Western je žánr, který mám rád, ať už jde o film, seriál nebo hru, tudíž jsem se na hraní prvního dílu Call of Juarez v rámci herní výzvy těšil. Byla to také jedna z prvních her, které jsem kdy hrál, takže jsem byl zvědavý, jak na mě hra bude působit po tolika letech od prvního hraní.
První věc, která se mi líbila a která u příběhových her není tak častá, je to, že hrajete za dvě postavy, které jsou vzhledem k určitým okolnostem postaveny na opačné strany zákona. Po krátkém úvodu tak začíná hra na kočku a myš, propletená dalšími zvraty, které hra pomalu odhaluje.
Co se týče level designu, má málokterá hra tak výrazný „koridorový“ charakter jako právě Call of Juarez . To mi ale osobně vůbec nevadí. Koridorovky mám rád, a pokud je level design dobře zpracovaný, ocením i to, že hra není zbytečně otevřená. Tady je to tak půl na půl. Občas je prostředí zpracované opravdu dobře, ale jindy, zejména mimo město nebo obytné oblasti, mi pár věcí vadilo. Například skoro 90stupňové svahy, které by v jiné hře znamenaly okamžitou smrt, jdou zde tu a tam hravě zdolat, a to dokonce i na koni. To bylo místy lehce úsměvné a vytrhávalo mě z jinak dobře vybudované atmosféry, na které má velký podíl i westernový soundtrack. Ten hru skvěle doplňuje.
Zub času je na hře znát i z hlediska výkonu. Například tráva na pastvinách a další vegetace viditelně doskakuje klidně i pět metrů před hráčem, což je problém zejména mimo města. Jinak samotná města jsou zpracována pěkně a mají ten správný westernový vibe. Není divu, že většinu gameplaye ve westernové hře tvoří střelba, která mi přišla dost povedená. Gunplay je zábavný a ocenil jsem i snahu autorů o variabilitu zbraní. Kromě klasických koltů, upilovaných brokovnic nebo pušek je k dispozici i luk, který se ovládal překvapivě dobře.
Jediné, co mě v akčních sekvencích překvapilo, byla jejich obtížnost. Nepřátelé vás na normální obtížnost dokážou trefit na desítky, ne-li stovky metrů, a nelze říct, že by často minuli. Ve většině případů to nevadí, protože jsou skoro na každém kroku whisky, které slouží jako lékárničky. Problém s obtížností ale nastal třeba ve chvíli, kdy jsem kvůli přesile zemřel a hra měla poslední save před nepřeskočitelnou cutscénou, která trvala třeba i minutu nebo dvě. Častějším používáním tlačítka na quick save jsem tento problém eliminoval a souboje jsem si začal užívat naplno.
I přes pár chyb, které jsem zmínil, jsem si návrat do tohoto světa užil a těším se, až si rozšířím znalosti této série při Call of Juarez: Bound in Blood.
První věc, která se mi líbila a která u příběhových her není tak častá, je to, že hrajete za dvě postavy, které jsou vzhledem k určitým okolnostem postaveny na opačné strany zákona. Po krátkém úvodu tak začíná hra na kočku a myš, propletená dalšími zvraty, které hra pomalu odhaluje.
Co se týče level designu, má málokterá hra tak výrazný „koridorový“ charakter jako právě Call of Juarez . To mi ale osobně vůbec nevadí. Koridorovky mám rád, a pokud je level design dobře zpracovaný, ocením i to, že hra není zbytečně otevřená. Tady je to tak půl na půl. Občas je prostředí zpracované opravdu dobře, ale jindy, zejména mimo město nebo obytné oblasti, mi pár věcí vadilo. Například skoro 90stupňové svahy, které by v jiné hře znamenaly okamžitou smrt, jdou zde tu a tam hravě zdolat, a to dokonce i na koni. To bylo místy lehce úsměvné a vytrhávalo mě z jinak dobře vybudované atmosféry, na které má velký podíl i westernový soundtrack. Ten hru skvěle doplňuje.
Zub času je na hře znát i z hlediska výkonu. Například tráva na pastvinách a další vegetace viditelně doskakuje klidně i pět metrů před hráčem, což je problém zejména mimo města. Jinak samotná města jsou zpracována pěkně a mají ten správný westernový vibe. Není divu, že většinu gameplaye ve westernové hře tvoří střelba, která mi přišla dost povedená. Gunplay je zábavný a ocenil jsem i snahu autorů o variabilitu zbraní. Kromě klasických koltů, upilovaných brokovnic nebo pušek je k dispozici i luk, který se ovládal překvapivě dobře.
Jediné, co mě v akčních sekvencích překvapilo, byla jejich obtížnost. Nepřátelé vás na normální obtížnost dokážou trefit na desítky, ne-li stovky metrů, a nelze říct, že by často minuli. Ve většině případů to nevadí, protože jsou skoro na každém kroku whisky, které slouží jako lékárničky. Problém s obtížností ale nastal třeba ve chvíli, kdy jsem kvůli přesile zemřel a hra měla poslední save před nepřeskočitelnou cutscénou, která trvala třeba i minutu nebo dvě. Častějším používáním tlačítka na quick save jsem tento problém eliminoval a souboje jsem si začal užívat naplno.
I přes pár chyb, které jsem zmínil, jsem si návrat do tohoto světa užil a těším se, až si rozšířím znalosti této série při Call of Juarez: Bound in Blood.
Pro: fajn atmosféra doplněná soundtrackem, správně béčkový westernovský příběh
Proti: občas až moc velká obtížnost nepřátel (quick save tlačítko tento můj osobní problém vyřešil), grafika