Marathon se mi hodnotí těžce, na jednu stranu to rozhodně není špatná hra, ale takhle po letech je i docela vyčerpávající a trochu zestárla. Tady jde vidět, jak Doom co do hratelnosti předběhl svou dobu.
Za největší klady považuji atmosféru a zajímavé nápady v misích a level designu (o něm ale ještě později). Nejde jen o to dostat se na konec levelu a postřílet hordy nepřátel. Mise jsou různé, někdy musíme vystřílet celý level a nikoho nevynechat, jindy někoho zachraňujeme, něco ničíme, ubývá nám kyslík, prostě každý level má svůj příběhový smysl a to je fajn.
Level design je dobrý, ale i není. Mohou za to ukládací terminály, které jsou rozesety mizerně a je jich málo. Třeba jeden ke konci levelu, pak jsou najednou v jednom levelu tři a v dalším žádný. Fakt zábava opakovat část předchozího levelu v případě smrti... Levely jsou brutálně spletité a zamotané, herní dobu prodlužuje bloudění a hledání čehokoliv, co nás posune dále. Tak to ale v tomhle žánru chodí. Nejhorší je, že levely jsou dost tmavé, takže přehlédnout chodbu nebo tlačítko je úplně normální. Zábavnost levelů kolísá, některé jsou super, jiné zmatené a nelogické.
Nevím jak fér je u tak staré střílečky hanit umělou inteligenci, ale několikrát se mi stalo, že se mi za zády objevil nepřítel a nedělal nic, dokud jsem nevystřelil já.
Co funguje na jedničku je spojení atmosféry, grafiky a příběhu. Opravdu jsem se cítil ztracený ve vesmírné lodi daleko, předaleko od domova. Design nepřátel je také fajn, arsenál mi přišel dostačující a pocit ze střelby naprosto uspokojující.
Nabízí se otázka, jak bych hodnotil Marathon, kdyby se mi dostal do ruky v devadesátých letech. Tak nějak bych očekával, že by se mi líbil hodně a bral bych ho za klasiku. Takhle po letech je to už trošičku kostrbatá hra s nánosem rzi, ale i tak v sobě uchovává dostatek kvality na to, abych hodnotil nadprůměrně.
Za největší klady považuji atmosféru a zajímavé nápady v misích a level designu (o něm ale ještě později). Nejde jen o to dostat se na konec levelu a postřílet hordy nepřátel. Mise jsou různé, někdy musíme vystřílet celý level a nikoho nevynechat, jindy někoho zachraňujeme, něco ničíme, ubývá nám kyslík, prostě každý level má svůj příběhový smysl a to je fajn.
Level design je dobrý, ale i není. Mohou za to ukládací terminály, které jsou rozesety mizerně a je jich málo. Třeba jeden ke konci levelu, pak jsou najednou v jednom levelu tři a v dalším žádný. Fakt zábava opakovat část předchozího levelu v případě smrti... Levely jsou brutálně spletité a zamotané, herní dobu prodlužuje bloudění a hledání čehokoliv, co nás posune dále. Tak to ale v tomhle žánru chodí. Nejhorší je, že levely jsou dost tmavé, takže přehlédnout chodbu nebo tlačítko je úplně normální. Zábavnost levelů kolísá, některé jsou super, jiné zmatené a nelogické.
Nevím jak fér je u tak staré střílečky hanit umělou inteligenci, ale několikrát se mi stalo, že se mi za zády objevil nepřítel a nedělal nic, dokud jsem nevystřelil já.
Co funguje na jedničku je spojení atmosféry, grafiky a příběhu. Opravdu jsem se cítil ztracený ve vesmírné lodi daleko, předaleko od domova. Design nepřátel je také fajn, arsenál mi přišel dostačující a pocit ze střelby naprosto uspokojující.
Nabízí se otázka, jak bych hodnotil Marathon, kdyby se mi dostal do ruky v devadesátých letech. Tak nějak bych očekával, že by se mi líbil hodně a bral bych ho za klasiku. Takhle po letech je to už trošičku kostrbatá hra s nánosem rzi, ale i tak v sobě uchovává dostatek kvality na to, abych hodnotil nadprůměrně.
