Nové hry už nehraju, protože je nerozjedu, ani mě příliš nelákají a ani nemám přehled co vlastně vychází. A na střílečky už nemám reflexy. Ale kolega, který ví že si občas zahraju na mě tuhle vyrukoval s Hrotem. Prý to se ti bude líbit, je to retro střílečka jak z devadesátek s komunistickým prostředím, hraje se to přesně jak tenkrát, rozjedeš to i na kalkulačce. Básnil o tom nějakou chvíli, tak jsem si to sehnal, spustil, nevěřícně koukaje zkusil projet první kolo... a z hrůzou odinstaloval. Ale hlodalo mě to v hlavě... hrálo se to nakonec docela dobře, na konci mě to počítalo secrety, na které jsem si našel na steamu návod. A klasické bludišťoidní střílečky se secrety mě vždy tuze bavily. A po několika dnech večerního hraní jsem to nakonec dohrál do konce, přičemž nálada a hodnocení neustále rostly a zastavily se až na konečných 70%.
Hrot se hraje opravdu jako tenkrát. 3 epizody, v každé 8 kol, přičemž to poslední má nějakého superbosse. Kola jsou rozsáhlá bludiště, ve kterých hledáte zbraně, secrety, klíče pro postup dál a na konci zmáčknete tlačítko pro exit. V každém kole je cca 60 nepřátel, kteří chodí po jednom-třech, dají se v pohodě ustrafovat a ustřílet (aspoň na nižší obtížnost), ale čas od času na Vás hra vyhodí armádu, kde po vzoru Serious Sama lítáte na velkém prostoru, pálíte jak o život, strafujete, kličkujete a modlíte se, ať nepřátelé dojdou dříve než náboje. Souboje jsou fajn, leveldesign solidní, secrety jsem nakonec našel všechny, leč většina z nich moc nepomůže (pár nábojů nebo nějaké zbytečnosti). Nepřátelé jsou mutanti každý pes jiná ves, hodně se půjčovalo z tehdejších her (chodící červi z Half Life, mnichové z Blood). No a zbraně jsou víceméně obšlehnutý Quake se špetkou Bloodu a Dooma. Pistole (i v kombu), brokovnice jednoduchá/dvojitá, raketomet, granáty, miny, samopal, bleskomet, kuše a bleskové BFG. To poslední si moc neužijete, bleskomet je hned pryč a nábojů do kulometu také moc není. Tak jsem si užíval spíše kuši pokud byla nebo pajcoval neřád brokovnicí.
Kupodivu na podobnou retro hru je spousta věcí navíc. Mrtvoly jdou rozsekat na kaši, skoro každá věc jde roztřískat - nábytek, schránky, nástěnky, lampy, ale i stromy či zaparkovaná auta. Občas přijde past (propadlý most, valící se balvan), můžete nasednout na motorku nebo za stacionární zbraň (slabou), občas Vám seberou zbraně, některé secrety jdou vzít jen přisunutím sudu. Pokud jste si všechny sudy roztřískali tak máte smůlu (já takhle restartoval dvě kola).
Samozřejmě gró celé hry je zasazení do komunistického Československa roku 1986. A tady si dal autor záležet! Povědomé lokace - různé hrady, krypty, kobky, kanály, metra, ale i socialistické nákupní centra, bytovky a detaily. Od schránek, vybavení bytů, nemocnic, přes milion pičovinek typu typické mlýnky na kafe, váhy, jídlo, nápisy na obchodech až po tehdejší auta, vrtulníky. Každou chvíli narazíte na nějaký budovatelský nápis, hlášení, varování, nástěnku. Ač jsem socialismus zažil jen 8 let, tak se mě některé dávno zapadlé věci z dětství vybavily... nejvíce mě rozsekala věc na konci druhé epizody, když zabijete bosse. Následnou krvavou lázeň můžete uklidit něčím, čemu jsem v dětství říkal "hrkač"... netuším jak se to jmenovalo, ale čistili se s tím koberce když jste neměli doma vysavač.
Autor má navíc velice bizarní smysl pro humor a tak se hra hemží mini bossy a různými úlety. Když na mě na začátku zaútočila kolotočová opice, tělocvičná koza nebo bagr, přestal jsem se čemukoliv divit. Naprostý úlet byla Babička (pochopíte), kolo věnované Válce s mloky.. mno a krysaříci. To takhle v jednom kole zachraňujete mrňavý uňafaný bestie, co za Vámi lezou, nic nedělají a nemůžete se jich nijak zbavit. Říkáte si co je to za pitomý nápad, jenže pak přijdete o zbraně a ve zbytku kola (a v tajném kole) se psi mění v armádu, která bleskurychle vyčistí každou místnost zamořenou krysama! Jejich osud v následujícím kole mě velice pobavil :). Vše vrcholí zcela neosmdesátkovým bossem na tři etapy, jehož likvidaci jsem si ovšem s gustem užil asi jako každý slušný Čech s výjimkou těch proruských panzehtů (pardon za odbočku).
