Někdy v roce 2012 jsem narazil na mod NeuroWolf, čímž byl zavdán důvod k pořízení hry Wolfenstein – (2009). To se během let ukázalo jako správné rozhodnutí, neboť je již přes 10 let odstraněna z obchodů. Příčin bylo asi několik, Games for Windows Live, nepříliš dobře přijatá záležitost u hráčů, špatně koncipovaná verze, co měla v PC verzi prvky shodné s ostatními platformami. Možná v tom hrálo jistou roli i vymezení autorských práv, přechod k někomu jinému. Jediné štěstí je, že se tato FPS dočkala vydání v časopise Score, pročež bylo možné si ji bez potíží nainstalovat.

Některé vlastnosti z NeuroWolf má úprava Retrostein. Jak název napovídá, jde o to, že jsou mnohé aspekty hry uzpůsobeny staršímu RtCW, tím se hra stává obtížnější. Z hlediska střílení více odpovídá zvyklostem žánru. Na počítači je trošku odlišné ovládání a vše musí plně souznít s tím, jak hráči používají myš. Rozvržení obtížnosti musí mít adekvátní balanc, odpovídající zkušenostem dotyčného, který hru sám hraje. Dále absentují některá upozornění, běžná u konzolí, co by pouze rušila zážitek. V kombinaci s automatickým ukládáním solidní výzva, doplněná aplikací autohealu. 

Oceňuji přítomnost secretů, sbírání předmětů, z toho plynoucí peníze a vylepšování nesených zbraní, přispívá to k lepšímu dojmu z hraní a upomíná na předešlé dekády. Kritiku si zaslouží naopak respawn protivníků, kdy se procházím v ulicích města, koukám do mapy, abych věděl, kam jít. Sice dobré přestřelky a podstata náplně. Byť mnou nepříliš oblíbené, dost to připomínalo pobíhání ve městě u Thief: Deadly Shadows. S tím se pojí i rozvětvenost jednotlivých odboček, nutnost mluvit s někým. K tomu odkazují úkoly, až pak se lze ocitnout v ostré misi, ty si drží solidní nádech.

Zaměření na okultismus a speciální dovednosti srší originálně, podněcující mě k průzkumu, obraně před útočníky, nezřídka na něm stojí i postup dál. Tato místa bývají viditelně označena, že tam jde průchod jinou sférou. Ať už do skrýší, střežících pozic, či pokračování do podzemních tunelů. Jen se mi několikrát stalo, že najednou konec, když jsem prošel tou skrytou sférou. Střelivo je ve víru bojů snadné vyčerpat, zbraně se tak musí občas kombinovat. Dění ve městě reflektuje dosavadní průběh. O to obtížnější se stávají šarvátky s těmi, co zkříží moji cestu obléhaným městem.

Zpomalení času supluje logické hádanky. Modré silové pole poblikávalo, ale nebylo průchozí. Došlo mi, že je u něho postup dále. Souviselo to s tím časem. Pak to volně zdolatelné vedlo do dalšího patra. Notně zničeného probíhající válkou. Tyto aspekty zaujímají jednoduše zapamatovatelné klávesy. Akce s vojáky má říz, v mém případě na předposlední obtížnost. Dají se používat palebné pozice s přistavěnými zbraněmi, to je kolikrát vítané. Někteří jsou i neviditelní, skladba potvor se stále mění. Nechybí ani souboje s bossy, které vyžadují um a určitý úkon k jejich definitivnímu udolání.

Plně vybavena dvojice střelných zbraní, s dostatečnou kapacitou nábojů, u jedné i přidáno hledí. Lovení nacistů přes stylový zaměřovač notně okořenilo průchod spletitou městskou zástavbou, kde jsou chvíle klidu vykoupené litými boji na velkou vzdálenost. Financí ale uchovávána značná část jejich výše, abych neměl pocit neúměrné zátěže z vynaložených výdajů. Kapacita střeliva je v Retrostein zmenšena o padesát procent, ale postupně to jde navýšit na přibližnou úroveň ze základu. Sbírání dokumentů s různými informacemi navozuje dobrou motivaci k jejich hledání.