A ještě poslední hra na dobou noc. Machinarium se mi kdysi opravdu moc líbilo a tak jsem se ze všech freewarovek na Samorosta těšil snad ze všeho nejvíce, aniž bych tušil co od něj vlastně očekávat.

Po spuštění mě spadla čelist, srdce zaplesalo a já byl okamžitě stržen. Grafika je překrásně renderovaná a celé je to prostě neskutečně roztomilé. Malý trpaslíček bydlí na asteroidu a všimne si, že se na něj řítí další asteroid. Tak nastartuje svoji raketu z konzervy a vydá se k sousedům, aby asteroid zastavil. Animačky, zvuky, blbinky na pozadí, zkrátka to kouzlo co měl Machinarium je už v téhle amatérské prvotině Amanity a i okoralé cynické srdce sázející odpady zleva a kritiku zprava zněžní a drží trpaslíčkovi palce, aby to dokázal. Už i tady stačí opravdu málo a přesto ten "příběh" prostě funguje.

Stejně kouzelná je i hratelnost. Chvílemi mi to trvalo, než jsem pochopil, co se po mě chce a že to nebude typická adventura. Není tu žádné menu, ukládání, postava nechodí, nemá inventář, nemůžete ji ani nijak ovládat. Ve hře ovládáte "božskou ruku", která kliká na okolí, povětšinou nejrůznější zvířátka a snažíte se něco provést, aby se hrdina posunul dál. Ať už je to mravenečník, ptáci, veverka se sbírkou LPček, každý může pomoc, když to třeba znamená že je někdo méně šťastný sežrán :). A to co není potřeba k cestě dál jsou právě ty různé kravinky, vyluzující roztomilé zvuky na pozadí, když na ně kliknete.

Nojo jenže... Ty zdejší "puzzle" jsou v podstatě pro děti (drobně jsem se zaskl jen u mravenečníka), jakmile pochopíte princip, svištíte dál, projdete 6 obrazovek (5* les + velín)... a to je konec. Asteroid je zachráněn, trpaslíček se vrací domů... a vy kouknete na hodinky a zjistíte, že jste to hráli cca 15 minut.

Je to stejně krásné, roztomilé, zábavné a originální jako pozdější Machinarium, chápu že je to prvotina a že to muselo dát zabrat i v téhle velikosti, ale plnohodnotná hra na víc jak 70% to prostě není.