World War II GI se z hlediska dobových recenzí zapsala mezi nejhorší 3D akce všech dob. V Levelu recenze nevyšla, dobové Score s recenzí se mi v elektronickém archivu nepodařilo dohledat, ale hra tehdy léta páně 1999 dostala kolem 2-3 z 10. Důvod je jasný - jedná se na dlouhou dobu (15 let) o poslední akční hru založenou na Build enginu. Tuším, že krátce po WW2 vyšla v Rusku jiná hra na nelicencovaném pirátském Buildu, ale to není podstatné. Můj názor je jiný. Hru si sice graficky maže na chleba i takový Quake, ale z hlediska hratelnosti se jedná o celkem zábavný počin. Prostě klasická Builďácká 3D akce, a to ne nejhorší. Ber, nebo nech být.

Oproti ostatním Buildovkám měla hra vsázet na realističnost. Místo intra obdržíme jen hlášku: "A succesful Allied invasion of Europe is the sole decisive factor in the conduct of the war and hence in its final results." Tímto vlastně opouštíme žánr realistického válečného simulátoru a dostáváme se do oboru fantasy. Hlavním nepřítelem ve hře jsou Němci. Jedná se o tým, který v zatím poslední světové válce obsadil slušné druhé místo. Ve hře bohužel funguje cenzura, takže na zdech nenajdeme jediný hákový kříž. Osobně mi tato cenzura historie velmi vadí.

Hlavní hrdina hry, neohrožený americký voják, není žádným supermanem a v křížové palbě přežije asi půl vteřiny. Podobně je na tom i Nácek Obecný, takže bez krytí ani ránu a kdo vystřelí první, vyhrává. Funguje zde i standardní Builďácká prodleva mezi objevením nepřítele a zahájením jeho palby. Doporučuji ji využít. Hra neobsahuje žádné bossy, což dává z hlediska zasazení hry smysl. Cílem hry je standardně projít z bodu A do bodu B s výjimkou dvou levelů, kde máme za úkol cosi vyhodit do povětří. Cíl mise se dozvídáme v briefingu na začátku mise od okolostojícího vojáka. Hra bohužel neobsahuje titulky, postavám je špatně rozumět a srozumitelnosti nepřispívají ani zvuky okolí - tekoucí řeka, bitevní vřava,... Hardcore je sice hardcore, ale tady bych titulky opravdu ocenil.

Hra obsahuje dvě epizody po sedmi misích. Dokonce si po vzoru ostatních dobových 3D akcí hrajeme na secrety. Těch bylo v celé hře asi pět. Našel jsem dva. V jednom byla lékárnička, ve druhém plamenomet. Hra se pokouší přinést pocit bitevního pole plného vojáků dvou armád, nicméně skripty fungují divně. Hra obsahuje respawn, zejména když se hráč pokouší jít jinudy, než ho vede autorova ruka. A tak jsem ve hře nalezl křoví generující Němce. Prostě po odstřelu dvou Němců se na stejném místě objevili stejní dva Němci a bum prásk - game over. Občas nepřítel dokáže překvapit a třeba hráči vpadne do zad. AI nepřátel na tom není vůbec špatně. Oproti tomu spolubojovníci jsou úplně k ničemu. Většinou na začátku všichni pokapou a chraň Bůh, aby nějakého nepřítele zastřelili. Když se jim nepodaří umřít, zaseknou se na místě a zuřivě kropí dávno vystřílené prostranství.

Levely jsou zajímavé, většinou se hrají dobře. Hra se však bohužel vůbec nepokouší o křížení chodeb nad sebou, což měl už Duke Nukem 3D a levely svou plochostí připomínají ještě staršího Dooma. Oproti proklamované realističnosti po vzoru Ramba kosíme vlny nepřátel. V poslední misi jsem na nejjednodušší obtížnost postřílel 108 Němců. Zde bych o realističnosti pomlčel.

Co do technologie se jedná o produkt podobný svým starším bratřím. Na Buildovku to není špatné, ale na dobové hry se WW2 nechytá. Není to žádné trojáčko, ale dobře se to hraje. Hra měla smůlu, že přišla v době, kdy retro ještě nebylo cool. Když si člověk vezme, kolik her dnes vychází a úmyslně nasadí co nejhnusnější grafiku a říká tomu pixelart? A jak by se v logice tehdejších pisálků měla hodnotit Ion Fury? Prostě odmysleme si dobové názory a dejme WW2 šanci. Hrál jsem i horší buildovky.

Hra obsahuje rozšíření "Platoon Leader", které bych ohodnotil 10%. Důvodem je neférová obtížnost a brutální časový limit (skrytý), který spolu s tupými spolubojovníky a nedostatkem munice (v levelech Platoon Leader není možné v průběhu hraní munici ani lékárničky doplňovat) činí tento doplněk nehratelným. Ty tři (resp. čtyři) levely jsem hrál na nejjednodušší obtížnost dva dny a zábavy v tom nebylo ani trochu.