Pro předchozí zástupce série Metro mám ohromnou slabost - zejména proto, že mám slabost pro immersive shootery, kterých je jako šafránu. A možná i proto jsem si závěr téhle trilogie dlouhou dobu šetřil až na ten správný moment. Podmínka lepší herní mašiny, která na pohodu utáhne EE verzi hry, byla splněna a plně opravená verze druhého S.T.A.L.K.E.R.a je prozatím v nedohlednu. Tak proč konečně nedohnat tento herní rest.
A nebudu zapírat, užil jsem ho skoro stejně, jako první dva díly a to i navzdory tomu, že se Metro Exodus v mnoha ohledech dost výrazně odlišuje. Zejména otevřeným světem, který někdy funguje lépe, někdy hůře, ale rozhodně je krokem kupředu. Trochu jsem sice zaplakal, že hutných hororových částí není ani zdaleka tolik, a tedy, že "už to není úplně ono", ale zase jsem si užil více řádění venku. A jak nemám východní dystopii rád v reálném světě a těším se, až pochopí, kde má hranice, tak v tom herním, ať už v sérii S.T.A.L.K.E.R. nebo Metru, se téhle syrové sovětské estetiky nemohu nabažit. V kombinaci s postapo světem, kde už tak rezavý depresivní hnus je ještě rezavější a hnusnější, navíc obalený v radioaktivním slizu, je to učiněný ráj pro každého neohroženého dobrodruha, který už má plné zuby všech těch Far Cry barviček a madmaxovských šíleností. Právě celá ta přízemnost je na celé sérii to nejlepší, i když právě Metro Exodus se tomu Mad Maxovi zpracováním některých ingame komunit občas blíží víc než bych úplně býval chtěl.
Co zůstává ale každopádně velmi přízemní je příběh, u kterého si nelze nevzpomenout na příběh českých legionářů cestujících sibiřskou tajgou. Nebude asi velkým spoilerem, i s ohledem na název hry, že tentokrát se s Artyomem a jeho, nejdříve spolubojovníky, později přáteli, z Řádu vydáváme na cestu postapokalyptickým Ruskem a to rovnou po kolejích v monstrózní lokomotivě. Road-trip je další subžánr, pro který mám v umění slabost, takže i v tomto ohledu mi padlo Metro Exodus do noty. Co mi ovšem do noty nepadlo a v této hře to bije do očí fakt enormně, je že Artyom opět nemluví. Hra je doslova napěchovaná velmi obsáhlými dialogy a Artyomovo mlčení tu působí dvojnásobně debilně. Dialogy samotné jsou napsané poněkud svérázně, mnohdy jsou delší než by být musely a než bývá u her zvykem, a důsledkem toho jsou občas vlastně dost o ničem. Rozhodně ovšem nejsou nezábavné, celkem dobře vykreslují ruskou náturu, nešustí přesně vyměřeným scénářem, ale působí uvolněně a velmi civilně. Což ale zase trochu kazí nepříliš vyvážený voice-acting, který často působí spíš směšně teatrálně než uvěřitelně.
Zpočátku mě otevřené lokace bavily velmi, ke konci mě už ale začaly trochu unavovat a ocenil bych trochu rychlejší tempo, což se mi ale záhy v samém závěru hezky splnilo. Ač se mi tohle netradiční immersivní pojetí open worldu jinak velmi zamlouvalo, občas bych ocenil nějaký ten vedlejší quest navíc - třeba pro jednotlivé členy posádky. Hodně míst je v Metro Exodus čistě volitelných a i když mě nesmírně bavilo je prozkoumávat i tak, nějaká motivace plynoucí z vedlejších příběhů by nezaškodila. Navzdory otevřenějšímu prostředí ala třetí S.T.A.L.K.E.R. je Metro Exodus pořád spíše lineární hrou a to, že se prostředí roztahuje do šířky, na tomto faktu nic nemění. Což je ve finále ale rozhodně pořad více plus než mínus, protože vše v tomhle světě je v první řadě podřízeno immerzi. Žádné zbytečné odbočky, žádné tupé aktivity, žádné fetch questy o ničem, prostě nic, co by zbytečně natahovalo herní dobu, která i tak při důkladném prošmejdění všeho překračuje hranici na tento žánr hodně štědrých 40 hodin (a to ještě nepočítám DLC).
S ohledem na jiné komentáře mě překvapuje, v jak dobrém technickém stavu hra aktuálně je. Míra detailů sice trpí na onen open world, který není ani zdaleka tak dobře začištěný, jako jeho koridoroví předchůdci, z hlediska vizuálu jako celku ovšem vypadá většinou velmi dobře. Až na nějaké občasné kolize objektů, které vyřešil reload pozice, jsem za celou dobu nenarazil na jediný výraznější bug. Hra na mé sestavě při 1080p, do mrtě vymaxovaná i s ray tracingem běžela jak hodinky stabilně daleko přes 100 snímků. Se zapnutým DLSS, když pominu další extra získaný výkon, tak vypadala ještě výrazněji lépe a uhlazeněji než v nativním rozlišení. Nepamatuju, kdy jsem u hry naposledy viděl tak dobrý antialiasing. Stejně tak musím ocenit krásně udělané střídání dne a noci, které v mnoha hrách často hyzdí nehezké a příliš tvrdé přechody mezi světlem a tmou. V Metro Exodus je vše plynulé a přirozené.
Opravdu mě nenapadá moc věcí, které bych mohl vytknout. Snad jen trhavé a ne vždy dobře navazující animace - jak u lidí, tak u mutantů. A taky, že mě hra až moc tlačí do mechanicky nepříliš vymakaného stealthu na úkor parádního gunplaye.
