Takhle ne.
Úvod Call of Cthulhu působí docela nadějně a zajímavě, pak to ale postupem času bohužel všechno přejde.
Hra se ze začátku snaží tvářit jako relativně otevřený svět, kde se z hlavní lokace postupně otevírají směry, kudy je možno se v roli soukromého detektiva vydat, zkoumat prostředí a vyšetřovat případ. To ale nevydrží dlouho, a pak už se jen během loadingu teleportujeme mezi lineárními lokacemi. Příběh z mysteriózního přechází v naprosto zmatený, a to ne způsobem "postupně se propadáme do Cthulhu šílenství plného chapadel", ale spíš stylem "četl tenhle scénář vůbec nějaký editor?". Během načítání se loadingová obrazovka snaží trochu dovysvětlit, co se vlastně děje, protože hře samotné se to moc nedaří.
Kromě hlavní postavy jsou dabérské výkony hodně dřevěné, a animace postav tomu nepomáhají. Dialogy chvílemi dost nedávají smysl a velmi často naprosto nesedí tón hlasu k situaci, nebo k tónu repliky před pár vteřinami. V jednu chvíli postava funí hrůzou, aby se o vteřinu později konverzačním tónem zeptala, čípak jsou asi tyhle uřezané končetiny?
Je tu nějaké vylepšování postavy, ale pro mě nepřinášelo nic moc pozitivního. Místo, abych byl motivovaný hrát určitým způsobem, v praxi mě hra spíš upozorňovala na místa, kde o něco přicházím. "Aha, nevylepšil jsem dostatečně skill vyšetřování, takže za tyhle dveře se nikdy nepodívám. Tady bych se možná dozvěděl něco zajímavého, ale nejsem dost okultně vzdělaný, takže nic." A kdybych od začátku leveloval sílu, asi bych se ke konci mlátil do hlavy, protože ta měla za celou dobu využití tak jednou. Zároveň žádná z promarněných příležitostí není natolik významná, aby ospravedlnila druhý průchod hrou s jinak vylepšenými schopnostmi. Všechno vede ke stejnému cíli, například u tajných dveří jde jen o to, jestli je otevřu jedním kliknutím s využitím síly, paklíče, puzzlu, nebo páčidla. Rozdíl ve výsledku nulový.
Sekce, kde je třeba se plížit, nejsou až tak náročné, jako spíš otravné a zdlouhavé. Je tu něco jako boss fight, kdy je potřeba vyhýbat se nestvůře a pak zvolit správný rituální nůž. Je nějaký způsob jak ho identifikovat jinak než pokus-omyl nebo přečtením návodu? Nevím o něm, to bych asi chtěl moc. A když jsem pak v závěru dostal pistoli, abych v krátké pseudostřílečce postřílel nějaké zombie, už jsem jen obracel oči v sloup.
Musím uznat, že ke konci hry jsem navštívil i docela cool vypadající scenérie, ideální pro rituály a Staré Bohy. Pak ale přišla závěrečná volba, konec působící spíš jako plácnutí do vody, a pak už jen titulky. Hm, tak nic, na tuhle hru rád rychle zapomenu.
Herní výzva 2024 - 3. Volání Cthulhu - Dohraj hru, která je adaptací nebo přímo inspirovaná dílem H. P. Lovecrafta.
Úvod Call of Cthulhu působí docela nadějně a zajímavě, pak to ale postupem času bohužel všechno přejde.
Hra se ze začátku snaží tvářit jako relativně otevřený svět, kde se z hlavní lokace postupně otevírají směry, kudy je možno se v roli soukromého detektiva vydat, zkoumat prostředí a vyšetřovat případ. To ale nevydrží dlouho, a pak už se jen během loadingu teleportujeme mezi lineárními lokacemi. Příběh z mysteriózního přechází v naprosto zmatený, a to ne způsobem "postupně se propadáme do Cthulhu šílenství plného chapadel", ale spíš stylem "četl tenhle scénář vůbec nějaký editor?". Během načítání se loadingová obrazovka snaží trochu dovysvětlit, co se vlastně děje, protože hře samotné se to moc nedaří.
Kromě hlavní postavy jsou dabérské výkony hodně dřevěné, a animace postav tomu nepomáhají. Dialogy chvílemi dost nedávají smysl a velmi často naprosto nesedí tón hlasu k situaci, nebo k tónu repliky před pár vteřinami. V jednu chvíli postava funí hrůzou, aby se o vteřinu později konverzačním tónem zeptala, čípak jsou asi tyhle uřezané končetiny?
Je tu nějaké vylepšování postavy, ale pro mě nepřinášelo nic moc pozitivního. Místo, abych byl motivovaný hrát určitým způsobem, v praxi mě hra spíš upozorňovala na místa, kde o něco přicházím. "Aha, nevylepšil jsem dostatečně skill vyšetřování, takže za tyhle dveře se nikdy nepodívám. Tady bych se možná dozvěděl něco zajímavého, ale nejsem dost okultně vzdělaný, takže nic." A kdybych od začátku leveloval sílu, asi bych se ke konci mlátil do hlavy, protože ta měla za celou dobu využití tak jednou. Zároveň žádná z promarněných příležitostí není natolik významná, aby ospravedlnila druhý průchod hrou s jinak vylepšenými schopnostmi. Všechno vede ke stejnému cíli, například u tajných dveří jde jen o to, jestli je otevřu jedním kliknutím s využitím síly, paklíče, puzzlu, nebo páčidla. Rozdíl ve výsledku nulový.
Sekce, kde je třeba se plížit, nejsou až tak náročné, jako spíš otravné a zdlouhavé. Je tu něco jako boss fight, kdy je potřeba vyhýbat se nestvůře a pak zvolit správný rituální nůž. Je nějaký způsob jak ho identifikovat jinak než pokus-omyl nebo přečtením návodu? Nevím o něm, to bych asi chtěl moc. A když jsem pak v závěru dostal pistoli, abych v krátké pseudostřílečce postřílel nějaké zombie, už jsem jen obracel oči v sloup.
Musím uznat, že ke konci hry jsem navštívil i docela cool vypadající scenérie, ideální pro rituály a Staré Bohy. Pak ale přišla závěrečná volba, konec působící spíš jako plácnutí do vody, a pak už jen titulky. Hm, tak nic, na tuhle hru rád rychle zapomenu.
Herní výzva 2024 - 3. Volání Cthulhu - Dohraj hru, která je adaptací nebo přímo inspirovaná dílem H. P. Lovecrafta.
Manhunt
Pro: vizuál některých lokací, naštěstí hru moc nenatahovali
Proti: zbytečný systém vylepšování postavy, dřevěné dialogy a dabing, zmatený příběh