Tady jsem si po nepovedeném Double Exposure spravil chuť. Still Wakes the Deep je výborný, krátký, hororový walking simulator... with benefits.
Pro mě celkem překvapení, protože jsem se o hře dozvěděl až po vydání naprostou náhodou z YT. Jsem rád, že jsem se na playtrough jen nepodíval, ale rovnou si hru vyzkoušel v Game Passu. Odtud asi začnu, tím, že jsem hrál streamovanou verzi z GP, nemůžu tedy úplně objektivně posoudit grafiku ani výkon, ale zdálo se mi, že hra běhá plynule v 60 fps a vypadá na poměry malého studia velmi pěkně. Dobře na mě fungovala atmosféra pošmourného, zímního severního moře v za mě velmi originálním zasazení vrtné plošiny a doprovodu skotského dabingu. Ten je naprosto vynikající, stejně jako samotné dialogy.
"Remember... Jesus luvs ya, Caz. Everyone else thinks ye'r a cunt."
Začal bych tím nejlepším, což je podle mě příběh. Hlavní hrdina Caz má jisté osobní problémy a rozhodne se skrýt na nějakou dobu jako pracovník vrtné plošiny. Jenže pak tak nějak vletí sračky do vrtáku, a všechno se v prdel obrátí. Přijde mi naprosto geniální, jak triviální je premisa. Nikdo se nesnaží nic vysvětlovat, nikdo se nesnaží přijít s nějakou teorií, proč najednou po plošině chodí Necromorphové. Proč taky? Caz je tak trošku ňouma, co sotva umí nahodit jističe, ale stejně jako Isaac Clarke, není to žádný věděc, ostatně jako všichni ostatní. Za vším, co se na plošině začne dít, nejsou mimozemšťané nebo tajná vládní organizace nebo smrtící virus ukrytý v tajné laboratoři... nebo možná ano, ale Caz to rozhodně nehodlá zjišťovat. Jde mu jen o to přežít a dostat se ven živý, přesně, jak byste to čekali ve skutečnosti. Kdyby byl vedoucí vývoje Kojima, Caz by si hned v prvním audiodeníku poslechl, že se jedná o ten a ten typ viru, že ho vyrobili reptiliáni, kterým jsme se vrtákem nabourali do garáže, jeho chemické složení, proč je v titulkách než hra začala 8x Kojimovo jméno, atd...
Herní náplň je takový walking simulátor na steroidech. Caz je i v tomhle pohledu takový trochu Isaac. Platforma se rozpadá a je potřeba opravit *VŠECHNO*. Vaším ukolem je tedy z větší části poslouchat rozkazy ostatních a dělat, co je třeba. Narozdíl od Isaaca se sebou Caz ale nenechává bezmyšlenkovitě orat a hned několikrát se například ohradí, že tam a tam fakt kurva nepůjde, protože je tam nějaká zmutovaná obluda. Všechny základní kvality atmosférického walking simulátoru tu drží pohromadě a přidávají možnosti šplhání, skákání, plavání, sprintu a schovávání, přičemž vše ze zmíněného funguje výborně... možná až na to plavání a potápěcí sekvence. Šplh a skákání dobře rozbíjí "obyčejnost" chůze, pokud jde o schovávačky a plížení, tak všechny jsou poměrně krátké a nabízí dostatečné množství nástrojů k odvedení pozornosti nepřátel nebo schovávání, přesně tak akorát, aby pořád děsily, ale nefrustrovaly. Ovládání samotné je pak velmi responzivní a agiliní, takže i při naháněčkách (které jsou mimochodem perfektní) nebudete mít problém udělat na první pokus, co po vás nascriptovaná scéna chce.
Kolegové inženýři si nepochybně stejně jako já určitě všimnou, že určité úkoly moc nedávájí smysl, nebo narazíte na mechanické zvláštnosti nad kterými se lišácky pousmějete: jako trubky vedoucí do asynchronních motorů (případně nikam), ventily na slepém potrubí atd. To samozřejmě nepromítám do hodnocení, netrénované oko si toho ani nevšimne a dojem industriální zóny to nijak nekazí.
No, kromě částí s potápětím nemám nic bych vytknul, výborná záležitost.
