A Machine for Pigs je zvláštní pokračování. Když si vzpomenu na svůj první zážitek s The Dark Descent, tak mě hned pohltila ta atmosféra – zhasínající lampa, sanity meter, neustálý boj o přežití, kdy jsem se bál i podívat za roh. A Machine for Pigs na to jde ale jinak. Hned na začátku jsem pocítil, že tohle nebude klasické pokračování. Žádný inventář, žádná starost o to, jestli se mi postava nezblázní. Hra se víc soustředí na příběh a na atmosféru. A musím říct, že ta atmosféra je hutná.

Co mě potěšilo, byla opět skvělá zvuková stránka. Zvuky, hučení strojů, šepoty – člověk má pocit, že je tam, v té špinavé, industriální Anglii, a že ho neustále něco sleduje. Příběh je taky silnější a o dost víc filozofický než v prvním díle. Je to spíš taková temná pohádka s hromadou symboliky, která člověka přiměje přemýšlet o tom, co to vlastně znamená být člověkem.

Ale... musím přiznat, že mi chyběly ty staré mechaniky. Bez inventáře a sanity meteru jsem měl pocit, že hra ztratila něco ze svého jádra. Už jsem nemusel hledat olej nebo se bát, že postava ztratí rozum. A i když mě příběh vtáhnul, občas jsem si říkal, že to není ta Amnesia, jakou jsem si zamiloval. Ano, je to z velké části walking simulator s postupným budováním napětí. Stačí to ale? Na to si musí každý odpovědět sám.

Celkově ale „A Machine for Pigs“ má něco do sebe. Kdo hledá silný příběh s hutnou atmosférou a zvládne oželet ty herní prvky, na které je hráč zvyklý z prvního dílu, myslím, že si to užije.