Policejní satira a společenská brutalita. Nebo naopak?
RoboCop: Rogue City se snaží přenést ducha osmdesátkového kultovního filmu, či filmové trilogie, do herního světa. Film Robocop (1987) a dva následné díly jsem viděl jako malý kluk a pamatuji si z nich pouze několik scén. I když jsem pojal myšlenku si ho pustit, nedostal jsem se zatím ani k tomu začít hledat, kde bych si ho pustit mohl. Takže ode mě žádné srovnání v této oblasti nebude. Předpokládám, že hra nekopíruje žádný z filmů, ale odehrává se někde mezi nimi.
Ocitáte se v kůži… totiž spíš v kovu věci známé jako RoboCop. Nebyl vám přiznán statut člověka či jiné živé bytosti. Jste majetkem megakorporace. Ale i tak máte poměrně velkou volnost. Máte nahrané veškeré předpisy a ty jsou vaše bible. Vymáhání dodržování zákona je to, pro co jste stvořeni. Zákon je hodný a spravedlivý. Zákon vám umožňuje bez výzvy postřílet, nechat vybuchnout nebo prohodit někým jiným řadu lidí, protože váš bezchybný software umožňuje v milisekundách identifikovat vaši budoucí oběť, její trestní rejstřík, pravděpodobně též politické preference, její záměr na vás zaútočit, vyhodnotit přiměřenost sebeobrany za pomoci rotačního kulometu a povolit její eliminaci. Nebo tak si to alespoň vysvětluji.
Jste členem policejního sboru retrofuturistického Detroitu, což je město zhruba o polovinu větší, než Brno, ale hra se odehrává na policejní stanici a území většího sídliště, což má být stará čtvrť, kterou chce ošklivá megakorporace srovnat se zemí a postavit zde moderní čtvrť. Kriminalita je tu tak vysoká a brutální, že v policejním sboru pracují pouze lidé, kteří ví, že se z žádného výjezdu nemusí vrátit živí. Že přestřelky s gangy bojujícími o území jsou tu na denním pořádku. A že do některých částí města se prostě nejezdí.
A zde nastupujete vy. Téměř nezničitelný kyborg. Jehož první akcí po příjezdu do čtvrti pravděpodobně bude udělení pokuty za špatné parkování. To jste vy, strážce zákona, který se snaží zavést pořádek v chaosu a domlouvá bezdomovcům za veřejné popíjení, sprejerům za sprejování a výrostkům za rozhazování všudypřítomných odpadků. Z toho je asi zřejmé, že nejde pouze o přímočarou akci, ale pokud hráč chce, a kvůli nabrání zkušeností pravděpodobně minimálně částečně chtít bude, čeká ho docela rozumný rozsah vedlejších menších misí často lehce detektivního rázu nebo drobných úkolů k vyřešení. Za zkušenosti z rozdávání pokut a sbírání ukradených kabelek a drog (a dokončování úkolů atd.) si pak vylepšujete svůj hardware a software ve více oblastech, než bych po úvodní sekvenci čekal.
Pořád je ale hlavní náplní hry projít základní lineární příběhovou linku a ta je plná akce, in-game filmových pasáží, psychologické evaluace a zase akce a ta je uspokojující a brutální. Náš kyborg je v základu pomalý ale velice odolný a se základní zbraní, pokud ji vylepšuje pomocí dostupných modifikací, má neskutečnou kadenci.
Dokážu si představit, že existuje nemalá skupina hráčů, kterým bude vadit grafická stránka hry, model destrukce a co já vím co dalšího. Mně grafické zpracování hry neuráželo. Občas jsem si všiml špatné synchronizace pohybu úst vůči mluvenému slovu, některé lokality byly zjevně upravené kopie, některé části města byly poměrně prázdné a podobně, ale asi proto, že jsem se docela dobře bavil mimo jiné také suchým hláškováním RoboCopa, mi nic z toho nějak zásadně nevadilo.
Podle mě jde o zdařilé využití licence, které dopadlo nad rámec mého očekávání, které mě navnadilo podívat se na původní filmovou předlohu.
