Když jsem hrál poprvé Dishonored, nevěnoval jsem mu tolik pozornosti a to jsem se rozhodl po těch několika letech napravit.

Už tehdy to bylo obrovské překvapení, rozsáhlé úrovně s možností zvolit si několik cest, hra podobná staršímu Hitmanovi nebo Splinter Cell. To jsem si nemohl nechat ujít. Jenže tehdy mě tichý postup nebavil tolik jako dnes.

První, čeho si všimnete, je právě možnost zvolit několik cest, kterými se vydat. Tiše, hlasitě, vpravo, vlevo, prostředkem, vrchem? Ano, lze to i vrchem, a to díky řadě schopností, které Corvo ovládá a které postupně získává a je možné je vylepšovat. První z nich je tzv. Mžik, který vám umožní přemisťovat se na delší vzdálenosti, šplhat apod. Mezi další schopnosti patří např. ovládání zvířat i lidí, větru, přivolávání krys, vylepšené vidění a několik dalších schopností, které lze vylepšovat za nasbírané runy. Právě tyto schopnosti hru značně povyšují a nedovedu si ji bez nich představit.

Příběh v Dishonored není nikterak oslnivý, císařovna je zabita, vy jste obviněn z její vraždy a zavřen. Dostáváte se z vězení a vydáváte se na cestu pomsty.

Na této cestě opět zmíním možnost volit dvojí postup - buď cíl zabijete přímo, nebo nepřímo. A v některých případech je vlastně ani zabít nemusíte, je to velice příjemné zpestření.

Hra obsahuje několik misí, někteří si stěžují na krátkost kampaně, ale pokud se vydáte cestou tichého postupu s tím, že odklidíte nebo se pokusíte obejít všechny, kdo stojí v cestě, a s tím, že se budete věnovat sběratelské činnosti a čtení textů, které jsou ve hře různě ponechávány a které umožňují blíže nahlédnout do světa Dunwallu, pak Vás čeká spousta hodin.

Postavy jsou docela fajn, jen škoda, že Corvo nic nenamluví a sympatičtěji vypadá spíše v masce než bez ní. Zato malá Emily je roztomilá a i slušně napsaná. Ostatní postavy jsou docela dobře napsané a dočkáte se nejednoho zvratu. Jen Cizinec/Outsider by potřeboval vylepšit. Příběh tak ve výsledku dává smysl a ukazuje, jak moc zvrácený je život ve zkorumpované společnosti, a to ještě prolezlé morem.

Město Dunwall je velice dobře vybrané, průmyslové a obchodní město, napadané morem, rozdělené na nižší
- zcela zničenou - a vyšší - nezničenou, chráněnou - oblast. Grafika docela sedí a její charakteristický styl zapříčíní, že si hru s ničím jiným nejspíš nespletete. Stejně tak samotné město je charakteristicky vytvořené a ač je prolezlé morem, tak žije. Krysy na každém kroku, stráže, gangy, náhodní obyvatelé, to všechno dodává Dunwallu tolik života, kolik je jen možné.

Klasickým úkolem pro danou misi je někoho zachránit nebo zabít. Ale jak toho dosáhnete, je čistě na vás. Vaše volby se promítnou do celého průchodu hrou a když budete plnit vedlejší mise, je to jedině dobře. Nejen kvůli odměnám, ale i kvůli cenným informacím, které průchod misí značně usnadní.

Je určitě škoda, že nebylo vymodelováno více typů postav a že hra nenabízí přece jen ještě aspoň dvě, tři mise navíc, protože je natolik zábavná a chytlavá, že zamrzí, když skončí.

Zbraní je minimum, meč a pistole, kuše s několika druhy šipek, ale to je vynahrazeno právě tím, že můžete protivníky buď obejít, nebo likvidovat za pomocí nadpřirozených sil.

SHRNUTÍ: Dishonored bylo rozhodně překvapením, které by nemělo chybět ve sbírce žádného hráče, který miluje několik možností průchodu hrou, dopad voleb, nadpřirozené schopnosti nebo tematiku morem zamořeného města. Hra kombinuje několik různých vlastností a kombinuje je naprosto špičkově. Jediné, co by zasloužilo vylepšit, je grafika, která ač je charakteristická a nezaměnitelná, je slabší, více modelů postav a i některé samotné postavy, z nichž většina nepůsobí dostatečně zajímavě.
Naopak patří pochvala ozvučení, zasazení, tematice, nadpřirozeným schopnostem, zvratům, možnosti několika průchodů hrou, dopadu voleb na další průchod hrou a samozřejmě možnosti volby, jak splnit úkol. A když budete opravdu pečliví, vydá Vám hra na spoustu hodin výborné zábavy.