Diplomacy is Not an Option mě zaujala hned od začátku – tohle není hra pro ty, kdo chtějí diplomacii a klidné vyjednávání. Tady je to jen o jednom: všichni na mě útočí, a já se musím bránit vším, co mám. A musím říct, že takové masivní bitvy, kde se valí hordy nepřátel, jsem si fakt užil. Není lepší pocit, než když na vás míří tisíce protivníků a vy sledujete, jak je vaše armáda i obranné stavby postupně ničí. Tyhle masivní masakry jsou doslova pastva pro oči a strategicky nutí člověka plánovat každý pohyb a zdroj, což mě fakt vtáhlo.

Ale pak je tu ten druhý pocit, který se časem dostaví. Po čase se hra totiž stává maličko předvídatelnou a opakuje se – nepřátelé přicházejí, vy se bráníte, pak upgradujete a tak pořád dokola. Je to adrenalin, ale jakmile najdete funkční strategii, začne být jasné, co bude fungovat, a pak už se to moc nemění. Tím nechci říct, že bych si to neužíval! Ale někdy jsem si říkal, že by hře slušela nějaká větší variabilita nebo náhodné události, které by trochu rozbily ten repetitivní rytmus.

Jestli hledáte akční RTS hru, kde si budete připadat jako válečný pán, který čelí nekonečným vlnám, Diplomacy je to pravé pro vás. Prostě si jen nesmíte moc slibovat od příběhu nebo očekávat, že každá nová vlna přinese úplně novou výzvu – tohle je spíš o tom, kolik času strávíte v těch slavných "bitvách až na krev“. A komu ani to nestačí, ať zkusí Endless Mode!