RoboCop: Rogue City se snaží přenést ducha osmdesátkového kultovního filmu, či filmové trilogie, do herního světa. Film Robocop (1987) a dva následné díly jsem viděl jako malý kluk a pamatuji si z nich pouze několik scén. I když jsem pojal myšlenku si ho pustit, nedostal jsem se zatím ani k tomu začít hledat, kde bych si ho pustit mohl. Takže ode mě žádné srovnání v této oblasti nebude. Předpokládám, že hra nekopíruje žádný z filmů, ale odehrává se někde mezi nimi.
Ocitáte se v kůži… totiž spíš v kovu věci známé jako RoboCop. Nebyl vám přiznán statut člověka či jiné živé bytosti. Jste majetkem megakorporace. Ale i tak máte poměrně velkou volnost. Máte nahrané veškeré předpisy a ty jsou vaše bible. Vymáhání dodržování zákona je to, pro co jste stvořeni. Zákon je hodný a spravedlivý. Zákon vám umožňuje bez výzvy postřílet, nechat vybuchnout nebo prohodit někým jiným řadu lidí, protože váš bezchybný software umožňuje v milisekundách identifikovat vaši budoucí oběť, její trestní rejstřík, pravděpodobně též politické preference, její záměr na vás zaútočit, vyhodnotit přiměřenost sebeobrany za pomoci rotačního kulometu a povolit její eliminaci. Nebo tak si to alespoň vysvětluji.
Jste členem policejního sboru retrofuturistického Detroitu, což je město zhruba o polovinu větší, než Brno, ale hra se odehrává na policejní stanici a území většího sídliště, což má být stará čtvrť, kterou chce ošklivá megakorporace srovnat se zemí a postavit zde moderní čtvrť. Kriminalita je tu tak vysoká a brutální, že v policejním sboru pracují pouze lidé, kteří ví, že se z žádného výjezdu nemusí vrátit živí. Že přestřelky s gangy bojujícími o území jsou tu na denním pořádku. A že do některých částí města se prostě nejezdí.
A zde nastupujete vy. Téměř nezničitelný kyborg. Jehož první akcí po příjezdu do čtvrti pravděpodobně bude udělení pokuty za špatné parkování. To jste vy, strážce zákona, který se snaží zavést pořádek v chaosu a domlouvá bezdomovcům za veřejné popíjení, sprejerům za sprejování a výrostkům za rozhazování všudypřítomných odpadků. Z toho je asi zřejmé, že nejde pouze o přímočarou akci, ale pokud hráč chce, a kvůli nabrání zkušeností pravděpodobně minimálně částečně chtít bude, čeká ho docela rozumný rozsah vedlejších menších misí často lehce detektivního rázu nebo drobných úkolů k vyřešení. Za zkušenosti z rozdávání pokut a sbírání ukradených kabelek a drog (a dokončování úkolů atd.) si pak vylepšujete svůj hardware a software ve více oblastech, než bych po úvodní sekvenci čekal.
Pořád je ale hlavní náplní hry projít základní lineární příběhovou linku a ta je plná akce, in-game filmových pasáží, psychologické evaluace a zase akce a ta je uspokojující a brutální. Náš kyborg je v základu pomalý ale velice odolný a se základní zbraní, pokud ji vylepšuje pomocí dostupných modifikací, má neskutečnou kadenci.
Dokážu si představit, že existuje nemalá skupina hráčů, kterým bude vadit grafická stránka hry, model destrukce a co já vím co dalšího. Mně grafické zpracování hry neuráželo. Občas jsem si všiml špatné synchronizace pohybu úst vůči mluvenému slovu, některé lokality byly zjevně upravené kopie, některé části města byly poměrně prázdné a podobně, ale asi proto, že jsem se docela dobře bavil mimo jiné také suchým hláškováním RoboCopa, mi nic z toho nějak zásadně nevadilo.
Podle mě jde o zdařilé využití licence, které dopadlo nad rámec mého očekávání, které mě navnadilo podívat se na původní filmovou předlohu.
