Tak jsem se nakonec z roku 2008 pustil do adventury, která tu má nejvíce hodnocení a je tudíž všeobecně asi nejznámější - Memento Mori. Vždycky jsem se ji vyhýbal, protože jsem měl pocit, že se jedná o 3D adventuru z vlastního pohledu, což není zrovna můj šálek čaje. Kupodivu prostředí je 3D ale jinak se to ovládá jako tradiční 2D adventura. Nekonají se žádné bugy, hledání cesty nebo lovení neviditelných pixelů. Problémům s dabingem jsem se po pročtení diskuze vyhnul stažením anglické verze. A abych si odbyl technickou stránku věci - grafika je příjemná a hru doprovázející solidní temné thrillerové animace. Jen hra se mírně trhala a musel jsem ubrat na detailech.
Memento Mori je mírně rozporuplná adventura. Hratelnost je až primitivně snadná. Máte sice 18 kapitol, ale spousta z nich je v podstatě pár dialogů a jedna dvě akce. Nějaké solidní adventuření se koná tak ve dvou kapitolách a hlavně ke konci, ale i tak je to čajíček. Ovládání je tradiční (levá použít, pravá prohlídnout) a hra obsahuje spoustu zjednodušení. V inventáři netaháte přehršel zbytečných krámů, aktivní místa si můžete zobrazit a ty nepotřebné mizí. Kombinace, které jdou použít se zobrazí zeleně, ty co nejdou červeně. Úkoly jsou vždy přísně logické, ani jednou za hru se mi nestalo, že bych se něčemu divil, nebo že by něco co by mohlo fungovat nefungovalo. Tu jednoduchost vynahrazuje hra pár fičurama. Prohlížení objektů ve 3D a používání částí už tu bylo, stejně jako možnosti udělat něco navíc. Moc často se ale nevidí možnost reagovat rozdílně (pozitivně/negativně/dotazem) v rozhovoru, přičemž občas to vede k trošku jiným výsledkům. Ve výsledku mě to vlastně bavilo, hra postupuje rychle a jednoduše kupředu zhruba tak na hranici toho, kdy ještě máte pocit, že hru hrajete a nehraje se sama.
Naprosto parádní jsou klíčové momenty. V průběhu hry přijde šest momentů, většinou dost nenápadných, které rozhodnou o tom jak to dopadne. Lara si může třikrát posrat kariéru a Max je třikrát v ohrožení života. Těchto šest věcí jsem konzultoval s návodem, protože jsem pochopitelně chtěl happy end, ale jinak jsem se mimo jedno puzzle podívat nemusel. A je obrovská škoda, že ostatní konce nejsou nikde na youtube, protože by mě zajímaly.
Naprosto skvělý je příběh i když to tak dlouho nevypadá. Lara je bývalá ruská policistka pracující v Interpolu na odhalování zlodějů a padělatelů uměleckých děl, taková ta klasická nezávislá hrdinka. Max je zase ex-padělatel, který teď stojí na správné straně. A třetím do hry je Ostenkovič, vysoce postavený Petrohradský polda, který má složku na Maxe a vydírá jeho (kriminálem) i Laru (zničením kariéry), aby za něj dělali špinavou práci. Někdo se totiž vloupal do proslulé Petrohradské galerie, vyměnil pár obrazů a Ostenkovič, který má dostat medaili od prezidenta samozřejmě chce vše vyšetřit, ale diskrétně. A tak se chová jako absolutní zrmd, vydírá, vyhrožuje, zastrašuje. Max pátrá v Petrohradě, Lisa jezdí po světě (Lisabon, Edinburg) a pátrají po klasické umělecké galérce. Dvě třetiny hry si říkáte - o to je jako všechno? No není! Objevuje se tajemná sekta mnichů uctívající smrt, zařve nečekaně pár lidí, někteří dost brutálně, objevují se věštby, osudovost, vše komentuje ponurý vypravěč. Konec odpálí zvrat jak Shyamalana, nadpřirozeno se projeví... a víc bych neprozrazoval. Konec - kdo a proč je famózní, nečekaný a co to odhalení udělá s hlavním hrdinou je dost daleko za psychologií běžných herních postav.
