Po odjetí kampaně v singleplayeru jsem si řekl, že bych se mohl podělit o názor ze hry. Kompletní kariéra včetně výzev a promo eventů mi zabrala 18 hodin. Hru jsem si koupil včetně všech DLC, takže jsem měl v průběhu kariéry o něco bohatší výběr vozů.

Nejdříve si řekneme positiva. Hra má krásně zpracovanou grafiku, za kterou se nemusí ani dneska stydět; hra vizuálně téměř nezestárla. Grafika je velmi podobná třetím Dirtům, kterou pohání stejný herní engine. Závodí se ve dne i v noci, na městských okruzích i v přírodě. Model poškození je dalším plusem této hry, kdy můžete vytáhnout z garáže jakékoliv licencované auto a v první zatáčce ho opřít o strom a kochat se, jak se rozsype na jednotlivé díly. Po zvukové stránce je hra také parádní; každé auto má svůj rozpoznatelný zvuk motoru, slyšíte každý náraz i fanoušky podél tratě. Vrátila se i občasná dynamická hudba během závodů, která skvěle oživuje závody. Všechny tyto aspekty měl už první Grid, nicméně dvojka je vylepšila a na začátku vás tak hra rychle chytne.

Jenže nadšení po pár hodinách vystřídalo zklamání. Každá závodní hra totiž stojí a padá na ovladatelnosti vozů a pocitu z jízdy. A v tom se druhý Grid vážně nepovedl. Ovládání vozů se ve dvojce postavilo na principu "tap to drift", což samo o sobě není špatně - jako dobré příklady zpracování této mechaniky uvedu Burnout Paradise, NFS Hot Pursuit nebo Dirt 2 - jenže zde se jedná o nedopečenou mechaniku. Smykovaní totiž nemáte vůbec pod kontrolou a auta vám v zatáčkách ustřelují z gripu do driftu v nejméně očekáváných chvílích, takže chvíli co chvíli svůj vůz taháte buď z kalifornského lesa nebo z betonové bariéry. Možná si říkáte, že jde jen o skill issue a drifty jsou vyvolat plánovaně; a máte pravdu, jde to, jenže se těžko drift ukončuje a vy se tak dostáváte z kontrolovaného smyku do nekontrolovaného, kdy ačkoliv jasně dáváte autu povel k opuštění driftu, tak vás vůz neposlouchá a vynese vás mimo silnici či kolmo do bariéry. V takových situacích vám pomáhají flashbacky, jenže těch máte jen omezený počet. Často vás roztočí i soupeři, kteří si s vámi nedělají servítky, když jim překážíte v cestě. Tento neduh se dá částečně zmírnit lepším výběrem vozu, takže když to šlo, bral jsem si vozy z kategorie "grip" nebo aspoň "balanced". Ale ani to nebyl všelék.

Kratší kampaň proti jedničce mi tak nevadila. Tratě byly pěkný (jak na pohled, tak designově) a moc rád se na ně zase vrátím. Závody byly spektakulární a dělaný hlavně na zážitek, uvidíte tedy ohňostroje, spoustu svítících tabulí a davy diváků. Vozy nemají pohled z kabiny, ale to mi nevadilo. Progres v kampani byl sice strohý, ale neurazí, stejně tak i mechanika odemykání nových vozů skrze výzvy. Zamrzí jen absence ztráty kontroly vašich soupeřů a roztočení jejich vozů během závodu.

Nakonec jsem si musel snížit obtížnost na jednoduchou a díky tomu hru odehrál. Nejsem na to hrdej, mám už na kontě několik desítek dohraných závodních her, jenže tady to fakt nešlo, neměl jsem na to nervy. A to jsem hrál na ovladači a stejně mi to bylo houby platný, pocit z jízdy byl opravdu špatný. Jsem rád, že mám hru už za sebou a nemusím se k ní už vracet. Horší ovladatelnost má snad jen reboot NFS z roku 2015. Zlatej první Grid, jen co je pravda.