Jedna z prvních mých letošních dohraných her byl první díl této série. Proč si tedy na sklonku roku nezahrát její druhý díl a nezamyslet se nad tím, jaká je škoda, že bude pravděpodobně i ten poslední?
The Uncertain je série, která vypráví o tom, kterak roboti přebrali vládu nad lidským osudem a všechno lidské se snaží vymýtit z povrchu zemského. První díl byl o robotovi, který si uvědomil základní robotí zákony Isaaca Asimova a došlo mu, že to, co se děje, je špatně. Druhý díl je pak z pohledu posledních přeživších, kteří dělají vše proto, aby se ráno probudili.
Ano, ta premisa není vůbec špatná. Navíc ruští tvůrci si dali tu práci a stvořili veskrze velice hezký moderní svět, který je ale ke smůle všech přeživších ne přelidněn, ale přerobotizován různými humanoidy.
Druhý díl ale troskotá opět na stejných problémech jako díl první. Je krátký, je strohý a končí přesně tam, kde nechcete, aby končil. Přitom právě na konci se dva díly do sebe spojí a tak by si to třetí - minimálně závěrečný - díl zasloužilo více než sůl na čerstvě umíchaný bramborový salát.
The Uncertaint: Light At The End je totiž ve skrze velice povedené záležitost. 3D adventura jak víno. ¨Sice s minimem akce, ale za to zase s maximálním stealth napětí. Navíc plná celé řady dobrých nápadů v podobě třeba samotných miniher nebo jednotlivých hříček. Osobně jsem se bavil u každé zvlášť a při každém posunu v příběhu jsem tušil konec, který nakonec i po poměrně krátké době nastal.
Délkou tu hra opravdu neoslní. Dala by se přirovnat k epizodickému hraní adventur od Telltale. Jenže kdyby na to vývojáři měli čas, mohli vytvořit velice pěkný náhled na svět, kde to lidstvo prohrálo a roboti zvítězili na celé čáře. Takhle to pravděpodobně skončí někde na půli a pokud se dočkáme závěrečného dílu, bude to spíš zázrak. I tak ale byla radost za pár nižších eur tuto sérii zkusit. V rámci žánru je to určitě to lepší, co na scéně zažijete.
The Uncertain je série, která vypráví o tom, kterak roboti přebrali vládu nad lidským osudem a všechno lidské se snaží vymýtit z povrchu zemského. První díl byl o robotovi, který si uvědomil základní robotí zákony Isaaca Asimova a došlo mu, že to, co se děje, je špatně. Druhý díl je pak z pohledu posledních přeživších, kteří dělají vše proto, aby se ráno probudili.
Ano, ta premisa není vůbec špatná. Navíc ruští tvůrci si dali tu práci a stvořili veskrze velice hezký moderní svět, který je ale ke smůle všech přeživších ne přelidněn, ale přerobotizován různými humanoidy.
Druhý díl ale troskotá opět na stejných problémech jako díl první. Je krátký, je strohý a končí přesně tam, kde nechcete, aby končil. Přitom právě na konci se dva díly do sebe spojí a tak by si to třetí - minimálně závěrečný - díl zasloužilo více než sůl na čerstvě umíchaný bramborový salát.
The Uncertaint: Light At The End je totiž ve skrze velice povedené záležitost. 3D adventura jak víno. ¨Sice s minimem akce, ale za to zase s maximálním stealth napětí. Navíc plná celé řady dobrých nápadů v podobě třeba samotných miniher nebo jednotlivých hříček. Osobně jsem se bavil u každé zvlášť a při každém posunu v příběhu jsem tušil konec, který nakonec i po poměrně krátké době nastal.
Délkou tu hra opravdu neoslní. Dala by se přirovnat k epizodickému hraní adventur od Telltale. Jenže kdyby na to vývojáři měli čas, mohli vytvořit velice pěkný náhled na svět, kde to lidstvo prohrálo a roboti zvítězili na celé čáře. Takhle to pravděpodobně skončí někde na půli a pokud se dočkáme závěrečného dílu, bude to spíš zázrak. I tak ale byla radost za pár nižších eur tuto sérii zkusit. V rámci žánru je to určitě to lepší, co na scéně zažijete.
Prisoner of Ice