„Trilogii“ Final Fantasy IV se mi tímto dílem podařilo úspěšně zakončit a musím přiznat, že nejvíce jsem byl překvapen celkovým složením hry, které nabízí neobvyklý systém mozaikovitého vyprávění dílčích příběhových segmentů každé z ústředních postav. A nejen to – k původní skvadře se tentokrát přidávají i jejich potomci, kteří jsou všichni pro účely děje ve stejné věkové kategorii, z čehož jsem měl podobné pocity jako při sledování Boruta. Každá rodinka či významnější postava má proto svoji příběhovou kapitolu, je možné je hrát všelijak na přeskáčku a postupně odemykat závažnější kapitoly s důrazem na tu finální, která funguje jako delší epilog.
Po celkem povedené Final Fantasy IV, a trošku slabším pokračování Interlude (o němž si myslím, že by klidně mohl být součástí tohoto After Years), se laťka zase trošku zvedla, avšak ne zas tak o moc. Prakticky po celou dobu mě dost iritoval fakt, že se musím znovu, znovu a znovu probíjet stejnými místy z původní hry, občas jen s jiným složením party a za chvíli už jsem ta místa znal nazpaměť. Jeden z dungeonů jsem procházel dohromady snad i čtyřikrát, jestli se nemýlím. Samozřejmě pokaždé opět s plnými truhličkami na stejném místě a se stejnými skrytými průchody (ovšem na truhličky si nestěžuji, občas přišly vhod). Jenom vzácně se objevil nějaký nový dungeon, který mě bavilo procházet, obvykle však netrval moc dlouho. Výjimkou je finální kapitola s úplně novým prostředím. Tam mě totiž hra začala poprvé opravdu více bavit.
Abych hře úplně nekřivdil, tak zajímavým doplňkem ke každé dohrané kapitole je challenge dungeon, kde se dají trávit další chvilky mlácením silnějších monster a opakovanými pokusy zobat lepší výbavu. Toto jsem aplikoval hlavně u casterů, jimž jsem měl osobní potřebu navyšovat jejich levely, díky kterým se pak učí nová kouzla. Postupem hrou jsem si dost oblíbil Rydiu (jako již předtím), pro níž jsem našel široké využití, později však běhala ruku v ruce s jednou další postavou, protože z obou se stalo docela overpowered bitevní duo a zejména během finálního dungeonu mi přišlo opravdu vhod.
Novinka hry se střídáním fází Měsíce mi nikdy nepřešla do krve. Za prvé jsem si nikdy nedokázal pamatovat, který aspekt boje má zrovna dominanci, za druhé občas jsem vletěl do těžšího boje bez přípravy zrovna ve chvíli, kdy měl soupeř navrch kvůli určité měsíční fázi (fáze se dají měnit přespáním, anebo se časem posunují samy od sebe). A úplně nejtěžší souboje se mi osvědčily během té fáze, kdy jsou nejsilnější healovací kouzla – hlavně proto, že jsem měl v konečné partě jenom jednu léčitelku Rosu a k ní Cecila jako pouze drobnější support na healy.
Ovšem co musím pochválit nejvíc, je (zřejmě) neomezený inventář. Naprostá paráda, pohodička. Všechno se tam vejde, nemusel jsem řešit dříve všudypřítomné ústupky. Prostě super.
Jinak graficky je hra stejná jako Interlude. Dohromady jsem ji odehrál asi za 40 hodin, což mi zabralo více času než původní hra. Hrál jsem ji v prostojích na chatě zmožen prací na dřevě a jako taková mi vlastně celkem sedla, nemusel jsem u ní kdovíjak přemýšlet. Občas jsem se tedy někde zasekl a musel jsem mít k ruce připravený návod. A ještě že jsem to udělal, ke konci hry se totiž vyskytly jisté příběhové situace, které by mi za normálních podmínek výrazně znepříjemnily život. A samozřejmě jsem v některých momentech vytěžoval loadovací funkci emulátoru, bez níž bych si hru možná dost protáhl. Částečně díky tomu se mi podařilo přežít a vyhrát souboj s Omegou a Nova Dragonem. Místní trojici superbossů pak doplňuje ještě Ultima Weapon, ale ta je oproti předchozím dvěma celkem jednoduchá, jen je to meatbag.