Pro mě celkem překvapení, protože jsem se o hře dozvěděl až po vydání naprostou náhodou z YT. Jsem rád, že jsem se na playtrough jen nepodíval, ale rovnou si hru vyzkoušel v Game Passu. Odtud asi začnu, tím, že jsem hrál streamovanou verzi z GP, nemůžu tedy úplně objektivně posoudit grafiku ani výkon, ale zdálo se mi, že hra běhá plynule v 60 fps a vypadá na poměry malého studia velmi pěkně. Dobře na mě fungovala atmosféra pošmourného, zímního severního moře v za mě velmi originálním zasazení vrtné plošiny a doprovodu skotského dabingu. Ten je naprosto vynikající, stejně jako samotné dialogy.
"Remember... Jesus luvs ya, Caz. Everyone else thinks ye'r a cunt."
Začal bych tím nejlepším, což je podle mě příběh. Hlavní hrdina Caz má jisté osobní problémy a rozhodne se skrýt na nějakou dobu jako pracovník vrtné plošiny. Jenže pak tak nějak vletí sračky do vrtáku, a všechno se v prdel obrátí. Přijde mi naprosto geniální, jak triviální je premisa. Nikdo se nesnaží nic vysvětlovat, nikdo se nesnaží přijít s nějakou teorií, proč najednou po plošině chodí Necromorphové. Proč taky? Caz je tak trošku ňouma, co sotva umí nahodit jističe, ale stejně jako Isaac Clarke, není to žádný věděc, ostatně jako všichni ostatní. Za vším, co se na plošině začne dít, nejsou mimozemšťané nebo tajná vládní organizace nebo smrtící virus ukrytý v tajné laboratoři... nebo možná ano, ale Caz to rozhodně nehodlá zjišťovat. Jde mu jen o to přežít a dostat se ven živý, přesně, jak byste to čekali ve skutečnosti. Kdyby byl vedoucí vývoje Kojima, Caz by si hned v prvním audiodeníku poslechl, že se jedná o ten a ten typ viru, že ho vyrobili reptiliáni, kterým jsme se vrtákem nabourali do garáže, jeho chemické složení, proč je v titulkách než hra začala 8x Kojimovo jméno, atd...
Herní náplň je takový walking simulátor na steroidech. Caz je i v tomhle pohledu takový trochu Isaac. Platforma se rozpadá a je potřeba opravit *VŠECHNO*. Vaším ukolem je tedy z větší části poslouchat rozkazy ostatních a dělat, co je třeba. Narozdíl od Isaaca se sebou Caz ale nenechává bezmyšlenkovitě orat a hned několikrát se například ohradí, že tam a tam fakt kurva nepůjde, protože je tam nějaká zmutovaná obluda. Všechny základní kvality atmosférického walking simulátoru tu drží pohromadě a přidávají možnosti šplhání, skákání, plavání, sprintu a schovávání, přičemž vše ze zmíněného funguje výborně... možná až na to plavání a potápěcí sekvence. Šplh a skákání dobře rozbíjí "obyčejnost" chůze, pokud jde o schovávačky a plížení, tak všechny jsou poměrně krátké a nabízí dostatečné množství nástrojů k odvedení pozornosti nepřátel nebo schovávání, přesně tak akorát, aby pořád děsily, ale nefrustrovaly. Ovládání samotné je pak velmi responzivní a agiliní, takže i při naháněčkách (které jsou mimochodem perfektní) nebudete mít problém udělat na první pokus, co po vás nascriptovaná scéna chce.
Kolegové inženýři si nepochybně stejně jako já určitě všimnou, že určité úkoly moc nedávájí smysl, nebo narazíte na mechanické zvláštnosti nad kterými se lišácky pousmějete: jako trubky vedoucí do asynchronních motorů (případně nikam), ventily na slepém potrubí atd. To samozřejmě nepromítám do hodnocení, netrénované oko si toho ani nevšimne a dojem industriální zóny to nijak nekazí.
No, kromě částí s potápětím nemám nic bych vytknul, výborná záležitost.
Pro: Atmosféra, příběh, dialogy, dabing, gameplay, herní doba (5h)
Proti: Plavání a potápětí by chtělo poladit.