“I find your lack of faith disturbing.” Pravil Darth Vader všem hráčům, kteří nevěřili, že i hra z roku 1997 dokáže očarovat příjemnou atmosférou Hvězdných válek. Podobně jako Dark Forces byla v roce 1995 velmi vyspělá hra, která v několika málo aspektech dokázala překonat i kultovní Doom, tak i Dark Forces II musel být ve své době naprostý nářez. K mému překvapení však ani jedna z her nebyla, při nejmenším v končinách, kde jsem vyrůstal, známá. A proč tomu tak bylo, jsem se v historických análech Moravskoslezského kraje nedočetl…
Každopádně poté, co jsem rodný kraj opustil a rozšířil si obzory, musím uznale pokývat, jak skvěle funkční Dark Forces II v dnešní době jsou. Nutno podotknout, že jsem hrál s „Remastered“ modem, který dělá pro hru víc, než oficiální remaster od Night Dive dokázal udělat pro první Dark Forces. Graficky hra naprosto s přehledem poráží dobovou konkurenci a z mého pohledu ji překonávají až novější kousky typu Quake II, Unreal apod. Od počátku je zjevné, jak se grafický engine chlubí tím, že zvládne obří prostory. To ale určitě neznamená, že jednotlivé levely budou připomínat spletitá bludiště, jde spíše o to, že sem tam narazíte na nějakou monumentální stavbu, nekonečnou propast apod. Jde tedy spíše o vertikální zaměření a vlastně mi v tomto ohledu Dark Forces II přijde jako přímý technologický následovník Terminator: Future Shock.
Design dokáže být působivý i hravý, ale k dokonalosti mu přeci jen něco chybí. Rozlehlé prostory působí místy prázdně, určitě by si zasloužily pár detailů navíc. Pocit ze střelby pak představuje druhou pomyslnou pihu na kráse, protože většinu času střílíte jen různé druhy barevných paprsků, po kterých Stormtroopeři znuděně padají k zemi. Ovšem Světelný meč přináší perfektní osvěžení. Evidentně už v roce 1997 bylo možné výborně vybalancovat přepínání mezi zbraněmi na dálku a blízku dle aktuální situace, stejně jako hladké přepínání pohledů z 1. a 3. osoby. K tomu se dočkáte hned několika šermířských bossfightů, které slouží jako předzvěst velmi zajímavého multiplayeru. Ne, do onlinu jsem sice nešel, ale na pár videí jsem kouknul a v devadesátkách to musela být parádní zábava.
Z hlediska nostalgie je důležité, zda se hra jednoduše řečeno dobře hraje a zda si dokázala zachovat unikátní retro atmosféru. Na obě otázky odpovídám jednoznačně ano. Obzvlášť ten feeling Hvězdných válek je všudypřítomný. Vyloženě tleskám herní hudbě a cutscénám, které se kvalitou svého obsahu (scénář, herecké výkony) i vizuálu mohou hrdě postavit vedle filmové tvorby kousků typu Command & Conquer (včetně Red Alert) apod. Myslím, že z hlediska příběhu, zejména s ohledem na to, jak příběh pohání vaši chuť hru hrát a hru prožívat, jsou Dark Forces II jedna z nejlepších „příběhových stříleček“ z 90. let. Pokud k tomu přičtete mírnou herní dobu kolem 10 hodin a téměř mizivou cenu, vyjde vám z toho skvělá (pod)zimní jednohubka...
Každopádně poté, co jsem rodný kraj opustil a rozšířil si obzory, musím uznale pokývat, jak skvěle funkční Dark Forces II v dnešní době jsou. Nutno podotknout, že jsem hrál s „Remastered“ modem, který dělá pro hru víc, než oficiální remaster od Night Dive dokázal udělat pro první Dark Forces. Graficky hra naprosto s přehledem poráží dobovou konkurenci a z mého pohledu ji překonávají až novější kousky typu Quake II, Unreal apod. Od počátku je zjevné, jak se grafický engine chlubí tím, že zvládne obří prostory. To ale určitě neznamená, že jednotlivé levely budou připomínat spletitá bludiště, jde spíše o to, že sem tam narazíte na nějakou monumentální stavbu, nekonečnou propast apod. Jde tedy spíše o vertikální zaměření a vlastně mi v tomto ohledu Dark Forces II přijde jako přímý technologický následovník Terminator: Future Shock.
Design dokáže být působivý i hravý, ale k dokonalosti mu přeci jen něco chybí. Rozlehlé prostory působí místy prázdně, určitě by si zasloužily pár detailů navíc. Pocit ze střelby pak představuje druhou pomyslnou pihu na kráse, protože většinu času střílíte jen různé druhy barevných paprsků, po kterých Stormtroopeři znuděně padají k zemi. Ovšem Světelný meč přináší perfektní osvěžení. Evidentně už v roce 1997 bylo možné výborně vybalancovat přepínání mezi zbraněmi na dálku a blízku dle aktuální situace, stejně jako hladké přepínání pohledů z 1. a 3. osoby. K tomu se dočkáte hned několika šermířských bossfightů, které slouží jako předzvěst velmi zajímavého multiplayeru. Ne, do onlinu jsem sice nešel, ale na pár videí jsem kouknul a v devadesátkách to musela být parádní zábava.
Z hlediska nostalgie je důležité, zda se hra jednoduše řečeno dobře hraje a zda si dokázala zachovat unikátní retro atmosféru. Na obě otázky odpovídám jednoznačně ano. Obzvlášť ten feeling Hvězdných válek je všudypřítomný. Vyloženě tleskám herní hudbě a cutscénám, které se kvalitou svého obsahu (scénář, herecké výkony) i vizuálu mohou hrdě postavit vedle filmové tvorby kousků typu Command & Conquer (včetně Red Alert) apod. Myslím, že z hlediska příběhu, zejména s ohledem na to, jak příběh pohání vaši chuť hru hrát a hru prožívat, jsou Dark Forces II jedna z nejlepších „příběhových stříleček“ z 90. let. Pokud k tomu přičtete mírnou herní dobu kolem 10 hodin a téměř mizivou cenu, vyjde vám z toho skvělá (pod)zimní jednohubka...