Nicméně se mi už nepodařilo dostat se k Lost Babilovi (post game superboss), protože jsem (nemile překvapen) neměl peníze na zaplacení vstupného 500,000 gilů a nechtělo se mi dále za tímto účelem grindovat. To je snad poprvé, co jsem zažil nějakého superbosse za paywallem a už jen z principu z toho nemám velkou radost.
Takže hra má svoje plusy a značné mínusy - ve výsledku jsem spíš rád, že už to mám za sebou. Většina příběhových kapitol není obsahově nijak moc zajímavá a je to spíš jen o plahočení z jednoho místa na druhé, dříve párkrát viděné. Sem tam je fajn nahlédnout na nějaký příběhový moment z pohledu jiné postavy, ale o nic extra nejde. I ten finální dungeon mě ve výsledku už docela utahal.
Pochybuji, že si budu za delší dobu vlastně vůbec pamatovat, o čem to celé bylo. Potomci, krystaly opět v ohrožení, nějaké potvory a velká zadnice... Cože?
Pardon, to jen na obloze visí dva velké měsíce v zákrytu vedle sebe a vypadá to při troše fantazie komicky. Vždy jsem se musel při tom pohledu zasmát. I tak mi hra občas předvedla nějaké to zpestření; třeba že jsem měl v partě vůbec poprvé jako povolání sekretářku, což mě pobavilo. Jo, a taky se mi tu dost líbí plně animovaný intro filmeček.
Objektivně vzato to není vůbec špatná hra, jakožto rozšíření původního příběhu obstojí a nabízí i slušnou výzvu, ale spíš si myslím, že je určena fanouškům původní hry, jímž já zřejmě zas tak moc nejsem, respektive mám v oblibě raději jiné díly ze série a snad se mi více budou líbit i ty, které jsem zatím ještě nehrál. I tak jsem rád za tuto zkušenost, díky které jsem nahlédl do mnou dříve neprobádané herní historie.
Na závěr ještě připojuji po vzoru Reda svůj přehled postav před finálním dungeonem.
Komentář pro Final Fantasy IV
Komentář pro Final Fantasy IV: Interlude
Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 40 hodin
Omega, Nova Dragon, Ultima Weapon kaput
Finální parta: Cecil, Rosa, Golbez, Rydia, Luca (level 58-62)
Po celkem povedené Final Fantasy IV, a trošku slabším pokračování Interlude (o němž si myslím, že by klidně mohl být součástí tohoto After Years), se laťka zase trošku zvedla, avšak ne zas tak o moc. Prakticky po celou dobu mě dost iritoval fakt, že se musím znovu, znovu a znovu probíjet stejnými místy z původní hry, občas jen s jiným složením party a za chvíli už jsem ta místa znal nazpaměť. Jeden z dungeonů jsem procházel dohromady snad i čtyřikrát, jestli se nemýlím. Samozřejmě pokaždé opět s plnými truhličkami na stejném místě a se stejnými skrytými průchody (ovšem na truhličky si nestěžuji, občas přišly vhod). Jenom vzácně se objevil nějaký nový dungeon, který mě bavilo procházet, obvykle však netrval moc dlouho. Výjimkou je finální kapitola s úplně novým prostředím. Tam mě totiž hra začala poprvé opravdu více bavit.
Abych hře úplně nekřivdil, tak zajímavým doplňkem ke každé dohrané kapitole je challenge dungeon, kde se dají trávit další chvilky mlácením silnějších monster a opakovanými pokusy zobat lepší výbavu. Toto jsem aplikoval hlavně u casterů, jimž jsem měl osobní potřebu navyšovat jejich levely, díky kterým se pak učí nová kouzla. Postupem hrou jsem si dost oblíbil Rydiu (jako již předtím), pro níž jsem našel široké využití, později však běhala ruku v ruce s jednou další postavou, protože z obou se stalo docela overpowered bitevní duo a zejména během finálního dungeonu mi přišlo opravdu vhod.
