Na Tintina jsem se těšila především kvůli tomu, že jsme hru doma měli hrát v multiplayeru. Ten se mi také z celé hry nakonec líbil nejvíce. Tintin sám o sobě nepatří mezi mé oblíbence. Ale mám ráda jeho psa Filutu, a proto mě hodně bavily pasáže, kde jsem za něj mohla hrát a prohrabávat nejrůznější tajemná místa.

Popravdě jsem od hry mnoho nečekala, ale pravdou je, že mě mile překvapila. Skutečně mě bavila. I když někdy bylo otravné, že jsme jedno kolo museli jít vícekrát, aby jsme posbírali vše co šlo, protože jsme neměli odemknuté všechny postavy a nemohli jsme se proto dostat všude.

Také mě bavily pasáže s papoušky, kdy se naše postavy mohly proletět. Ovšem zatímco při hraní za psa jsme se v psa skutečně proměnili, papoušci nesli jen naší postavu ve vzduchu. Někdy bylo zapotřebí trochu logického uvažování, někdy rychlost a přesnost a vše bylo pěkně vyváženo, takže hra plynula příjemným tempem.

Po dohrání jsem si pustila i film, podle kterého byla hra vytvořena a musím přiznat, že hra se mi líbila více. Věřím, že se k hraní opět vrátím, hlavně až si to doma pustí i děti a budou chtít sem tam pomoci.