméně čekáte.
Arzenál zbraní mohl být trochu lepší a trochu lépe využitý. I v závěru hry budete celkem často používat základní pistoli, protože kromě jedné hodně vzácné zbraně nebudete mít nic lepšího pro střelbu na větší vzdálenost. Hned v jednom z prvních levelů přitom dostanete samopal s granátometem, který je opravdu skvělý proti větším počtům nepřátel, ale má rozptyl jako brokovnice a na dálku s ním nejde trefit stodolu. Ke konci hry pak dostanete i raketomet a plamenomet, které ale mají poměrně omezené využití. Někteří nepřátelé jsou proti plamenometu zcela imunní a rakety i granáty mají oproti jiným hrám malý účinek.
Příběh je povedený a hlubší, než se na první pohled zdá. Část příběhových zpráv se totiž skrývá v tajných místnostech. Nechybí ani několik zajímavých zvratů. Samotné příběhové úkoly nejsou pro dnešní hráče nic překvapivého - zmáčknout několik tlačítek, donést předmět A na místo B, zlikvidovat všechny nepřátele nebo třeba jen prošmejdit všechny části mapy. Ve své době to byl ale revoluční nápad, stejně jako hlavolamy, kde si musíte správně nastavit několik plošinek, a pak přes ně přeběhnout. Největším slabým místem je bohužel design některých levelů, kde si autoři vůbec nelámali hlavu s nějakým realistickým a konzistentním ztvárněním kolonizační lodi ani bezpečností práce pro posádku. Často budete muset skákat z pohyblivých plošinek, které vás při špatném načasování rozmáznou o strop. Nejednou vás cesta zavede na ochoz nad dírou, ze které zjevně nevede ani cesta dál, ani cesta zpět. Občas je v té díře dokonce láva. Co máte udělat? No přece skočit do ní, aby se vám cesta otevřela! Lávovou koupel si pak užijete hned v několika levelech. Za nejlepší část hry považuji návštěvu mimozemské lodi, protože tam si autoři dali na konzistenci a rozumnějším designu trochu víc záležet.
Marathon je nejspíš nejlepší 3D střílečka z poloviny 90. let, o které jste nikdy neslyšeli. Může směle konkurovat klasikám žánru jako je Doom, Star Wars: Dark Forces nebo The Terminator: Future Shock, ale přece jen hodně zestárl. Pokud vás zajímá historie 3D stříleček, určitě ho vyzkoušejte.
Marathon je klon Doomu původně vydaný pro počítače Apple Macintosh. Tak lze nejlépe shrnout technické možnosti původního enginu a základní hratelnost. Navíc je tu ale řada nových prvků, které byly v roce 1994 přímo revoluční. Například rozhlížení pomocí myši, realistické nabíjení zbraní, dva režimy střelby, plošinkové hlavolamy a především příběhové úkoly, které si přečtete na počítačových terminálech umístěných v různých částech většiny map.
Mimozemská armáda se skládá z několika ras s různými zbraněmi, výhodami a slabinami. Nepřátelé nejsou příliš chytří, takže střelci občas pálí svým spolubojovníkům do zad, ale dovedou vás pronásledovat přes celou mapu a občas se nějaký zatoulaný mimozemšťan objeví za vámi, když to nejméně čekáte.
Arzenál zbraní mohl být trochu lepší a trochu lépe využitý. I v závěru hry budete celkem často používat základní pistoli, protože kromě jedné hodně vzácné zbraně nebudete mít nic lepšího pro střelbu na větší vzdálenost. Hned v jednom z prvních levelů přitom dostanete samopal s granátometem, který je opravdu skvělý proti větším počtům nepřátel, ale má rozptyl jako brokovnice a na dálku s ním nejde trefit stodolu. Ke konci hry pak dostanete i raketomet a plamenomet, které ale mají poměrně omezené využití. Někteří nepřátelé jsou proti plamenometu zcela imunní a rakety i granáty mají oproti jiným hrám malý účinek.
Příběh je povedený a hlubší, než se na první pohled zdá. Část příběhových zpráv se totiž skrývá v tajných místnostech. Nechybí ani několik zajímavých zvratů. Samotné příběhové úkoly nejsou pro dnešní hráče nic překvapivého - zmáčknout několik tlačítek, donést předmět A na místo B, zlikvidovat všechny nepřátele nebo třeba jen prošmejdit všechny části mapy. Ve své době to byl ale revoluční nápad, stejně jako hlavolamy, kde si musíte správně nastavit několik plošinek, a pak přes ně přeběhnout. Největším slabým místem je bohužel design některých levelů, kde si autoři vůbec nelámali hlavu s nějakým realistickým a konzistentním ztvárněním kolonizační lodi ani bezpečností práce pro posádku. Často budete muset skákat z pohyblivých plošinek, které vás při špatném načasování rozmáznou o strop. Nejednou vás cesta zavede na ochoz nad dírou, ze které zjevně nevede ani cesta dál, ani cesta zpět. Občas je v té díře dokonce láva. Co máte udělat? No přece skočit do ní, aby se vám cesta otevřela! Lávovou koupel si pak užijete hned v několika levelech. Za nejlepší část hry považuji návštěvu mimozemské lodi, protože tam si autoři dali na konzistenci a rozumnějším designu trochu víc záležet.
Marathon je nejspíš nejlepší 3D střílečka z poloviny 90. let, o které jste nikdy neslyšeli. Může směle konkurovat klasikám žánru jako je Doom, Star Wars: Dark Forces nebo The Terminator: Future Shock, ale přece jen hodně zestárl. Pokud vás zajímá historie 3D stříleček, určitě ho vyzkoušejte.
Pro: Zajímavý příběh, mimozemská loď, inovativní herní prvky
Proti: Nesmyslný design některých levelů, pomalý rozjezd