V záplavě pixelsrajtu se konečně objevilo studio, které nenutí hráčům jeden pseudo retro grafický styl, ale dává jim možnost výběru z několika nastavení. Protože nejsem autista prožívající krizi středního věku, tak jsem pochopitelně zvolil to nejhezčí možné označené jako Modern. Do krásy vesmírné má i tak dost daleko. Design světa je však hodně povedený, k čemuž přispívá i široká paleta barev a velké množství odlišných textur.
Inspirace je na první kukykuk zřejmá. Only Lead Can Stop Them je starý dobrý Wolfík, kterého si Danny přefik k obrazu svému. Lokace nejsou omezeny pouze na stísněné podzemní prostory, ale velká část se odehrává na povrchu - v terénu a vícepodlažních budovách. S volností pohybu na otevřeném prostranství a stavbou map tak hra víc než Wolf3D připomíná spíš Return to Castle Wolfenstein. S přimhouřeným okem tu lze vidět i záblesky Heretic/Quake/Blood, protože místo kydlení německých fašistů jde o likvidaci tajemného kultu. V třetí kapitole se dokonce objeví sfiňárny známé z dandžinů - propadla, teleporty, falešné zdi, nekonečné chodby - takže o príma taškařice je postaráno až do konce.
Na každé mapě je několik tajných míst, většinou za dynamitem odbouchnutou zdí, ale sbírání pokladů zde není. Bystrozrací při bloudění spatří drobné vtípky, např. vedle strážného ve sprše je na zemi mýdlo. Samotný průchod a hledání cesty dál je zábava nejvyšší kvality.
Arzenál zbraní vzbuzuje pochybení. Píchátko a flusačka jsou úplně k ničemu. Těžký kulkomet má stejné náboje jako puška, čili ratata je lepší než pifpaf. Dynamit je pomalý, než se hodí a vybuchne, už jsou všichni pryč. Akční rádius granátometu je natolik obrovský a nepředvídatelný, že mě vůbec mě nebavilo se s ním crcat. Trefím ksindla přes půl místnosti a zásah mi ubere půlku života. Stejně jako plamenomet, kdy mi po výstřelu málem hoří boty. Většinou mi tak stačila pouze brokovnice, samopal a kulemet.
Zvuky zbraní jsou na prču a jejich podivné pohupování na obrazovce mě celou dobu znervózňovalo. Zdenda Izer by řekl, že si tady někdo drandí Karla.
O inteligenci nepřátel logicky nemůže být ani řeč. Je to prostě stará pařba se střelbou na pohybující se terč, který se dost často jenom točí na místě, přešlapuje a čumí do blba.
Bugy, bugy, bugy. Propady do textur s jistou smrtí. Nepřátelé se zaseknou v neviditelné zdi a nejdou zabít. Po nahrání pozice nefunguje hudba nebo mrtví nepřátelé znovu ožijí. Přesně zaměřený nepřítel nereaguje na zásah. Na konci kola se nezobrazí statistiky. Nepřátelé chodí skrz zdi. Save/load přestane fungovat. Nejsou sice příliš časté, každý vypsaný se mi stal jednou/dvakrát, ale podle všeho nejsou náhodné. Dějí se všem na stejném místě, takže je zarážející, že je před vydáním neodhalili a neopravili.
Atmosféra a stylizace pěkně brnká na nostalgickou strunu, takže i přes brblání nad nedostatky můžu každému OLCST doporučit. Obzvlášť jedinci - pamatující kterak zhrbeni u dvavosumšestky pařili původního Wolfa - budou nadšeni. Je to příjemná vzpomínka na časy, které se už nikdy nevrátí. Díky bohu!
Pozn. č. 1 Jo volové, ale já měl 486 i s repráky, takže pěkně do řady a za 20 kaček si můžete přijít zahrát.
Pozn. č. 2 Ukažte mi šulina, který to hraje v zeblutém nastavení Early 90s.
Pozn. č. 3 Bylo to výživné, ale krátké. Dejte mi dvojku. A fofrem!
Inspirace je na první kukykuk zřejmá. Only Lead Can Stop Them je starý dobrý Wolfík, kterého si Danny přefik k obrazu svému. Lokace nejsou omezeny pouze na stísněné podzemní prostory, ale velká část se odehrává na povrchu - v terénu a vícepodlažních budovách. S volností pohybu na otevřeném prostranství a stavbou map tak hra víc než Wolf3D připomíná spíš Return to Castle Wolfenstein. S přimhouřeným okem tu lze vidět i záblesky Heretic/Quake/Blood, protože místo kydlení německých fašistů jde o likvidaci tajemného kultu. V třetí kapitole se dokonce objeví sfiňárny známé z dandžinů - propadla, teleporty, falešné zdi, nekonečné chodby - takže o príma taškařice je postaráno až do konce.
Na každé mapě je několik tajných míst, většinou za dynamitem odbouchnutou zdí, ale sbírání pokladů zde není. Bystrozrací při bloudění spatří drobné vtípky, např. vedle strážného ve sprše je na zemi mýdlo. Samotný průchod a hledání cesty dál je zábava nejvyšší kvality.
Arzenál zbraní vzbuzuje pochybení. Píchátko a flusačka jsou úplně k ničemu. Těžký kulkomet má stejné náboje jako puška, čili ratata je lepší než pifpaf. Dynamit je pomalý, než se hodí a vybuchne, už jsou všichni pryč. Akční rádius granátometu je natolik obrovský a nepředvídatelný, že mě vůbec mě nebavilo se s ním crcat. Trefím ksindla přes půl místnosti a zásah mi ubere půlku života. Stejně jako plamenomet, kdy mi po výstřelu málem hoří boty. Většinou mi tak stačila pouze brokovnice, samopal a kulemet.
Zvuky zbraní jsou na prču a jejich podivné pohupování na obrazovce mě celou dobu znervózňovalo. Zdenda Izer by řekl, že si tady někdo drandí Karla.
O inteligenci nepřátel logicky nemůže být ani řeč. Je to prostě stará pařba se střelbou na pohybující se terč, který se dost často jenom točí na místě, přešlapuje a čumí do blba.
Bugy, bugy, bugy. Propady do textur s jistou smrtí. Nepřátelé se zaseknou v neviditelné zdi a nejdou zabít. Po nahrání pozice nefunguje hudba nebo mrtví nepřátelé znovu ožijí. Přesně zaměřený nepřítel nereaguje na zásah. Na konci kola se nezobrazí statistiky. Nepřátelé chodí skrz zdi. Save/load přestane fungovat. Nejsou sice příliš časté, každý vypsaný se mi stal jednou/dvakrát, ale podle všeho nejsou náhodné. Dějí se všem na stejném místě, takže je zarážející, že je před vydáním neodhalili a neopravili.
Atmosféra a stylizace pěkně brnká na nostalgickou strunu, takže i přes brblání nad nedostatky můžu každému OLCST doporučit. Obzvlášť jedinci - pamatující kterak zhrbeni u dvavosumšestky pařili původního Wolfa - budou nadšeni. Je to příjemná vzpomínka na časy, které se už nikdy nevrátí. Díky bohu!
Pozn. č. 1 Jo volové, ale já měl 486 i s repráky, takže pěkně do řady a za 20 kaček si můžete přijít zahrát.
Pozn. č. 2 Ukažte mi šulina, který to hraje v zeblutém nastavení Early 90s.
Pozn. č. 3 Bylo to výživné, ale krátké. Dejte mi dvojku. A fofrem!
