Hra o tom, jak musim v minulosti vohnout svojí mámu a stát se tak v budoucnosti vlastním otcem, synem i duchem svatým dohromady s překvapivým bodem obratu v podobě velice originálního konceptu záměny identit, kdy se ukáže, že moje máma byla ve skutečnosti má sestra, takže na konci dne jsem i svým velmi vlastním bratrem.

Takhle to nějak vypadá + když dcerku předal, šok mu vymazal pamět + useknutý malíček dal u ní vzniknout superschopnostem + odkaz na Bioshock 1 na konci a možnost, že jedna z verzí DeWitta je Ryan, je jen easter egg - náhodná ilustrace jak větvení dimenzí funguje, kterou mohl Levine ukázat na čemkoli, ale vychcaně tímto předstírá metanaraci.

Co vim jediná hra s intelektuální pointou je Deus Sex. Přímočarou a věcnou. "Would You Kindly" a melodrama alternativních realit Infinite jsou jen praktický způsob jak podchytit herní koncept - originál: nemáte osobnost, trojka: nemáte paměť. Nejsou zakomponovány do hratelnosti natvrdo, jen ji zdobí. Říct, že Levine psal příběh Bioshocku kolem ideje "obžaloba stříleček jakožto žánru svázaných rukou" je jako si myslet, že kdyby jedničku zapařila Ayn Randová a viděla to dokonale logické řešení problémů v Rapture typu na drogovou závislost společnosti nasadíme démonické holčičky a zmutovaného potápěče s tunovym vrtákem místo ruky, že práce se nemá přehánět a člověk nemá být pokrytec (kapitalismus, který znemožňuje konkurenci) a ve finále, že totálním sviním máte nakopat prdel, tak by vypnula Xbox, zhluboka se nadechla, načež by pronesla: "Ano, toto je mé stanovisko."