Podobně jako u master levelů jsem se k těmto dvěma megawadům dostal až v rámci letošní kolekce Doom + Doom II.
První část, TNT: Evilution, mě překvapila především větším množstvím monster v úrovních. Nezřídka jde jejich počet přes stovku a někdy i přes dvě, to se pak to probíjení o dost protáhne. Obtížnost si taky drží laťku vysoko, ale není to nic nepřekonatelného. Jen je potřeba dávat pozor a nesletět do propasti s kyselinou, protože na rozdíl od úrovní z původních Doomů z ní často není úniku. Taky mi přišlo, že je zde až moc Arch-vileů, kteří byli dříve používání méně, o to více mi byli vzácní. Dost často tu byli i ve větším počtu, tak jsem si říkal, že se určitě budu muset dříve nebo později utkat i s dvěma Cyberdemony najednou. Určitě je potřeba zmínit i novou hudbu, která si drží styl původních her a dobře se poslouchá.
V epizodě The Plutonia Experiment se pak pokračovalo v nastoleném tempu, ale přidalo i nějakolik zapamatování hodných úrovní. Asi nejvíc mě utkvěla v paměti mise Hunted, kde je obrovské bludiště s hromadou Arch-vileů. Jejich nadužívání výše kritizuji, ale zde to sedí náramně, protože tu jsou vlastně jen oni v roli lovců a já v roli utíkající oběti. I když ve výsledku je to přesně obráceně. Zajímavé na těchto epizodách je také to, že někdy kyseliny a jim podobné sajrajty neubírají život. Ze začátku jsem si myslel, že je to chyba, ale vzhledem k jejich rozsahu bez přítomnosti ochranných obleků to nejspíš bude úmysl. Je to ale matoucí.
Celkově mě obě epizody a všech těch 64 úrovní včetně skrytých dost bavily. Každou z nich jsem se snažil zkompletovat pokud možno na 100 % zabití a secretů, takže mi to procházení často trvalo celkem dlouho, než jsem všechny pobil a objevil všechna zákoutí. Avšak nejspíš jsem si při tom vybudoval nenávist k Chaingunnerům a Revenantům, kteří byli prakticky na každém kroku.
První část, TNT: Evilution, mě překvapila především větším množstvím monster v úrovních. Nezřídka jde jejich počet přes stovku a někdy i přes dvě, to se pak to probíjení o dost protáhne. Obtížnost si taky drží laťku vysoko, ale není to nic nepřekonatelného. Jen je potřeba dávat pozor a nesletět do propasti s kyselinou, protože na rozdíl od úrovní z původních Doomů z ní často není úniku. Taky mi přišlo, že je zde až moc Arch-vileů, kteří byli dříve používání méně, o to více mi byli vzácní. Dost často tu byli i ve větším počtu, tak jsem si říkal, že se určitě budu muset dříve nebo později utkat i s dvěma Cyberdemony najednou. Určitě je potřeba zmínit i novou hudbu, která si drží styl původních her a dobře se poslouchá.
V epizodě The Plutonia Experiment se pak pokračovalo v nastoleném tempu, ale přidalo i nějakolik zapamatování hodných úrovní. Asi nejvíc mě utkvěla v paměti mise Hunted, kde je obrovské bludiště s hromadou Arch-vileů. Jejich nadužívání výše kritizuji, ale zde to sedí náramně, protože tu jsou vlastně jen oni v roli lovců a já v roli utíkající oběti. I když ve výsledku je to přesně obráceně. Zajímavé na těchto epizodách je také to, že někdy kyseliny a jim podobné sajrajty neubírají život. Ze začátku jsem si myslel, že je to chyba, ale vzhledem k jejich rozsahu bez přítomnosti ochranných obleků to nejspíš bude úmysl. Je to ale matoucí.
Celkově mě obě epizody a všech těch 64 úrovní včetně skrytých dost bavily. Každou z nich jsem se snažil zkompletovat pokud možno na 100 % zabití a secretů, takže mi to procházení často trvalo celkem dlouho, než jsem všechny pobil a objevil všechna zákoutí. Avšak nejspíš jsem si při tom vybudoval nenávist k Chaingunnerům a Revenantům, kteří byli prakticky na každém kroku.
