Na světě existuje 20 druhů gibonů, všechny obývají části jižní a jihovýchodní Asie a jen jediný druh gibona není ohrožený. Není divu, že záchranné stanice a programy na ochranu těchto opic bijí na poplach. V důsledku toho vyšla i tato hra s mírným edukativním přesahem, od níž jsem toho moc nečekal, nicméně dostal jsem na skromnější poměry vcelku hodně.  

Grafika hry je příjemná. Stylizace se omezuje spíše na symbolické tvary stromoví a větvoví, hře to ale nijak neškodí, protože prostředí se mění rychle a dynamicky a drobných detailů je i tak všude dost. Hráč nejprve ovládá jednoho z páru dvou gibonů a odehrává příběhovou část v deseti velmi krátkých kapitolách, po nichž se odemkne mód (zvaný Liberation) pro sbírání zajímavých informací a osvobozování dalších zvířat tropických pralesů, kde je ovládán zase jinak zbarvený gibon.  

Giboni v přírodě tráví asi 99% času v korunách stromů, a podobně to vypadá i ve hře. Na zem se dá dostat, ale pohyb po vlastních je pomalý a neefektivní, někdy vedoucí do záhuby. Hratelnost spočívá ve svižném houpání po větvích a liánách, překonávání dlouhých vzdáleností vzduchem (protože giboni dokáží obloukem přeletět až 15 metrů ve vzduchu z větve na větev) a nabírání rychlosti, to vše s interakcí s dalšími tvory, kteří na gibona nějak reagují. Gibon nemůže nijak zastavit, stále utíká dál a je jenom na hráčovi, jestli ho dokáže přehoupnout potřebným směrem. Ke slovu přijdou i akrobatické kousky, třeba backflip zvyšující po dopadu rychlost nebo asistence dalšího gibona, který ovládaného gibona odhodí ve skoku vzduchem ještě dále. A pořád všude houkají opice, ptáci a další zvířata za doprovodu jiných pralesních zvuků a rytmické melodie.  

Nicméně bezpečí zelených korun stromů brzy zmizí vlivem úbytku přirozeného prostředí, a gibonovi proto nezbývá, než se proskákat přes hořící lesy, rozestavěná města třetího světa, plantáže olejových palem nebo továrních hutí. Také okolí je zaléváno měnícím se světlem podle denního cyklu.  

Velmi mě bavilo šplhat po stromech, houpat se, skákat a poletovat vzduchem. Giboni jsou neuvěřitelně mrštní a pružní, což se také odráží v hratelnosti. Původně jsem si vůbec nemyslel, že budu po dokončení krátké příběhové části ještě pokračovat, ale nakonec jsem se nechal zlákat a postupně se mi podařilo osvobodit všechna ostatní pralesní zvířata z klecí a sesbírat všechny zajímavosti z encyklopedie stručných faktů. Například jsem nevěděl, že giboní mláďata jsou oblíbeným terčem pytláků, kteří je chytají jako živé mazlíčky pro zbohatlíky – ovšem za cenu vyvraždění celé jeho rodinky (na jedno lapené mládě připadne v průměru 20 jiných zabitých gibonů).  

Celkově je pro mě tato hra příjemným zážitkem. Ne každého asi bude bavit stejně, ale jako svižná skákačka má rozumnou délku (krátký rozsah příběhu bych možná vytkl) a je obohacena o reálné zajímavosti. Obojí cením. Kupoval jsem hru s dalšími materiály od Super Rare Games a strávil jsem u ní odhadem 5 hodin, než se mi vše podařilo sesbírat (příběh zabere možná tak půl hodinky), zejména poslední z 18 faktů mi dal trošku zabrat kvůli svému umístění.