Spolu s Monster Bash jsou pro mě Realms of Chaos naprosto neznámá hra od Apogee. Je konec roku 1995 a za ty dva roky od vydání Monster Bash se z hlediska HW i SW ledacos změnilo. Grafika hry přešla do VGA, je tu určité zlepšení hudby a hlavně - logo Apogee na začátku jde konečně odkliknout! Po technické stránce nemám výhrad. Roztomilá VGA grafika evokuje Amigu, hra je stabilní, skoky jsou přesné. Ukládání je možné kdykoliv v průběhu levelu do osmi ukládacích slotů.
Realms of Chaos jsou taková jednohubka. Po úvodním víkendovém testování jsem hru včera projel až těsně před konec třetí epizody, který jsem dotáhl dnes ráno. Oproti Monster Bash jsou levely výrazně kratší a cílem hry je jediné - projít a přežít. Hra neobsahuje žádné povinné collectibles (klíče, karty, psy a kočky,...), hra také neobsahuje žádné další zbraně, takže důvod k prozkoumávání celého levelu odpadá.
Velké Zlo se sneslo na krajinu... A jen naši dva sourozenci ho mohou porazit. Hra obsahuje standardní příběhovou vatu akční hry a je to vata i přesto, že texty mezi epizodami jsou poměrně dlouhé. Je vidět, že se autoři snažili, leč kolik takových příběhů už jsme viděli? Hra navazuje na hru Paganitzu, o které jsem v životě neslyšel.
Originálním prvkem hry je bezesporu střídavé hraní za postavy obou sourozenců, které je možné vyvolat prostým stisknutím mezerníku. Zpočátku jsem se snažil o střídavé hraní za oba, ale třetí epizodu už jsem jel striktně za kouzelnici. Oproti bojovníkovi má útok na dálku a může střílet i nad sebe. Kromě toho doskočí dál. Útok na dálku sice spotřebovává manu (to měla být hlavní nevýhoda kouzelnice), ale many se všude kolem válí přehršel, a během hraní jsem nikdy neměl problém s jejím nedostatkem. Je vidět, že autoři hojně pařili Maria, protože hra obsahuje level s padajícím stropem, level s dopravníkem - plošinkou projíždějící celým levelem. Jen level s pohyblivými stěnami si z Maria nevybavuji, ale je fakt, že ho nemám příliš nahraného.
Hra má pět obtížností, celkově je krátká a projel jsem jí jako nůž máslem. Trochu přituhovat začíná až koncem 3. epizody, ale drobné zákysečky nejsou nic, co by hráč nerozsekl po minutce zkoušení (když nevíte, jak dál, hledejte tajnou chodbu). Hra se hrála příjemně, jen na mne nezanechala sebemenší dopad a za dva týdny si z ní už nebudu nic pamatovat. Jestli si ale někdo chce zahrát jednodušší skákačku z 90. let, mohu Realms of Chaos vřele doporučit.
Realms of Chaos jsou taková jednohubka. Po úvodním víkendovém testování jsem hru včera projel až těsně před konec třetí epizody, který jsem dotáhl dnes ráno. Oproti Monster Bash jsou levely výrazně kratší a cílem hry je jediné - projít a přežít. Hra neobsahuje žádné povinné collectibles (klíče, karty, psy a kočky,...), hra také neobsahuje žádné další zbraně, takže důvod k prozkoumávání celého levelu odpadá.
Velké Zlo se sneslo na krajinu... A jen naši dva sourozenci ho mohou porazit. Hra obsahuje standardní příběhovou vatu akční hry a je to vata i přesto, že texty mezi epizodami jsou poměrně dlouhé. Je vidět, že se autoři snažili, leč kolik takových příběhů už jsme viděli? Hra navazuje na hru Paganitzu, o které jsem v životě neslyšel.
Originálním prvkem hry je bezesporu střídavé hraní za postavy obou sourozenců, které je možné vyvolat prostým stisknutím mezerníku. Zpočátku jsem se snažil o střídavé hraní za oba, ale třetí epizodu už jsem jel striktně za kouzelnici. Oproti bojovníkovi má útok na dálku a může střílet i nad sebe. Kromě toho doskočí dál. Útok na dálku sice spotřebovává manu (to měla být hlavní nevýhoda kouzelnice), ale many se všude kolem válí přehršel, a během hraní jsem nikdy neměl problém s jejím nedostatkem. Je vidět, že autoři hojně pařili Maria, protože hra obsahuje level s padajícím stropem, level s dopravníkem - plošinkou projíždějící celým levelem. Jen level s pohyblivými stěnami si z Maria nevybavuji, ale je fakt, že ho nemám příliš nahraného.
Hra má pět obtížností, celkově je krátká a projel jsem jí jako nůž máslem. Trochu přituhovat začíná až koncem 3. epizody, ale drobné zákysečky nejsou nic, co by hráč nerozsekl po minutce zkoušení (když nevíte, jak dál, hledejte tajnou chodbu). Hra se hrála příjemně, jen na mne nezanechala sebemenší dopad a za dva týdny si z ní už nebudu nic pamatovat. Jestli si ale někdo chce zahrát jednodušší skákačku z 90. let, mohu Realms of Chaos vřele doporučit.
Pro: Příjemná VGA grafika a hudba. Plynulé hraní bez zákysů. Možnost hry za dva různé charaktery.
Proti: Krátké, generický příběh, nevybalancované charaktery (bojovník je jako postava k ničemu).