Neočekával jsem mnoho, nedostal jsem mnoho. Největší devizu remakeu Mafie spatřuji bezpochyby v nádherném Lost Heaven, držícím se důvěrně své předlohy - všechna ta nejkvalitnější architektura, co kdy ve Státech vznikla, od cihlových bytovek po art deco mrakodrapy, kdy ulice lemovaly ještě graficky decentní reklamy a živelnost města podtrhovaly neony na hlavních ulicích, zrcadlící se v kalužích. Krása se takovým městem projet.
Krutě ovšem nevyšlo hrábnutí do scénáře a game designu. Charaktery jsou více rozepsané, ovšem okolo styčných bodů předlohy, přičemž tyto body byly scénáristům remakeu zřejmě pouze na obtíž a tudíž namísto aby svými zásahy dodávali více logické motivace či urgence, dělají většinou pravý opak, když rozvolňují vyprávění a znesmyslňují jednání postav. Zdejší Tommy se tudíž například stane mafiánem z idiotského rozmaru pomstít své lehce poničené auto, které by mu Don Salieri zacvakal, a to ihned poté, co stejně jako v originále racionálně reflektuje, že nemá smysl se zbytečně zaplétat s mafií a riskovat život, wtf?
Ne všechno dělá v tomto ohledu remake špatně, docela fungovaly rozpracované scény mezi Tommym a detektivem Normanem, i když zase se vůbec nepovedl vývoj, to, jak Norman ustoupí ze svého pohrdavého přístupu k mafiánům, čím morálně odpornější příběh Tommy nabízí. Vávrův ucelenější scénář považuji rozhodně za lepší, i protože remake razí přístup, jako kdyby více a mírnějších slov bylo lépe, namísto aby byl mužně úderný, jak se na mafiánskou story patří. A to přesto, že z původního sympaťáka Toma dělá remake mnohem archetypálnější macho hovado, spíše takového smartass namachrovaného závodníka než taxikáře. Jeho měkké srdce se pak vynořuje překvapivě, neuvěřitelně. Stejně tak Paulie a Sam jsou nyní jako copy pastenuti z nějaké mafiánské klasiky a působí klišoidněji. Btw zdejší siciliánské žlutohnědé oči prokazují, že měl Dennis Hopper pravdu. :D Proč mají ovšem všichni řasy jako švábi tykadla, ty by jim mohly závidět i mrkací panenky...
Obecně bych řekl, že remake přišel o část dramatického výrazu, což se významně projeví například v závěru, když v galerijní scéně nezačne hrát ústřední téma. Á propos, hudba nemá zdaleka takovou atmosférickou charakterističnost, působí spíše jako random dobové tracky, jako filler.
Propracovaný jízdní model originálu nahradil jakkoliv model zábavný, vzhledem k dobovému kontextu nerealistický, leč musím vyzdvihnout, že alespoň máme možnost manuálně řadit, což mi strašně chybí na třetí Mafii. Destrukce pak byla zcela vyprázdněna, původní Mafia sice v tomto dokonale předběhla svou dobu, každopádně o 18 let později nabídnout tisíckrát mělčí simulaci poškození - ba o simulaci v pravém slova smyslu se vůbec nemůžeme bavit, protože jsou káry téměř nerozbitné - považuji za ostudné.
Co mě hodně bavilo řídit, tak zdejší závodní vůz, a celá ta proslulá závodní mise mi na klasickou obtížnost s manuální převodovkou náročností dokonale sedla a považuji ji za vrchol hry. Jsem rád, že na nejvyšší obtížnost závod poskytuje adekvátní výzvu a hráč musí projíždět vrcholy zatáček a přibržďovat s citem, stejně jako akcelerovat progresivně, je-li snad s výjezdem z apexu příliš vyosen. Takže je to poměrně obtížné, ale snadno naučitelné, dráha je krátká a zapamatovatelná, avšak není prostor pro chyby. Kolik lidí zase na internetech fňukalo, že to nedokáží vyhrát a jak to do narativní hry nepatří, a namísto aby při řízení zapnuli mozek či si snížili obtížnost, radši by chtěli nejzábavnější výzvu hry sebrat lepším hráčům.
Tudíž si vážím, že laťka originálu byla zachována, ba bych řekl, že oprostíme-li se od vyvrácených urban legends, jak byl závod nemožný ve verzi Mafia 1.0, tak že je remake verze dokonce obtížnější, protože si nelze okamžitě nahnat náskok. Naopak jsem dojížděl druhý, dokud před cílem vedoucí závodník nejspíše přes script brutálně nehavaroval, a jak jsem se vyhýbal jeho letícím troskám, ztratil jsem před závěrečnou rovinou rychlost a musel si ubránit první místo agresivním manévrováním. To byl skutečně parádní adrenalinový zážitek!
Podobný už hra nenabízí, protože i na nejvyšší obtížnost mi přišla dost jednoduchá. Když umřete, bývá to spíše podceněním, špatným náběhem do scriptu, nebo způsobením příliš nízkého damage per second v nejasném časovém úseku. Pravda, že jsem gamepad pro jízdu střídal s K+M pěšmo, tudíž jsem využíval nejefektivnějšího možného ovládání, generický konzolový cover shooter mě ale rozhodně nikdy nenadchne. Faktem je, že namísto kvality nepřátel sází remake na kvantitu, což rovněž nekvituji vůbec pozitivně, a občas si sáhneme až hluboko za hranici trapnosti, jako při oné absurdní rurální honičce, končící přestřelkou s obrněným vozem. Kdo tam potřeboval tohle prosadit, od vývoje PC her by měl být držen klidně v oubliette.