:)
A nebudu zapírat, užil jsem ho skoro stejně, jako první dva díly a to i navzdory tomu, že se Metro Exodus v mnoha ohledech dost výrazně odlišuje. Zejména otevřeným světem, který někdy funguje lépe, někdy hůře, ale rozhodně je krokem kupředu. Trochu jsem sice zaplakal, že hutných hororových částí není ani zdaleka tolik, a tedy, že "už to není úplně ono", ale zase jsem si užil více řádění venku. A jak nemám východní dystopii rád v reálném světě a těším se, až pochopí, kde má hranice, tak v tom herním, ať už v sérii S.T.A.L.K.E.R. nebo Metru, se téhle syrové sovětské estetiky nemohu nabažit. V kombinaci s postapo světem, kde už tak rezavý depresivní hnus je ještě rezavější a hnusnější, navíc obalený v radioaktivním slizu, je to učiněný ráj pro každého neohroženého dobrodruha, který už má plné zuby všech těch Far Cry barviček a madmaxovských šíleností. Právě celá ta přízemnost je na celé sérii to nejlepší, i když právě Metro Exodus se tomu Mad Maxovi zpracováním některých ingame komunit občas blíží víc než bych úplně býval chtěl.
Co zůstává ale každopádně velmi přízemní je příběh, u kterého si nelze nevzpomenout na příběh českých legionářů cestujících sibiřskou tajgou. Nebude asi velkým spoilerem, i s ohledem na název hry, že tentokrát se s Artyomem a jeho, nejdříve spolubojovníky, později přáteli, z Řádu vydáváme na cestu postapokalyptickým Ruskem a to rovnou po kolejích v monstrózní lokomotivě. Road-trip je další subžánr, pro který mám v umění slabost, takže i v tomto ohledu mi padlo Metro Exodus do noty. Co mi ovšem do noty nepadlo a v této hře to bije do očí fakt enormně, je že Artyom opět nemluví. Hra je doslova napěchovaná velmi obsáhlými dialogy a Artyomovo mlčení tu působí dvojnásobně debilně. Dialogy samotné jsou napsané poněkud svérázně, mnohdy jsou delší než by být musely a než bývá u her zvykem, a důsledkem toho jsou občas vlastně dost o ničem. Rozhodně ovšem nejsou nezábavné, celkem dobře vykreslují ruskou náturu, nešustí přesně vyměřeným scénářem, ale působí uvolněně a velmi civilně. Což ale zase trochu kazí nepříliš vyvážený voice-acting, který často působí spíš směšně teatrálně než uvěřitelně.
Zpočátku mě otevřené lokace bavily velmi, ke konci mě už ale začaly trochu unavovat a ocenil bych trochu rychlejší tempo, což se mi ale záhy v samém závěru hezky splnilo. Ač se mi tohle netradiční immersivní pojetí open worldu jinak velmi zamlouvalo, občas bych ocenil nějaký ten vedlejší quest navíc - třeba pro jednotlivé členy posádky. Hodně míst je v Metro Exodus čistě volitelných a i když mě nesmírně bavilo je prozkoumávat i tak, nějaká motivace plynoucí z vedlejších příběhů by nezaškodila. Navzdory otevřenějšímu prostředí ala třetí S.T.A.L.K.E.R. je Metro Exodus pořád spíše lineární hrou a to, že se prostředí roztahuje do šířky, na tomto faktu nic nemění. Což je ve finále ale rozhodně pořad více plus než mínus, protože vše v tomhle světě je v první řadě podřízeno immerzi. Žádné zbytečné odbočky, žádné tupé aktivity, žádné fetch questy o ničem, prostě nic, co by zbytečně natahovalo herní dobu, která i tak při důkladném prošmejdění všeho překračuje hranici na tento žánr hodně štědrých 40 hodin (a to ještě nepočítám DLC).
S ohledem na jiné komentáře mě překvapuje, v jak dobrém technickém stavu hra aktuálně je. Míra detailů sice trpí na onen open world, který není ani zdaleka tak dobře začištěný, jako jeho koridoroví předchůdci, z hlediska vizuálu jako celku ovšem vypadá většinou velmi dobře. Až na nějaké občasné kolize objektů, které vyřešil reload pozice, jsem za celou dobu nenarazil na jediný výraznější bug. Hra na mé sestavě při 1080p, do mrtě vymaxovaná i s ray tracingem běžela jak hodinky stabilně daleko přes 100 snímků. Se zapnutým DLSS, když pominu další extra získaný výkon, tak vypadala ještě výrazněji lépe a uhlazeněji než v nativním rozlišení. Nepamatuju, kdy jsem u hry naposledy viděl tak dobrý antialiasing. Stejně tak musím ocenit krásně udělané střídání dne a noci, které v mnoha hrách často hyzdí nehezké a příliš tvrdé přechody mezi světlem a tmou. V Metro Exodus je vše plynulé a přirozené.
Opravdu mě nenapadá moc věcí, které bych mohl vytknout. Snad jen trhavé a ne vždy dobře navazující animace - jak u lidí, tak u mutantů. A taky, že mě hra až moc tlačí do mechanicky nepříliš vymakaného stealthu na úkor parádního gunplaye.
:)
Pro: immersive shooter, sovětská estetika, otevřený svět, vylepšený gunplay, vizuál jako celek, současný technický stav, přízemní příběh, Aurora a její posádka, exploring, jednoduchý crafting, hudba, interakce ve vlaku
Proti: tichý Artyom, někdy slabší voice-acting, po stránce atmosféry už to není tak hutné jako předchůdci, kvůli otevřenému prostředí občas pomalejší tempo a delší proluky mezi příběhovými částmi