V mé recenzi na Call of Juarez jsem psal, že to byla jedna z prvních her, kterou jsem kdy hrál. Vedle ní se k mým herním začátkům řadí i Need for Speed Carbon, které jsem ale od jeho vydání nehrál. Byl jsem tedy zvědavý, jestli mě nostalgie zasáhne tak, jak jsem očekával nebo opadne a já uvidím, jak hra ve skutečnosti zestárla. Bez toho, aniž bych chtěl předbíhat, bych řekl, že výsledek byl někde na půl cesty.

Hned na začátku musím pochválit atmosféru, která je jedním z hlavních taháků hry. Noční prostředí města, neonové osvětlení a všeobklopující vibe ilegálních závodů mě vtáhly do děje hned od prvních minut. Velký podíl na tom má i skvělý soundtrack, který dokonale podkresluje adrenalinový zážitek. Vedlejší postavy pak příjemně doplňují celkový dojem. Některé jsou výrazné a dokážou si získat pozornost, i když jejich role nejsou nijak hluboké. To ale od závodní hry ani nikdo neočekává, takže různorodá směs archetypů vedlejších postav funguje dobře a dokáže hráče zabavit.

Herní náplň je rozdělena na několik typů závodů, což zajišťuje dostatek variace. Závody jsou rozmístěny do jednotlivých lokací, které je potřeba obsadit, což dodává hře lehký strategický prvek. Působí to, jako byste si skutečně budovali reputaci a území svého závodního gangu. Kromě klasických závodů tu najdete také driftovací soutěže a ikonické souboje v kaňonech, které dokážou pořádně zvýšit tep díky vyšší obtížnosti.

Bohužel ne všechno je perfektní. Umělá inteligence protivníků je občas trochu nemotorná, což může být místy výhodou, ale častěji to ubírá na zážitku. Větším zklamáním pro mě však byla AI parťáků. Často mi dávali brake check, sami se zaplétali do kolizí, a tak mi spíše překáželi, než pomáhali. Když ale pominu tyto slabší momenty AI, musím uznat, že systém parťáků je zajímavým prvkem, který dobře zapadá do stylu hry. Každý parťák má unikátní schopnosti, které vám v závodě mohou pomoci. Například jeden vyhledává zkratky, což vám umožní získat náskok, jiný se specializuje na blokování protivníků a další vytváří slipstream, díky kterému můžete jet rychleji. Tento systém dodává hře taktický rozměr a obohacuje samotné závodění.

I přes nedostatky, které jsem zmínil jsem si hru užil. Její relativně krátká herní doba je vyvážená intenzivním zážitkem a pestrou náplní, která mě dokázala zabavit na několik hodin co kampaň nabízí. Need for Speed Carbon možná není dokonalý díl série, ale jeho atmosféra, soundtrack a ikonické kaňonové závody z něj dělají kousek, který si rád zase někdy připomenu.  Pokud máte rádi old schoolové závodní hry, myslím si, že si Carbon užijete taky.