Připojuji se také k těm, kterým vadí změněná pointa celého příběhu. Originál nebyl nic extra hlubokého, ale byl to zcela funkční truismus, zde byl nahrazen ještě něčím banálnějším a přitom obecně ne vždy pravdivým, takže mi to přišlo jako taková vyblitá, už natrávená třešinka. :-)
Krutě ovšem nevyšlo hrábnutí do scénáře a game designu. Charaktery jsou více rozepsané, ovšem okolo styčných bodů předlohy, přičemž tyto body byly scénáristům remakeu zřejmě pouze na obtíž a tudíž namísto aby svými zásahy dodávali více logické motivace či urgence, dělají většinou pravý opak, když rozvolňují vyprávění a znesmyslňují jednání postav. Zdejší Tommy se tudíž například stane mafiánem z idiotského rozmaru pomstít své lehce poničené auto, které by mu Don Salieri zacvakal, a to ihned poté, co stejně jako v originále racionálně reflektuje, že nemá smysl se zbytečně zaplétat s mafií a riskovat život, wtf?
Ne všechno dělá v tomto ohledu remake špatně, docela fungovaly rozpracované scény mezi Tommym a detektivem Normanem, i když zase se vůbec nepovedl vývoj, to, jak Norman ustoupí ze svého pohrdavého přístupu k mafiánům, čím morálně odpornější příběh Tommy nabízí. Vávrův ucelenější scénář považuji rozhodně za lepší, i protože remake razí přístup, jako kdyby více a mírnějších slov bylo lépe, namísto aby byl mužně úderný, jak se na mafiánskou story patří. A to přesto, že z původního sympaťáka Toma dělá remake mnohem archetypálnější macho hovado, spíše takového smartass namachrovaného závodníka než taxikáře. Jeho měkké srdce se pak vynořuje překvapivě, neuvěřitelně. Stejně tak Paulie a Sam jsou nyní jako copy pastenuti z nějaké mafiánské klasiky a působí klišoidněji. Btw zdejší siciliánské žlutohnědé oči prokazují, že měl Dennis Hopper pravdu. :D Proč mají ovšem všichni řasy jako švábi tykadla, ty by jim mohly závidět i mrkací panenky...
Obecně bych řekl, že remake přišel o část dramatického výrazu, což se významně projeví například v závěru, když v galerijní scéně nezačne hrát ústřední téma. Á propos, hudba nemá zdaleka takovou atmosférickou charakterističnost, působí spíše jako random dobové tracky, jako filler.
Propracovaný jízdní model originálu nahradil jakkoliv model zábavný, vzhledem k dobovému kontextu nerealistický, leč musím vyzdvihnout, že alespoň máme možnost manuálně řadit, což mi strašně chybí na třetí Mafii. Destrukce pak byla zcela vyprázdněna, původní Mafia sice v tomto dokonale předběhla svou dobu, každopádně o 18 let později nabídnout tisíckrát mělčí simulaci poškození - ba o simulaci v pravém slova smyslu se vůbec nemůžeme bavit, protože jsou káry téměř nerozbitné - považuji za ostudné.
Co mě hodně bavilo řídit, tak zdejší závodní vůz, a celá ta proslulá závodní mise mi na klasickou obtížnost s manuální převodovkou náročností dokonale sedla a považuji ji za vrchol hry. Jsem rád, že na nejvyšší obtížnost závod poskytuje adekvátní výzvu a hráč musí projíždět vrcholy zatáček a přibržďovat s citem, stejně jako akcelerovat progresivně, je-li snad s výjezdem z apexu příliš vyosen. Takže je to poměrně obtížné, ale snadno naučitelné, dráha je krátká a zapamatovatelná, avšak není prostor pro chyby. Kolik lidí zase na internetech fňukalo, že to nedokáží vyhrát a jak to do narativní hry nepatří, a namísto aby při řízení zapnuli mozek či si snížili obtížnost, radši by chtěli nejzábavnější výzvu hry sebrat lepším hráčům.
Tudíž si vážím, že laťka originálu byla zachována, ba bych řekl, že oprostíme-li se od vyvrácených urban legends, jak byl závod nemožný ve verzi Mafia 1.0, tak že je remake verze dokonce obtížnější, protože si nelze okamžitě nahnat náskok. Naopak jsem dojížděl druhý, dokud před cílem vedoucí závodník nejspíše přes script brutálně nehavaroval, a jak jsem se vyhýbal jeho letícím troskám, ztratil jsem před závěrečnou rovinou rychlost a musel si ubránit první místo agresivním manévrováním. To byl skutečně parádní adrenalinový zážitek!
Podobný už hra nenabízí, protože i na nejvyšší obtížnost mi přišla dost jednoduchá. Když umřete, bývá to spíše podceněním, špatným náběhem do scriptu, nebo způsobením příliš nízkého damage per second v nejasném časovém úseku. Pravda, že jsem gamepad pro jízdu střídal s K+M pěšmo, tudíž jsem využíval nejefektivnějšího možného ovládání, generický konzolový cover shooter mě ale rozhodně nikdy nenadchne. Faktem je, že namísto kvality nepřátel sází remake na kvantitu, což rovněž nekvituji vůbec pozitivně, a občas si sáhneme až hluboko za hranici trapnosti, jako při oné absurdní rurální honičce, končící přestřelkou s obrněným vozem. Kdo tam potřeboval tohle prosadit, od vývoje PC her by měl být držen klidně v oubliette.
Připojuji se také k těm, kterým vadí změněná pointa celého příběhu. Originál nebyl nic extra hlubokého, ale byl to zcela funkční truismus, zde byl nahrazen ještě něčím banálnějším a přitom obecně ne vždy pravdivým, takže mi to přišlo jako taková vyblitá, už natrávená třešinka. :-)