Novinka hry se střídáním fází Měsíce mi nikdy nepřešla do krve. Za prvé jsem si nikdy nedokázal pamatovat, který aspekt boje má zrovna dominanci, za druhé občas jsem vletěl do těžšího boje bez přípravy zrovna ve chvíli, kdy měl soupeř navrch kvůli určité měsíční fázi (fáze se dají měnit přespáním, anebo se časem posunují samy od sebe). A úplně nejtěžší souboje se mi osvědčily během té fáze, kdy jsou nejsilnější healovací kouzla – hlavně proto, že jsem měl v konečné partě jenom jednu léčitelku Rosu a k ní Cecila jako pouze drobnější support na healy.
Ovšem co musím pochválit nejvíc, je (zřejmě) neomezený inventář. Naprostá paráda, pohodička. Všechno se tam vejde, nemusel jsem řešit dříve všudypřítomné ústupky. Prostě super.
Jinak graficky je hra stejná jako Interlude. Dohromady jsem ji odehrál asi za 40 hodin, což mi zabralo více času než původní hra. Hrál jsem ji v prostojích na chatě zmožen prací na dřevě a jako taková mi vlastně celkem sedla, nemusel jsem u ní kdovíjak přemýšlet. Občas jsem se tedy někde zasekl a musel jsem mít k ruce připravený návod. A ještě že jsem to udělal, ke konci hry se totiž vyskytly jisté příběhové situace, které by mi za normálních podmínek výrazně znepříjemnily život. A samozřejmě jsem v některých momentech vytěžoval loadovací funkci emulátoru, bez níž bych si hru možná dost protáhl. Částečně díky tomu se mi podařilo přežít a vyhrát souboj s Omegou a Nova Dragonem. Místní trojici superbossů pak doplňuje ještě Ultima Weapon, ale ta je oproti předchozím dvěma celkem jednoduchá, jen je to meatbag.
Nicméně se mi už nepodařilo dostat se k Lost Babilovi (post game superboss), protože jsem (nemile překvapen) neměl peníze na zaplacení vstupného 500,000 gilů a nechtělo se mi dále za tímto účelem grindovat. To je snad poprvé, co jsem zažil nějakého superbosse za paywallem a už jen z principu z toho nemám velkou radost.
Takže hra má svoje plusy a značné mínusy - ve výsledku jsem spíš rád, že už to mám za sebou. Většina příběhových kapitol není obsahově nijak moc zajímavá a je to spíš jen o plahočení z jednoho místa na druhé, dříve párkrát viděné. Sem tam je fajn nahlédnout na nějaký příběhový moment z pohledu jiné postavy, ale o nic extra nejde. I ten finální dungeon mě ve výsledku už docela utahal.
Pochybuji, že si budu za delší dobu vlastně vůbec pamatovat, o čem to celé bylo. Potomci, krystaly opět v ohrožení, nějaké potvory a velká zadnice... Cože?
Pardon, to jen na obloze visí dva velké měsíce v zákrytu vedle sebe a vypadá to při troše fantazie komicky. Vždy jsem se musel při tom pohledu zasmát. I tak mi hra občas předvedla nějaké to zpestření; třeba že jsem měl v partě vůbec poprvé jako povolání sekretářku, což mě pobavilo. Jo, a taky se mi tu dost líbí plně animovaný intro filmeček.
Objektivně vzato to není vůbec špatná hra, jakožto rozšíření původního příběhu obstojí a nabízí i slušnou výzvu, ale spíš si myslím, že je určena fanouškům původní hry, jímž já zřejmě zas tak moc nejsem, respektive mám v oblibě raději jiné díly ze série a snad se mi více budou líbit i ty, které jsem zatím ještě nehrál. I tak jsem rád za tuto zkušenost, díky které jsem nahlédl do mnou dříve neprobádané herní historie.
Na závěr ještě připojuji po vzoru Reda svůj přehled postav před finálním dungeonem.
Komentář pro Final Fantasy IV
Komentář pro Final Fantasy IV: Interlude
Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 40 hodin
Omega, Nova Dragon, Ultima Weapon kaput
Finální parta: Cecil, Rosa, Golbez, Rydia, Luca (level 58-62)
Pro: Obsáhlé rozšíření; postavy mají více vlastního prostoru; povolání sekretářky; intro animace
Proti: Repetitivní dungeony; četnost soubojů; opakování příběhových motivů