Subnautica patří mezi skupinu stále populárnějších survival her. Intro vás krátce uvede do situace, která není dobrá. Vaše loď ztroskotá uprostřed oceánu a vy se zachráníte v modulu k tomu určeném. Po ruce máte pouze fabrikátor, rozbitou vysílačku a jakýsi skener spojený s analyzátorem, ve kterém najdete spoustu užitečných informací. Vaším cílem je jednak přežít, ale také zjistit co nejvíce informací o tom, co se v oblasti stalo a proč jste ztroskotali.

Hned první skok do vody je velmi sugestivní. Kolem vás je rozmanitá fauna a flóra. Některá se vás snaží sežrat, jinou chcete sežrat vy. Máte totiž hlad a žízeň a to jsou problémy, které musí řešit každý člověk, ne jen ztroskotanci. Když vyřešíte hlad, musíte si začít obstarávat základní materiály, abyste přežili. Například radiace jdoucí z lodi není úplně příjemná záležitost, stejně tak vyšší tlak vody v hloubkách vám úplně dobře nedělá.

Příběhem vás provází zanechané rádiové komunikace doplněné přes různé deníky. Postupně si rozšiřujete rádius působnosti, stavíte si lepší oblek, a když jste šikovní, i hlavní pomůcku oblíbeného kapitána Nema, tedy ponorku. To vám pomáhá dostávat se dál a dál, hloubš a hloubš. A postupně objevujete tajemství této hry.

Na to, že žánru survival her opravdu nehodluji, subnautica mě od začátku pohlitla. Objevování světa má skvělou atmosféru, stejně jako příběh, podmořský svět je vskutku krásný a jako hráč jsem pocítil touhu posouvat se dál. Nadšení mi vydželo nějakých 40 hodin, pak mě postupně opouštělo. I tak času stráveného v neoprénu nelituji, i proto, že sám odvahu vydat se do modmořského světa v reálu nemám.