Pokud stejně jako já patříte již mezi starší generaci hráčů (čtyřicátníků), kteří vyrůstali na Half-Lifu, tak si tuhle pomalu plynoucí hororově laděnou střílečku s prvky explorativní adventury užijete. Už jsem si tak nějak zvykl na to, že když už si jdu něco zahrát, tak to musí mít duši. Musí to mít něco, co mě chytne a nepustí, dokud to nedohraji.

V případě Industrie je to velmi lákavý level design připomínající starší hry právě z universa Half-Lifu. Hlavní hrdinka mluví, má příjemný hlas a není na to všechno tak úplně sama. Příběh mě taky upoutal, je tajemný a přitom působí živým, aktuálním dojmem. Skvělá je architektura prostředí, ve kterém jen samotný pohyb a průzkum prostě baví.

Nepřátel je pár, ale za to jsou originální. O lekačky a opravdu místy až hororovou atmosféru není nouze. Až na vás budou nabíhat ve sprintu ze tmy roboti kroutící rukama jak kdyby byli posedlí ďáblem, tak si na mě vzpomenete. Atmosféra je hutná a hmatatelná také díky pěknému audiovizuálnímu zpracování. Zvuky a i hudba sedí naprosto dokonale. Není to asi nejoptimalizovanější hra, ale s nákupem nové grafiky jsem si užil také raytracing a řekl bych, že grafice není zase až moc co vytknout.

Po celou dobu hraní čelíte výzvě v podobě menšího počtu zbraní a malého počtu nábojů. Pro přežití a zdárný postup hrou je nezbytný průzkum zásuvek, skříněk a rozbíjení beden pomocí krumpáče. Jak halflajfovské. Tenhle pomalý postup hrou spolu se čtením nalezených dopisů dovyprávějících příběh je přesně to, co ve svém věku potřebuji. Odmítám se honit za killy. Odmítám se honit za skilly. Chci se zkrátka projít a odpočinout si od reálného světa ve střílečce, která na mě nechvátá a nehoní mě jako psa.

Takže pokud je vám milé pomalejší tempo a celkově velmi originální svět s poblázněnými roboty, kteří díky AI našly způsob, jak ovládnout svět, tak tohle je celkem vizionářská old-school střílečka, kterou si budete pamatovat. A to je to nejdůležitější.

P.S.: Už se nemůžu dočkat druhého dílu, který by měl vyjít co nevidět.