Prvni Astro's Playroom byla naprosto skvela plosinovka dostupna zdarma s launchem PS5, jejiz jedina objektivni nevyhoda byla prilisna kratkost. Hra samotna skytala uzasnou zabavu, prijemny a odlehceny humor a zejmena spoustu originalnich napadu a hernich mechanik, casto zalozenych za vyuzivani haptickych a gyroskopickych moznosti ovladace DualSense v mire, jake se zatim zadna jina hra ani nepriblizila. To vyniklo tim spise, ze byly koncentrovany a prezentovany na plose nejakych peti hodin, takze mel hrac nejen dojem, ze mu hra nabizi neustale neco noveho, originalniho a zabavneho.
Astro Bot je v podstate vice tehoz. Nebo spis mnohem vice tehoz. Hlavni prednosti hry je konecne na pomery zanru solidni herni doba, respektive mnozstvi planet, ktere na sve ceste navstivite. Na ceste za cim? Za zachranou nekolika set roztomilych robutku a hardwarovych soucastek nutnych k oprave vasi kosmicke lodi, tedy konzole PS5. Kolem znacky PlayStation a hernich ikon z jeji minulosti se zde toci vse, ale zaroven je to take vse, co je nutne o pribehu vedet.
Herne hra asi nejvice pripomina Super Mario Odyssey z konkurencni platformy a zabavnosti se ji minimalne vyrovna. Kazdy svet, ktery na sve ceste (v relativne libovolnem poradi) navstivite, je necim unikatni, zajimavy, predstavuje nove moznosti, napady a obcas i nejakou novou zajimavou herni mechaniku. K tem se jeste dostanu. Nektere schopnosti jsou unikatni jen pro konkretni svet a tomto ohledu hra skutecne pripomina onu bombonieru z Foresta Gumpa, u ktere predem nevite, co si priste vytahnete. Ale zarucene vam to bude chutnat.
Presto me bohuzel ve finale hra bavila vyrazne mene, nez jsem i na zaklade mnoha absolutnich hodnoceni ocekaval. Svuj podil na tom maji asi tri aspekty, jakkoliv jsou ryze subjektivni a jedna se spise o mekke vlastnosti, nez tvrde chyby. Mne ale proste nesedly.
Zaprve, hra je prilis jednoducha. To sice neplati pro nektere specialni levely, ktere jsou naopak vylozene a zamerne obtizne (ale take mnohem kratsi, zamerene na nejakou konkretni vyzvu), ale plati to pro vetsinu "zakladnich" misi. Bohuzel je Astro Bot trivialni az tak moc, ze jsem se do hry nemohl poradne ponorit, nainvestovat a uzit si ji tak, jak bych chtel. Ta hra me proste nedokazala poradne "probudit" a dostatecne zamestnat, coz je velka skoda.
Zadruhe, a tim se vracim k tem "novym mechanikam," Astro Bot jich zdaleka nenabizi tolik, kolik bych ocekaval i vzhledem k rozsahu hry a rozmanitosti planet a radu z nich naopak recykluje. Nejvic me prekvapilo, jak malo hra vyuziva samotny gyroskop v ovladaci DualSense a pocitove jsem si tohoto konkretniho aspektu uzil vic snad i v tom petihodinovem Astro's Playroom.
A treti a posledni bod je mozna jen detail (ktery ale mnozi povazuji naopak za klad), ale z meho pohledu hre uskodil mozna nejvice. Je jim moznost vzit si na zacatku kazdeho standardniho levelu ptacka, ktery vam ukaze, kde se nachazi veskere veci - roboti, puzzle a skryte portaly, ktere muzete v danem svete hledat. Toto je vsak potencialne jedina vyzva a poradna motivace ke znovuhratelnosti, jakou hra nabizi a prijde mi hrozna skoda, ze uz tak zbytecne trivialni hra tuto vyzvu a motivaci timto zpusobem naprosto pohrbila. Ano, nikdo vas nenuti tuto moznost vyuzit, ale je to tam, vy to vite a proste to mate v hlave a alespon ja pak k tomu samotnemu hrani a objevovani pristupuji jinak. Pritom by stacilo, aby se tato moznost dala vypnout pred samotnym zahajenim hry anebo se s vyuzitim ptacka pojilo vypnuti nekterych achievementu. Ostatne platina, kterou vlastni petina vsech hracu, nema ten spravny lesk, ze ano.
