Po dokončení prvního Mega Mana jsem se pustil i do dvojky a popravdě jsem během hry ani nepostřehl, že bych hrál jinou hru respektive druhý díl. Herní mechaniky jsou zde tedy prakticky stejné: vybrat si úroveň, proběhnout k bossovi pokud možno s plným zdravím a porazit bosse. Ani jedno z toho není těžké dosáhnout, když je k dispozici možnost vracení času, případně ukládání hry. 

Základních úrovní je tentokrát 8, každá z nich nabízí unikátní prostředí a bosse. Z nich mě zaujala úroveň s Quickmanem, kde došlo na zhasínání světel, což mi instantně připomnělo jeden z dílu Castlevanie. Na druhou stranu mě tam ale štvaly jakési postupně narůstající lasery, takže jsem musel být fakt rychlý, abych nedostal zásah. Pak mě ještě moc nebavila úroveň s Airmanem, kde část úrovně zakrýval mrak. Bossové mi většinou nedělali větší problémy díky výše zmíněné možnosti vracet čas. Prakticky jsem neměl problém je udolat základní zbraní.

Finální sekvence je pak stejně jako u jedničky více tricky. Naštěstí se mi tentokrát nestalo, že bych v jedné ze základních misí minul zbraň potřebnou k dokončení těchto misí. Nicméně nutnost používat i jiné zbraně je zde více než žádoucí, zvláště pak těch, co dočasně vytvoří pohybující se plošinky, díky kterým je pak možné se dostat dál. Vrcholem je pak jeden z finálních "bossů" jménem Boobeam Trap, kde jsou střílny schované v různých částech obrazovky, kam je potřeba se dostat právě pomocí zmíněných plošinek a crash bomberu ničit zdi a samotné střílny. Závěrečný souboj s Dr. Wilym mi pak přišel o něco náročnější než v jedničce, ale nebylo to nic, co by se nedalo s rewindem zvládnout.

Celkově mě dvojka bavila o chloupek více než jednička, což je možná způsobené i předchozí zkušeností právě s jedničkou. Hra má stále své mouchy a je opravdu hodně těžká. Naštěstí díky rewindu nedochází k žádné větší frustraci, čemuž dobře pomáhá i její celkem krátká délka. Po dohrání jsem si zkusil i pár výzev bez možnosti rewindu a tam teprve začíná to pravé maso.