Přes veškerý humor a obdivu k autorovi co všechno tam dostal jsem z toho všeho měl spíše tísnivý pocit a otázky proč si tuhle hnusnou dobu připomínat?
A jsem u konce, much a důvodu proč jenom 70%. Pár pokusů o antihudbu neřeším, tu v 3D akcích stejně vypínám. Příběh. Jo tak ten tu není. Ale jako vůbec. Intro nic, namísto příběhu jsou na konci kapitol recepty. Ať je to umělecký záměr, humor, nebo lenost, I ti pradědové žánru jako Wolfenstein 3D, Doom atd... měli aspoň pár řádků proč bojujete jako motivaci. Ač Carmack (či Romero?) prohlašoval že příběh ve hře je důležitý jako příběh v pornu, já tam prostě něco potřebuji.
A to hlavní - grafika. Fakt se nechci nikoho dotknout, chápu že je to dílo jednoho člověka, že to byl nejspíše umělecký záměr atd... Ale sorry, ta hra je opravdu PŘÍŠERNĚ HNUSNÁ! Když jsem to viděl, pomyslel jsem si že se kolega zbláznil a hra letěla z disku. Pak mě to sice začalo bavit herně, humorem i těmi odkazy a grafiku jsem přestal vnímat, ale proboha! Vždyť to vypadá jako pokus o Quaka z roku 1996 s jeho efekty (a zbraněmi), jen to je asi 10* tolik rozpixelované, hrubé, nedetailní, neostré a to celé... a teď nevím jak to vyjádřit slušněji... laděné v hovnově hnědé. A já přesně z tohohle důvodu tyhle pseudoretro hry nehraju. Protože autoři většinou přijdou s něčím, co vypadá 10* hnusněji, než hry z doby na kterou odkazují. Jenže tehdy ty hry nebyla rozplizlé, rozpixelované cosi... měly ostrou, často ručně kreslenou a do detailů vypiplanou grafiku. Hnusně vypadají až na moderních velkých LCD monitorech. Kdyby Hrot vyšel v roku 1996 v konkurenci Quake, Strife nebo Duke Nukem 3D, tak by to prostě nikdo nehrál a recenzenti by to poslali do horoucích pekel.
Takže autore sorry, obdivuju nadšení, množství odkazů, nápadů i slušnou hratelnost a proto taky 70%. Ale koukat se na to moc nedá.
Hrot se hraje opravdu jako tenkrát. 3 epizody, v každé 8 kol, přičemž to poslední má nějakého superbosse. Kola jsou rozsáhlá bludiště, ve kterých hledáte zbraně, secrety, klíče pro postup dál a na konci zmáčknete tlačítko pro exit. V každém kole je cca 60 nepřátel, kteří chodí po jednom-třech, dají se v pohodě ustrafovat a ustřílet (aspoň na nižší obtížnost), ale čas od času na Vás hra vyhodí armádu, kde po vzoru Serious Sama lítáte na velkém prostoru, pálíte jak o život, strafujete, kličkujete a modlíte se, ať nepřátelé dojdou dříve než náboje. Souboje jsou fajn, leveldesign solidní, secrety jsem nakonec našel všechny, leč většina z nich moc nepomůže (pár nábojů nebo nějaké zbytečnosti). Nepřátelé jsou mutanti každý pes jiná ves, hodně se půjčovalo z tehdejších her (chodící červi z Half Life, mnichové z Blood). No a zbraně jsou víceméně obšlehnutý Quake se špetkou Bloodu a Dooma. Pistole (i v kombu), brokovnice jednoduchá/dvojitá, raketomet, granáty, miny, samopal, bleskomet, kuše a bleskové BFG. To poslední si moc neužijete, bleskomet je hned pryč a nábojů do kulometu také moc není. Tak jsem si užíval spíše kuši pokud byla nebo pajcoval neřád brokovnicí.
Kupodivu na podobnou retro hru je spousta věcí navíc. Mrtvoly jdou rozsekat na kaši, skoro každá věc jde roztřískat - nábytek, schránky, nástěnky, lampy, ale i stromy či zaparkovaná auta. Občas přijde past (propadlý most, valící se balvan), můžete nasednout na motorku nebo za stacionární zbraň (slabou), občas Vám seberou zbraně, některé secrety jdou vzít jen přisunutím sudu. Pokud jste si všechny sudy roztřískali tak máte smůlu (já takhle restartoval dvě kola).