Ten happy ending jsem si zasloužil :) a celkově jsem spokojený. Jednoduchá hratelnost která mě bavila a pomalu rozjíždějící se příběh s nečekaným vyústěním.
Memento Mori je mírně rozporuplná adventura. Hratelnost je až primitivně snadná. Máte sice 18 kapitol, ale spousta z nich je v podstatě pár dialogů a jedna dvě akce. Nějaké solidní adventuření se koná tak ve dvou kapitolách a hlavně ke konci, ale i tak je to čajíček. Ovládání je tradiční (levá použít, pravá prohlídnout) a hra obsahuje spoustu zjednodušení. V inventáři netaháte přehršel zbytečných krámů, aktivní místa si můžete zobrazit a ty nepotřebné mizí. Kombinace, které jdou použít se zobrazí zeleně, ty co nejdou červeně. Úkoly jsou vždy přísně logické, ani jednou za hru se mi nestalo, že bych se něčemu divil, nebo že by něco co by mohlo fungovat nefungovalo. Tu jednoduchost vynahrazuje hra pár fičurama. Prohlížení objektů ve 3D a používání částí už tu bylo, stejně jako možnosti udělat něco navíc. Moc často se ale nevidí možnost reagovat rozdílně (pozitivně/negativně/dotazem) v rozhovoru, přičemž občas to vede k trošku jiným výsledkům. Ve výsledku mě to vlastně bavilo, hra postupuje rychle a jednoduše kupředu zhruba tak na hranici toho, kdy ještě máte pocit, že hru hrajete a nehraje se sama.
Naprosto parádní jsou klíčové momenty. V průběhu hry přijde šest momentů, většinou dost nenápadných, které rozhodnou o tom jak to dopadne. Lara si může třikrát posrat kariéru a Max je třikrát v ohrožení života. Těchto šest věcí jsem konzultoval s návodem, protože jsem pochopitelně chtěl happy end, ale jinak jsem se mimo jedno puzzle podívat nemusel. A je obrovská škoda, že ostatní konce nejsou nikde na youtube, protože by mě zajímaly.
Naprosto skvělý je příběh i když to tak dlouho nevypadá. Lara je bývalá ruská policistka pracující v Interpolu na odhalování zlodějů a padělatelů uměleckých děl, taková ta klasická nezávislá hrdinka. Max je zase ex-padělatel, který teď stojí na správné straně. A třetím do hry je Ostenkovič, vysoce postavený Petrohradský polda, který má složku na Maxe a vydírá jeho (kriminálem) i Laru (zničením kariéry), aby za něj dělali špinavou práci. Někdo se totiž vloupal do proslulé Petrohradské galerie, vyměnil pár obrazů a Ostenkovič, který má dostat medaili od prezidenta samozřejmě chce vše vyšetřit, ale diskrétně. A tak se chová jako absolutní zrmd, vydírá, vyhrožuje, zastrašuje. Max pátrá v Petrohradě, Lisa jezdí po světě (Lisabon, Edinburg) a pátrají po klasické umělecké galérce. Dvě třetiny hry si říkáte - o to je jako všechno? No není! Objevuje se tajemná sekta mnichů uctívající smrt, zařve nečekaně pár lidí, někteří dost brutálně, objevují se věštby, osudovost, vše komentuje ponurý vypravěč. Konec odpálí zvrat jak Shyamalana, nadpřirozeno se projeví... a víc bych neprozrazoval. Konec - kdo a proč je famózní, nečekaný a co to odhalení udělá s hlavním hrdinou je dost daleko za psychologií běžných herních postav.
Ten happy ending jsem si zasloužil :) a celkově jsem spokojený. Jednoduchá hratelnost která mě bavila a pomalu rozjíždějící se příběh s nečekaným vyústěním.
The White Chamber