Letošní řetěz taktických tahovek dost pravděpodobně ukončuji druhým dílem Tiny Metal. Dvojka je z mého hlediska o něco lepší než jeho předchůdce, ačkoliv pocitový rozdíl není nijak markantní. Je to v podstatě to samé s drobnými přidanými změnami, které stavějí hráče do menší nevýhody, jinak je to graficky lehce poupravené, ale stále ve svém 3D písečku.

První viditelnou změnou je možnost volně se pohybovat po mapce světa a vysbírat v něm lesklé penízky a další věci do bonusů (mapky do multiplayeru, skladby ze soundtracku, nějaký lore a podobně).
Pak je tu nabíjení superschopnosti během bitev, kterou zejména nepřítel hrozně rád používá, kdykoliv může, což je kolikrát velmi otravné, protože má lepší schopnosti. A ty mají dvě úrovně intenzity, stejně jako to má třeba druhý díl Advance Wars 1+2.
Do třetice všeho změněného přibyla novinka omezené munice každé jednotky, což mi obzvláště pilo krev, neboť když už to vypadá, že moje jednotka s obrněným tankem dokáže smést postup nepřítele, najednou už ten tank nedokáže vystřelit. Pak se s ním třeba musím vracet nějakou cestu zpět do domečku k doplnění munice, nebo k němu poslat letoun s municí, anebo ho prostě používat jako dočasnou blokádu, což byl zřejmě nejčastější případ, než k němu dorazila nová posila. Nicméně bylo otravné toto pozorovat v různých situacích téměř v každé misi. Otravuje to a zbytečně to zdržuje hru.

Příběhově se taky nejedná o nic extra; v podstatě se pokračuje v tom, co začala jednička. Postupně se objevují známé postavy, ale přibývají i nějaké nové, vesměs sympatické, třeba bojovnice a mechanička Kohaku. Wolfram stále pátrá po bratrovi, jenž se prapodivně ukázal ve finále prvního dílu, Nathan jí v tom občas pomáhá, ale pod nohy se jim plete další nepřítel. A nechybí ani generál Tsukumo, jenž se v kampani jenom mihne, ale pak si pro sebe ukradne celou jednu kampaň v DLC.

Když už zmiňuji DLC, tak pro hru vyšla dvě a hodnotím je vcelku s původní hrou.
První je zdarma, jmenuje se Casear’s Rescue a je to jakási rozpixelovaná verze s 2D jednotkami ve 3D prostředí, protože hlavní záporák této kampaně (asi 5-6 misí) pixelizuje svět. A do toho se připlete hafan Caesar ze hry Wargroove. Nicméně tato kampaň zcela vybočuje, protože je to survival. Na začátku jsem dostal tým a pokud jsem o některou jednotku během kterékoliv mise přišel, byla nenávratně pryč. V případě kompletní porážky pak hráč musí začít znovu od první mise. Než jsem tento fakt zjistil, tak na to padlo pět pokusů, a poté už jsem to znovu nezkoušel. Nejdále jsem se dostal do poslední mise s jednou přeživší jednotkou a konec jsem dokoukal na youtube.
Druhé DLC je o poznání lepší. Will of the Shogun jsem kupoval za necelých 100 Kč a obsahem jsem se zabavil na slušných pár hodin, je v něm pár odemykatelných misí a poslední misi jsem dal až na třetí pokus. Ale jinak jsem neměl problém.

Hru jsem odehrál na normální obtížnost, odemkl jsem si všechny možné hrdiny do databáze, zkompletoval soundtrack a různé další záznamy. Základní hra mi trvala kolem 30 hodin a zbylé DLC kolem 20 hodin, ale to spíše vlivem opakování toho prvního DLC, kde se mi nedařilo. Část hry jsem odehrál během cestování autobusem a většinu na chatě.

No a tím asi letos končím s tahovkami, ledaže by se třeba objevil v krabičce Metal Slug Tactics, jenž mě láká hravým vizuálem. Takže jsem dotahal a mohu táhnout zase jinam.