První dva Doomy patří mezi herní legendy, ke kterým se vždy rád vracím. Prakticky všechny původní úrovně mám tak zažité, že naprosto přesně vím, kde je nějaký secret či nečekaně spawnující potvora. I když jsem věděl, že existují oficiální či neoficiální wady, nikdy jsem neměl potřebu si je zahrát. To se změnilo s novou kompilací Doom I + II, kde jsou všechna nejznámější rozšíření hezky pohromadě.
A v případě master úrovní nejen pohromadě, ale také zasazené postupně za sebou do jedné velké kampaně. Odpadl tak pro mě jeden velký zápor tohoto rozšíření, tedy nutnost každou úroveň začínat se základním zdravím a jen s pistolí. Já jsem totiž typ hráče, co si všechny bonusy šetří vždy až na konec a co do další úrovně vstupuje ideálně s 200 % zdraví a armoru a s co největší zásobou nábojů. Začínat vždy od nuly by mě asi moc nebavilo.
Jinak je to ale klasický Doom, respektive jeho druhý díl, akorát v nových úrovních. Ty mi přišly o něco náročnější než v původních hrách, často jsem někde viděl klíč a nevěděl, jak se k němu dostat. Ale nakonec jsem si tu správnou cestičku vždycky nějak našel. Nepopírám ale, že to může být tím, že ty původní úrovně znám fakt jako své boty.
Z nových úrovní bych rád vyzdvihl Black Tower, která byla dost rozsáhlá a i náročná. Plus se mi stalo, že jsem si skoro u konce uložil pozici v okamžiku, kdy na mě letěla raketa od Cyberdémona, tak jsem musel následně úroveň opakovat zase od začátku. Pak se mi líbil i finální level Mephisto's Mausoleum s Icon of sin.
Celkově jsem si toto rozšíření užil. Pokud bych jej ale hrál v původní podobně samostatných úrovní bez navazování, šlo by kvůli tomu 5 až 10 procent dolů.
A v případě master úrovní nejen pohromadě, ale také zasazené postupně za sebou do jedné velké kampaně. Odpadl tak pro mě jeden velký zápor tohoto rozšíření, tedy nutnost každou úroveň začínat se základním zdravím a jen s pistolí. Já jsem totiž typ hráče, co si všechny bonusy šetří vždy až na konec a co do další úrovně vstupuje ideálně s 200 % zdraví a armoru a s co největší zásobou nábojů. Začínat vždy od nuly by mě asi moc nebavilo.
Jinak je to ale klasický Doom, respektive jeho druhý díl, akorát v nových úrovních. Ty mi přišly o něco náročnější než v původních hrách, často jsem někde viděl klíč a nevěděl, jak se k němu dostat. Ale nakonec jsem si tu správnou cestičku vždycky nějak našel. Nepopírám ale, že to může být tím, že ty původní úrovně znám fakt jako své boty.
Z nových úrovní bych rád vyzdvihl Black Tower, která byla dost rozsáhlá a i náročná. Plus se mi stalo, že jsem si skoro u konce uložil pozici v okamžiku, kdy na mě letěla raketa od Cyberdémona, tak jsem musel následně úroveň opakovat zase od začátku. Pak se mi líbil i finální level Mephisto's Mausoleum s Icon of sin.
Celkově jsem si toto rozšíření užil. Pokud bych jej ale hrál v původní podobně samostatných úrovní bez navazování, šlo by kvůli tomu 5 až 10 procent dolů.