Kdysi dávno jsem měl možnost si zahrát oba první díly ze série Grand Theft Auto a bohužel mě tyto hry moc nenadchly. I proto jsem se o třetí díl z počátku ani moc nezajímal. To se ale změnilo poté, co jsem viděl hru na vlastní oči u kamaráda. Ten třetí rozměr a otevřený svět tomu dodal grády, které mi u předchozích dílů chyběly.
Vzpomínám si, že jsem v prvních hodinách hraní vůbec nevnímal příběh, ale spíše to, jak živě celé město působí. Pochopitelně se to musí brát s ohledem na tehdejší dobu. Asi nejvíce mě bavilo dělat vedlejší mise, především převoz lidí v taxíku, ale bavilo mě i prohledávání města za účelem nalezení skrytých balíčku. Samozřejmě jsem je ve výsledku nenašel všechny sám, ale použil jsem na to vytisknutou mapu. No a v neposlední řadě mě bavila akce, prostě naběhnout mezi gangy a střílet všechno, co se hýbe.
S hlavní příběhovou linií jsem byl spokojený tehdy i nyní, řadu let poté. Není nijak originální ani přehnaně složitá. Stejně taky není ani nijak vykecávající, přitom dokáže stručně a jasně podat aktuální děj. Moc se mi ale nelíbilo jak Claude, jehož jméno ve hře vlastně ani není zmíněno, dost často hraje na všechny strany a postupně skoro všechny ve výsledku zradí. Někdy je holt ta cesta k dosažení svých cílů trochu zákeřnější.
Průběhy misí mě většinou bavily. Našlo se ale pár kousků, které jsem obvykle zvládl dokončit až na několikátý pokus. Třeba ježdění v terénu s Patriotem na čas, nebo pozdější mise na lodi, kdy je potřeba raketometem trefit přistávající letadlo. Z vedlejších misí jsem si krom výše zmíněného oblíbil i import/export, tedy hledání konkrétních typů aut.
Grafické zpracování hry vypadalo ve své době úžasně. Jízdní model aut je arkádový, což mi maximálně vyhovuje. Velmi musím pochválit i rádiové stanice, které se zaměřují na různé žánry. Jednotlivé písně se dobře poslouchají a mezi nimi je celá řada vymyšlených reklam a to i na věci, které se ve hře vyskytují. Nejzábavnější je pak poslouchání Chatterboxu, kam volají i různé postavy, se kterými se ve hře potkáme či o nich budeme slýchávat i v dalších dílech. Třeba interview s Fernandem Martinezem či volající mafián Toni namluvený Michaelem Madsenem, teda vlastně "jakýsi anonym", stěžující si na svou matku.
Co se záporů týče, vadí mi, jak si hra nedokáže udržet blízké okolí. Prostě rozhlédnu se na křižovatce z auta doleva, vidím přijíždět auto. Podívám se doprava a následně znovu doleva a auto je pryč. Pak mi úplně nevyhovuje systém ujíždění policie. Systém hvězdiček je fajn, jsou umístěny v temných uličkách a zákoutích, což dává smysl. Jen je divné, že když mám policejní vůz přímo za zády, tak o mě po nabrání hvězdičky okamžitě ztratí zájem. Stejně tak když mě policejní složky vidí najíždět do Pay 'n' Spray. Holt je to arkáda, no.
Třetím dílem si mě značka GTA získala na svou stranu a drží si mě se všemi následujícími díly dodnes. Hra je drsná, nerealistická, někdy ujetá a při tom všem hlavně plná akce a zábavy.
Vzpomínám si, že jsem v prvních hodinách hraní vůbec nevnímal příběh, ale spíše to, jak živě celé město působí. Pochopitelně se to musí brát s ohledem na tehdejší dobu. Asi nejvíce mě bavilo dělat vedlejší mise, především převoz lidí v taxíku, ale bavilo mě i prohledávání města za účelem nalezení skrytých balíčku. Samozřejmě jsem je ve výsledku nenašel všechny sám, ale použil jsem na to vytisknutou mapu. No a v neposlední řadě mě bavila akce, prostě naběhnout mezi gangy a střílet všechno, co se hýbe.
S hlavní příběhovou linií jsem byl spokojený tehdy i nyní, řadu let poté. Není nijak originální ani přehnaně složitá. Stejně taky není ani nijak vykecávající, přitom dokáže stručně a jasně podat aktuální děj. Moc se mi ale nelíbilo jak Claude, jehož jméno ve hře vlastně ani není zmíněno, dost často hraje na všechny strany a postupně skoro všechny ve výsledku zradí. Někdy je holt ta cesta k dosažení svých cílů trochu zákeřnější.
Průběhy misí mě většinou bavily. Našlo se ale pár kousků, které jsem obvykle zvládl dokončit až na několikátý pokus. Třeba ježdění v terénu s Patriotem na čas, nebo pozdější mise na lodi, kdy je potřeba raketometem trefit přistávající letadlo. Z vedlejších misí jsem si krom výše zmíněného oblíbil i import/export, tedy hledání konkrétních typů aut.
Grafické zpracování hry vypadalo ve své době úžasně. Jízdní model aut je arkádový, což mi maximálně vyhovuje. Velmi musím pochválit i rádiové stanice, které se zaměřují na různé žánry. Jednotlivé písně se dobře poslouchají a mezi nimi je celá řada vymyšlených reklam a to i na věci, které se ve hře vyskytují. Nejzábavnější je pak poslouchání Chatterboxu, kam volají i různé postavy, se kterými se ve hře potkáme či o nich budeme slýchávat i v dalších dílech. Třeba interview s Fernandem Martinezem či volající mafián Toni namluvený Michaelem Madsenem, teda vlastně "jakýsi anonym", stěžující si na svou matku.
Co se záporů týče, vadí mi, jak si hra nedokáže udržet blízké okolí. Prostě rozhlédnu se na křižovatce z auta doleva, vidím přijíždět auto. Podívám se doprava a následně znovu doleva a auto je pryč. Pak mi úplně nevyhovuje systém ujíždění policie. Systém hvězdiček je fajn, jsou umístěny v temných uličkách a zákoutích, což dává smysl. Jen je divné, že když mám policejní vůz přímo za zády, tak o mě po nabrání hvězdičky okamžitě ztratí zájem. Stejně tak když mě policejní složky vidí najíždět do Pay 'n' Spray. Holt je to arkáda, no.
Třetím dílem si mě značka GTA získala na svou stranu a drží si mě se všemi následujícími díly dodnes. Hra je drsná, nerealistická, někdy ujetá a při tom všem hlavně plná akce a zábavy.
