Hlavní problém NAM je v tom, že jsem ho dohrál až po World War II GI od stejného týmu, která se tváří jako poměrně profesionálně odvedená práce. NAM oproti tomu působí jako prostý mod Duke Nukem 3D a ne jako plně komerční hra. Když jsem u komentáře k WW2GI psal, že jsem hrál horší hry na buildu, toto je bezpochyby jedna z nich. Úvodem musím zmínit, že mám problém s morálním zasazením hry. Nevadí mi čistit Evropu od německých Národních Socialistů, ale příčí se mi střílet Vietnamce ve Vietnamu. Mám při tom pocit, jako kdybych si současné ukrajinské tažení střihl za Rusko. Nic moc příjemného pro středoevropského pacifistu.

Hra nemá žádné intro, motto, nic, prostě se po spuštění proženou všemožná loga a můžeme dát new game. Hra je na easy poměrně těžká, ne však nehratelná. Mapy jsou hustě osídleny domorodci, kteří se amerického výsadkáře pokoušejí odeslat do věčných lovišť. V některých mapách se vyskytují spolubojovníci, ale oproti WW2GI tu není ani byť jen pokus o skripty, takže spolubojovníci jen postávají/zmateně pobíhají po okolí a na nepřítele neútočí. Občas se nás chvíli pokoušejí následovat, hned v prvním levelu mne takto dvakrát spolubojovník zasekl v úzké chodbě á la Ian z Fallout a následoval pokaždé loading. AI protivníků není o moc lepší. Jednoho ostřelovače s bazukou (ti se trefují obzvlášť blbě) jsem odrovnal tak, že jsem přišel až pod jeho vyvýšeninu a on ve snaze mne trefit třikrát trefil římsu před sebou, čímž dobrovolně opustil toto slzavé údolí. Jinak potvrzuji vše dříve řečené - hráče kromě nepřátel ohrožuje množství min a spojenecké nálety (friendly fire není zase až tak friendly). Ale není to nic, s čím by se hráč nevyrovnal.

Cílem levelu je téměř vždy někam dojít. Jedna jediná výjimka je level, jehož cílem je stisknout tři tlačítka z Duke 3D (ehm) a vrátit se zpět na start. Je to právě ten level obsahující zákeřnou díru, kterou jsem ani já nenašel. Prostě prohledávání zaminovaných tmavých koutů mapy není mé hobby. Celkově vzato jsem levely příliš nezkoumal a šel přímo vpřed. Munici dostaneme většinou jen na začátku levelu, později je jí poskrovnu (z padlých nepřátel nepadá) a ani hledání secretů nemotivuje. Opět jich je asi kolem pěti, ale tentokrát jsem nenašel ani jeden jediný. Největší problém jsou snajpři, u kterých mnohdy nejsme schopni zjistit, odkud střílejí. Hráč se tak zachová naprosto realisticky a než by hledal lokalizaci snajpra, radši se odplíží pryč. Stejně jako u WW2GI mám pocit, že každou epizodu dělal jiný autor. Druhá epizoda je opět lepší než první a obsahuje i jediný zapamatovatelný level zmíněný v zajímavostech. Celkově jsou ale levely placaté a ničím nezaujmou. Tím se dostáváme k...

...technickému provedení. Graficky je to slabota i na build. Nepřátelé celkem ujdou, spolubojovníci jsou ohavní. Džungle je bitmapa a ty stromy... bože ty stromy. Ke hře hraje několik odrhovaček, které mi až na jednu výjimku k Vietnamu také nesedí. Tady je Shadow Warrior ne o třídu, ale o celou dálnici lepší. Po dohrání vidíme jednu obrazovku gratulace s rozplizlým obrázkem.

NAM je dohratelná hra. Jedná se o amatérský pokus pár lidí poprat se s buildem. Ten nakonec slušně ovládli až ve WW2GI, ale v roce 1999 už bylo pozdě. Vlastně pozdě bylo už v době vydání NAMu. Hru odkládám a pravděpodobnost, že bych se k jejím 15 levelům ještě vrátil, konverguje k nule, a to odspodu.