Čtyři poslední věci člověka, které měly být středobodem lidského smýšlení ve středověku, jsou samy o sobě filosofickými a náboženskými, tedy abstraktními tématy. Indie adventura složená výhradně z umění zachyceného na plátně a v notách, historické každodennosti a bizarního humoru, se pokouší z dnešního pohledu těžko pochopitelnou mentalitu historické doby přiblížit rozpohybováním obrazů Hieronyma Bosche, Pietera Bruegela, či Francisca Goyi.

Výsledné leporelo se nedá hodnotit jakkoli objektivně. Polemizovat o tom, zda je to hra, podle mě také není na místě, protože herní prvky klasických adventur jednoznačně má, a tedy hrou je, ačkoliv výbornou hratelnost, herní výzvu nebo příběhový zážitek zde nenaleznete. 

Z čistě herního pohledu je to krátká adventura zasazená do specifického prostředí plná specifického humoru a díky specifičnosti se bude líbit také specifickému publiku. Pro ostatní to bude alespoň zážitek rozšiřující obzory. Právě od takové různorodosti her tu totiž indie scéna je.