Astro Bot je skvela, krasna, vymazlena, roztomila a peclive nadesignovana hra a po ctyrech letech od vydani PS5 po hrichu jedna z mala exkluzivit, ktere si (zatim?) jinde nezahrajete. Ale stacilo malo, aby byla mnohem lepsi.
80 %
Astro Bot je v podstate vice tehoz. Nebo spis mnohem vice tehoz. Hlavni prednosti hry je konecne na pomery zanru solidni herni doba, respektive mnozstvi planet, ktere na sve ceste navstivite. Na ceste za cim? Za zachranou nekolika set roztomilych robutku a hardwarovych soucastek nutnych k oprave vasi kosmicke lodi, tedy konzole PS5. Kolem znacky PlayStation a hernich ikon z jeji minulosti se zde toci vse, ale zaroven je to take vse, co je nutne o pribehu vedet.
Herne hra asi nejvice pripomina Super Mario Odyssey z konkurencni platformy a zabavnosti se ji minimalne vyrovna. Kazdy svet, ktery na sve ceste (v relativne libovolnem poradi) navstivite, je necim unikatni, zajimavy, predstavuje nove moznosti, napady a obcas i nejakou novou zajimavou herni mechaniku. K tem se jeste dostanu. Nektere schopnosti jsou unikatni jen pro konkretni svet a tomto ohledu hra skutecne pripomina onu bombonieru z Foresta Gumpa, u ktere predem nevite, co si priste vytahnete. Ale zarucene vam to bude chutnat.
Presto me bohuzel ve finale hra bavila vyrazne mene, nez jsem i na zaklade mnoha absolutnich hodnoceni ocekaval. Svuj podil na tom maji asi tri aspekty, jakkoliv jsou ryze subjektivni a jedna se spise o mekke vlastnosti, nez tvrde chyby. Mne ale proste nesedly.
Zaprve, hra je prilis jednoducha. To sice neplati pro nektere specialni levely, ktere jsou naopak vylozene a zamerne obtizne (ale take mnohem kratsi, zamerene na nejakou konkretni vyzvu), ale plati to pro vetsinu "zakladnich" misi. Bohuzel je Astro Bot trivialni az tak moc, ze jsem se do hry nemohl poradne ponorit, nainvestovat a uzit si ji tak, jak bych chtel. Ta hra me proste nedokazala poradne "probudit" a dostatecne zamestnat, coz je velka skoda.
Zadruhe, a tim se vracim k tem "novym mechanikam," Astro Bot jich zdaleka nenabizi tolik, kolik bych ocekaval i vzhledem k rozsahu hry a rozmanitosti planet a radu z nich naopak recykluje. Nejvic me prekvapilo, jak malo hra vyuziva samotny gyroskop v ovladaci DualSense a pocitove jsem si tohoto konkretniho aspektu uzil vic snad i v tom petihodinovem Astro's Playroom.
A treti a posledni bod je mozna jen detail (ktery ale mnozi povazuji naopak za klad), ale z meho pohledu hre uskodil mozna nejvice. Je jim moznost vzit si na zacatku kazdeho standardniho levelu ptacka, ktery vam ukaze, kde se nachazi veskere veci - roboti, puzzle a skryte portaly, ktere muzete v danem svete hledat. Toto je vsak potencialne jedina vyzva a poradna motivace ke znovuhratelnosti, jakou hra nabizi a prijde mi hrozna skoda, ze uz tak zbytecne trivialni hra tuto vyzvu a motivaci timto zpusobem naprosto pohrbila. Ano, nikdo vas nenuti tuto moznost vyuzit, ale je to tam, vy to vite a proste to mate v hlave a alespon ja pak k tomu samotnemu hrani a objevovani pristupuji jinak. Pritom by stacilo, aby se tato moznost dala vypnout pred samotnym zahajenim hry anebo se s vyuzitim ptacka pojilo vypnuti nekterych achievementu. Ostatne platina, kterou vlastni petina vsech hracu, nema ten spravny lesk, ze ano.
Astro Bot je skvela, krasna, vymazlena, roztomila a peclive nadesignovana hra a po ctyrech letech od vydani PS5 po hrichu jedna z mala exkluzivit, ktere si (zatim?) jinde nezahrajete. Ale stacilo malo, aby byla mnohem lepsi.
80 %
Dragon Age: The Veilguard