Samozřejmě gró celé hry je zasazení do komunistického Československa roku 1986. A tady si dal autor záležet! Povědomé lokace - různé hrady, krypty, kobky, kanály, metra, ale i socialistické nákupní centra, bytovky a detaily. Od schránek, vybavení bytů, nemocnic, přes milion pičovinek typu typické mlýnky na kafe, váhy, jídlo, nápisy na obchodech až po tehdejší auta, vrtulníky. Každou chvíli narazíte na nějaký budovatelský nápis, hlášení, varování, nástěnku. Ač jsem socialismus zažil jen 8 let, tak se mě některé dávno zapadlé věci z dětství vybavily... nejvíce mě rozsekala věc na konci druhé epizody, když zabijete bosse. Následnou krvavou lázeň můžete uklidit něčím, čemu jsem v dětství říkal "hrkač"... netuším jak se to jmenovalo, ale čistili se s tím koberce když jste neměli doma vysavač.
Autor má navíc velice bizarní smysl pro humor a tak se hra hemží mini bossy a různými úlety. Když na mě na začátku zaútočila kolotočová opice, tělocvičná koza nebo bagr, přestal jsem se čemukoliv divit. Naprostý úlet byla Babička (pochopíte), kolo věnované Válce s mloky.. mno a krysaříci. To takhle v jednom kole zachraňujete mrňavý uňafaný bestie, co za Vámi lezou, nic nedělají a nemůžete se jich nijak zbavit. Říkáte si co je to za pitomý nápad, jenže pak přijdete o zbraně a ve zbytku kola (a v tajném kole) se psi mění v armádu, která bleskurychle vyčistí každou místnost zamořenou krysama! Jejich osud v následujícím kole mě velice pobavil :). Vše vrcholí zcela neosmdesátkovým bossem na tři etapy, jehož likvidaci jsem si ovšem s gustem užil asi jako každý slušný Čech s výjimkou těch proruských panzehtů (pardon za odbočku).
Přes veškerý humor a obdivu k autorovi co všechno tam dostal jsem z toho všeho měl spíše tísnivý pocit a otázky proč si tuhle hnusnou dobu připomínat?
A jsem u konce, much a důvodu proč jenom 70%. Pár pokusů o antihudbu neřeším, tu v 3D akcích stejně vypínám. Příběh. Jo tak ten tu není. Ale jako vůbec. Intro nic, namísto příběhu jsou na konci kapitol recepty. Ať je to umělecký záměr, humor, nebo lenost, I ti pradědové žánru jako Wolfenstein 3D, Doom atd... měli aspoň pár řádků proč bojujete jako motivaci. Ač Carmack (či Romero?) prohlašoval že příběh ve hře je důležitý jako příběh v pornu, já tam prostě něco potřebuji.
A to hlavní - grafika. Fakt se nechci nikoho dotknout, chápu že je to dílo jednoho člověka, že to byl nejspíše umělecký záměr atd... Ale sorry, ta hra je opravdu PŘÍŠERNĚ HNUSNÁ! Když jsem to viděl, pomyslel jsem si že se kolega zbláznil a hra letěla z disku. Pak mě to sice začalo bavit herně, humorem i těmi odkazy a grafiku jsem přestal vnímat, ale proboha! Vždyť to vypadá jako pokus o Quaka z roku 1996 s jeho efekty (a zbraněmi), jen to je asi 10* tolik rozpixelované, hrubé, nedetailní, neostré a to celé... a teď nevím jak to vyjádřit slušněji... laděné v hovnově hnědé. A já přesně z tohohle důvodu tyhle pseudoretro hry nehraju. Protože autoři většinou přijdou s něčím, co vypadá 10* hnusněji, než hry z doby na kterou odkazují. Jenže tehdy ty hry nebyla rozplizlé, rozpixelované cosi... měly ostrou, často ručně kreslenou a do detailů vypiplanou grafiku. Hnusně vypadají až na moderních velkých LCD monitorech. Kdyby Hrot vyšel v roku 1996 v konkurenci Quake, Strife nebo Duke Nukem 3D, tak by to prostě nikdo nehrál a recenzenti by to poslali do horoucích pekel.
Takže autore sorry, obdivuju nadšení, množství odkazů, nápadů i slušnou hratelnost a proto taky 70%. Ale koukat se na to moc nedá.
Samorost 3