Čtvrtý Age of Empires je jako takový návrat domů. Vzpomínky na hodiny strávené u dvojky, budování říší a dlouhé noci taktizování s kámošema – to všechno se v téhle hře vrací. Ale co je zajímavé, není to jen nostalgie, co nás táhne zpátky; jsou tu opravdu vychytané novinky a taky čistá radost z klasické hratelnosti.

První věc, která mě nadchla, je zpracování kampaně. Historické události nejsou jen přepsané a odříkané, ale opravdu ožívají. Když jsem hrál za Angličany a snažil se přežít mongolský nájezd, nebylo to jen o tom, že stavím a bojuju – mám pocit, že se podílím na něčem větším, historicky významném. Vývojáři odvedli skvělou práci při propojení příběhů s misemi, kde fakt cítíš tu atmosféru.

Grafika je sice na dnešní poměry spíš realistická než nějak extrémně krásná, ale to mi vlastně vůbec nevadí. Zahrál jsem si i na notebooku, a to bez nějakých větších problémů – optimalizace je solidní. Jednotky i budovy jsou přehledné a po bojišti je vidět, co se kde děje, což je u strategií dost zásadní. 

Další věc – civilizace. Tady se AoE IV opravdu vytáhla. Každá frakce má svůj styl hraní, který je úplně jiný, takže když třeba přejdu z Mongolů na Francouze, mám pocit, že se učím novou hru. Mongolové, co se můžou sbalit a přemístit kdykoli kamkoli? To je bomba! Samozřejmě je tu i výzva to všechno ukočírovat, ale právě to mi připadá jako fajn oživení.

Multiplayer mě nezklamal, i když sem tam narazím na lagy nebo menší problémy s balancí – což je pro sérii tak nějak klasika. Na druhou stranu, ta možnost hrát s přáteli a vymýšlet strategie je prostě super. Stačí nám rozumná parta a pár večerů máme vyplněných.

Pokud mám hledat něco negativního, tak je to asi UI. Někdy reaguje tak trochu mimo, hlavně když mám armádu a snažím se je koordinovat. Ale nic zásadního, co by mi zkazilo herní zážitek – spíš maličkost, na kterou si rychle zvykneš.

Takže jo, Age of Empires IV je skvělá volba, a to nejen pro nostalgiky, ale i pro nováčky, kteří mají chuť si užít trochu historie s pořádnou porcí strategie.